Od Schindlerova seznamu po Na západní frontě klid si protiválečné filmy vždy nacházely své publikum. Letos v létě přichází čínský film s novým pohledem – nikoli z bojiště, ale z kuchyně.
Snímek Once Upon a Time in the Middle East sleduje příběh Xu Fua, čínského kuchaře, který se uprostřed válečného požáru na Blízkém východě ocitne v zoufalém boji o záchranu lidských životů.
Jeho instinkt přežít však nespočívá v boji. Spočívá v tom, že dává lidem najíst a snaží se zachovat alespoň zdání normálního života ve chvíli, kdy se všechno kolem něj hroutí.
Diváci film označují za jeden z emocionálně nejsilnějších čínských snímků posledních let. Někteří odborníci jej popsali jako první čínský realistický protiválečný film.
Ještě před mezinárodní premiérou vyvolává snímek ohlas také v zahraničí. Podle diváků narušuje zažité způsoby vyprávění a přináší perspektivu, která se v tomto filmovém žánru objevuje jen zřídka.
Jedna scéna podstatu filmu shrnuje větou o „míru a dobrém jídle“.
„Dobře se najez“ je čínské vyjádření nesoucí jednoduché každodenní přání. Ve filmu se však mění v tichý akt vzdoru.
Tradiční čínské jídelní hůlky, na jednom konci hranaté a na druhém zaoblené, jsou někdy vykládány jako ztělesnění starověké čínské představy o hranaté zemi pod kulatým nebem. Společné jídlo je pro Číňany něčím víc než pouhým zvykem – je projevem péče a způsobem, jak vytvářet a upevňovat mezilidská pouta. Uprostřed války získává tento jednoduchý čin nový význam.
„Tento film si rozhodně zaslouží Oscara za nejlepší film,“ napsal jeden z diváků. Jiní uvedli, že snímek ani nepotřebuje s ničím soupeřit – jednoduše vypráví svůj vlastní příběh.
Ve filmu Once Upon a Time in the Middle East nejsou hrdiny vojáci. Jsou jimi obyčejní lidé, kteří se snaží neztratit svou lidskost. Objevují se v něm také američtí vojáci, nikoli však jako zachránci, ale jako lidé, kteří sami uvízli ve stejném marasmu.
Jak uvedli někteří zahraniční diváci, film je „bezpochyby jednou z nejpřímějších a nepřikrášlených kritik Hollywoodu“.
Snímek nekáže ani divákovi neříká, co si má myslet. Jednoduše ukazuje kuchaře, restauraci, válku a drobné projevy lidské laskavosti, které dokážou přežít i uprostřed konfliktu.
Pocit, který v divákovi zůstává, lze shrnout do jednoduché myšlenky: možnost „dobře se najíst“ by měla být samozřejmostí pro lidi na celém světě.
gnews.cz/CMG
