Když se v čínských státních médiích jako People’s Daily nebo na populární sociální síti Weibo objeví zpráva o blížící se návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa, reakce mnoha obyvatel Pekingu, Šanghaje nebo Kantonu se výrazně liší od emotivních a polarizovaných debat, na které jsme zvyklí v Evropě nebo USA. Pro část čínské městské společnosti není Trump především kontroverzní postavou z televizních talk show plných osobních útoků, ale především symbolem specifické éry – nepředvídatelným, ale přímočarým obchodníkem, který s sebou přináší jak rizika, tak příležitosti.

Zatímco západní debata často zdůrazňuje otázky demokracie či lidských práv, čínská veřejnost obvykle hodnotí zahraniční politiku více prizmatem stability, ekonomických dopadů a praktických důsledků pro každodenní život. Po letech přísných protipandemických opatření, zpomalení realitního trhu (krize kolem developerů jako Evergrande stále rezonuje) a rostoucí nezaměstnanosti mezi mladými absolventy se velká část městské střední třídy zajímá především o jednu věc: zda bude mít stabilní práci, zda mu neklesne kupní síla a zda ceny dováženého zboží zůstanou přijatelné. Téma ekonomické nejistoty je v současné Číně mimořádně citlivé – zejména po rekordně vysoké nezaměstnanosti mladých lidí v roce 2023, která podle oficiálních statistik přesáhla 20 %, než čínské úřady metodiku zveřejňování dat následně upravily. Návštěva Trumpa je proto vnímána primárně jako „obchodní schůzka na nejvyšší úrovni“, nikoli jako ideologický střet civilizací.

Mezi částí městské střední třídy, podnikatelského prostředí i technologických kruhů převládá názor, že Trump je především pragmatik. V čínské online debatě bývá Bidenova administrativa často vnímána jako více zaměřená na ideologickou konfrontaci a otázky lidských práv, zatímco Trump je spojován především s jazykem čísel – obchodním deficitem, cly, investicemi a vzájemnými ústupky. Tento transakční přístup „něco za něco“ je pro čínskou vyjednávací mentalitu velmi srozumitelný. V čínském podnikatelském prostředí i online debatách je tvrdé vyjednávání často vnímáno jako přirozená součást obchodních vztahů. Trumpův styl proto mnozí nepovažují za iracionální, ale spíše za předvídatelně tvrdý a transakční.

Na čínském internetu si Trump dlouhodobě drží polovážnou přezdívku Chuan-ťien-kuo (川建国) – „Trump buduje Čínu“. Tento ironický meme vznikl už během prvního Trumpova mandátu a dodnes koluje na Weibu a Douyinu.Podobně jako v některých západních společnostech během vzestupu populistických hnutí i zde internetový humor často slouží jako způsob, jak zpracovat nejistotu spojenou s globalizací, technologickými změnami a geopolitickým tlakem. Nejde samozřejmě o reprezentativní názor celé čínské společnosti, ale spíše o specifický typ internetového humoru, který kombinuje nacionalismus, ironii a pragmatický pohled na geopolitickou rivalitu. Mnozí uživatelé píší v komentářích věty jako: „Díky Chuan-ťien-kuovi jsme urychlili nezávislost v čipech“ nebo „Když on tlačí, naše firmy konečně přestaly spoléhat jen na Ameriku“.

Trumpovy cla a technologické restrikce totiž paradoxně pomohly urychlit čínské investice do domácího vývoje polovodičů, umělé inteligence a zelených technologií. O čínské technologické soběstačnosti se dnes intenzivně diskutuje nejen ve státních médiích, ale i mezi mladými technologickými pracovníky a investory, zejména po amerických omezeních vývozu pokročilých čipů. Tisíce inženýrů a manažerů v Šen-čenu nebo Su-čou tak Trumpa vnitřně považují za nechtěného katalyzátora čínské technologické sebereflexe.Tato technologická soběstačnost přitom není jen projevem státní vůle, ale stala se pro mnohé i nutnou obranou z donucení. Mezi čínskou městskou populací lze pozorovat zajímavý psychologický posun: při pohledu na značky jako Apple či Tesla se postoj od původního obdivu a vzhlížení posouvá směrem ke kritickému srovnávání.

Lidé dnes začínají podrobně zkoumat kvalitu a inovace v detailech a v každém malém úspěchu domácího průmyslu nacházejí potvrzení své vlastní schopnosti. Tato proměna od slepé víry v technologické autority k pragmatickému porovnávání sil ukazuje, že se otázka technologické suverenity stala pro běžné občany určitým instinktem pro přežití v nejistém globálním prostředí. Podobný důraz na technologickou soběstačnost lze ostatně pozorovat i v dalších asijských ekonomikách, například v Jižní Koreji nebo Japonsku, kde se otázka strategických technologií stále více propojuje s představou národní bezpečnosti a ekonomické stability.

V čínském veřejném prostoru bývají političtí lídři často hodnoceni podle schopnosti zajistit stabilitu, ekonomický růst a mezinárodní respekt. Trumpova bombastická rétorika, přímý styl komunikace a důraz na osobní rozhodnost proto část veřejnosti interpretuje spíše prizmatem síly a schopnosti prosazovat národní zájmy než prizmatem institucionální politické kultury typické pro západní liberální demokracie. Ve veřejné debatě proto často není vnímán jako iracionálního nepřítele, ale jako silného protivníka na globální šachovnici. Osobní setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem je navíc interpretováno jako implicitní uznání, že Čína už není „rozvojovou zemí“, ale rovnocennou supervelmocí. Taková setkání zároveň posilují pocit, že Čína je dnes Washingtonem vnímána jako rovnocenný globální hráč.

Přesto návštěva nevyvolává jen optimismus, ale i pragmatické obavy. Lidé si velmi dobře pamatují rok 2018–2019, kdy první vlna celních válek zasáhla exportní továrny v deltě Perlové řeky. Miliony dělníků přišly o přesčasy, dodavatelské řetězce byly narušeny a ceny některého zboží (od sóji přes elektroniku až po oblečení) kolísaly. Dnes, když mladá generace „post-90s“ a „post-00s“ bojuje s tvrdou konkurencí na pracovním trhu a vysokými náklady na bydlení v velkoměstech, sledují zprávy s praktickou otázkou: „Zlevní nám iPhony, notebooky a dovážené mléko, nebo naopak zdraží?“ Mnoho komentářů na Weibu zní opatrně: „Doufám, že se dohodnou aspoň na nějakém příměří. Hlavně ať to neodnesou obyčejní lidé.“ Podobné pragmatické reakce se pravidelně objevují pod ekonomickými tématy na Weibu, kde diskuse o cenách bydlení, nezaměstnanosti či obchodních vztazích často vyvolávají větší pozornost než ideologické debaty o geopolitice.

Dlouhodobý pohled Číňanů na Spojené státy zůstává ambivalentní.Určitá paralela přitom existuje i ve Spojených státech, kde část společnosti rovněž vnímá globalizaci a technologickou konkurenci jako hrozbu pro vlastní pracovní místa, průmysl a sociální stabilitu. Ačkoliv stále přetrvává zájem o americké univerzitní vzdělání, hollywoodskou kulturu či inovace ze Silicon Valley, narativ „americké nedotknutelnosti“ prochází zásadní proměnou. S tím, jak Čína v posledních letech dosáhla významných úspěchů v oblastech umělé inteligence a elektromobility, se víra v „technologickou neporazitelnost“ USA mezi mladými Číňany rychle rozplývá.

V čínské metropolitní společnosti se tak dnes mísí zdravé sebevědomí s technologickou úzkostí: Spojené státy již nejsou vnímány pouze jako nedostižný vzor, od něhož je třeba se učit, ale stále častěji jako přímý soupeř na globální trati. Tato změna mentality se nutně promítá i do očekávání od Trumpovy návštěvy – zájem o „americké know-how“ ustupuje pragmatickému soustředění na přímou konkurenční konfrontaci. Trumpova návštěva proto není vnímána jako historický přelom, ale jako další kolo pragmatického vyjednávání dvou mocností, které se už nesnaží o vzájemné pochopení, ale o uhájení vlastního prostoru v tvrdém globálním závodě.

Čínský politický a ekonomický systém je nastaven výrazně dlouhodoběji než volební cyklus americké politiky. Vědí, že američtí prezidenti přicházejí a odcházejí – Obama, Trump, Biden, Trump znovu – zatímco čínské cíle (technologická suverenita, bezpečnost dodavatelských řetězců, regionální vliv) zůstávají konzistentní. Návštěva je proto sledována s chladnou hlavou, jistou dávkou zvědavosti a především ekonomickým realismem. Pro lidi v ulicích Pekingu nebo v kavárnách Šanghaje to není melodramatický souboj dobra a zla, ale schůzka dvou silných mužů, od níž se neočekávají zázraky ani katastrofa, nýbrž pragmatické dohody, které alespoň dočasně zachovají klid a ekonomickou stabilitu – tedy hodnoty, které jsou pro každodenní život většiny lidí zásadní. 

Mnozí Číňané si zároveň uvědomují, že strategická rivalita mezi Spojenými státy a Čínou nezmizí bez ohledu na to, kdo právě sedí v Bílém domě. Přesto převládá přesvědčení, že úplné ekonomické oddělení obou mocností je v dnešním globalizovaném světě jen obtížně představitelné. Právě proto je Trumpova návštěva vnímána méně jako historický zlom a více jako další kapitola dlouhého a pragmatického vyjednávání mezi dvěma vzájemně závislými velmocemi. V tomto smyslu není čínsko-americká rivalita pouze střetem dvou států, ale také součástí širší globální proměny, v níž se ekonomická bezpečnost, technologická autonomie a geopolitická konkurence stále více stávají určujícími tématy domácí politiky po celém světě.

Prokop Stach