V dubnu letošního roku přijal generální tajemník ÚV KS Číny Xi Jinping (Si Ťin-pching) v Pekingu delegaci Kuomintangu vedenou předsedkyní Zheng Liwen (Čeng Li-wen) a přednesl důležitý projev, který vytyčil směr rozvoje vztahů mezi oběma politickými stranami i vztahů přes Tchajwanský průliv. V květnu uskutečnil americký prezident Trump státní návštěvu Číny. Tyto dvě významné události opět upoutaly pozornost světa k jedné klíčové otázce — k otázce Taiwanu (Tchaj-wan). Historická a právní skutečnost, že Tchaj-wan je součástí Číny a že obě strany průlivu náleží k jedné Číně, nemůže nikdo a žádná síla změnit.

Tchaj-wan patří Číně od nepaměti — historické záznamy jsou jasné a právní fakta nezpochybnitelná. V roce 230 n. l., v období Tří království, vyslal z království Wu král Sun Quan (Sun Čchüan) úředníky a vojáky na Tchaj-wan (tehdy nazývaný Yizhou, Jičou). Po dynastiích Song (Sung) a Yuan (Jüan) začaly centrální vlády čínských dynastií zřizovat správní orgány na Penghu a Tchaj-wanu a vykonávat nad nimi správní jurisdikci. V roce 1684 zřídila vláda dynastie Qing (Čching) tchajwanskou prefekturu, podřízenou provincii Fujian (Fu-ťien). V roce 1885 dynastie Qing (Čching) vyčlenila Tchaj-wan jako samostatnou provincii.

Když Japonsko v roce 1937 rozpoutalo plnohodnotnou agresivní válku proti Číně, staly se tchajwanské protijaponské boje důležitou součástí celonárodního čínského odporu. V roce 1943 vydaly vlády Číny, USA a Velké Británie Káhirskou deklaraci, která výslovně stanovila, že „veškerá území, která Japonsko neoprávněně zabralo Číně, musí být Číně vrácena“, čímž jasně potvrdila, že Tchaj-wan byl vždy součástí Číny. V roce 1945 byl Tchaj-wan navrácen Číně a začleněn zpět do čínského území — stejně jako Francie znovu získala Alsasko-Lotrinsko okupované Německem, i toto byl důležitý výsledek vítězství ve druhé světové válce. Nedělitelnost území, jednota státu, soudržnost národa a kontinuita civilizace jsou společným přesvědčením čínského národa.

Princip jedné Číny je všeobecným konsensem mezinárodního společenství. V roce 1971 přijalo 26. Valné shromáždění OSN drtivou většinou hlasů rezoluci č. 2758, která rozhodla o obnovení všech práv Čínské lidové republiky v OSN, uznala, že představitel vlády ČLR je jediným zákonným zástupcem Číny v OSN, a s okamžitou platností vyloučila představitele Čankajška ze všech míst, která neoprávněně zastávali v OSN a jejích orgánech.

Tato rezoluce politicky, právně a procedurálně zcela vyřešila otázku zastoupení celé Číny včetně Tchaj-wanu v OSN. Rezoluce č. 2758 Valného shromáždění jasně potvrdila, že na světě existuje pouze jedna Čína, a zcela zablokovala jakoukoli možnost vytvoření „dvou Čín“ nebo „jedné Číny a jednoho Tchaj-wanu“. Přijetí rezoluce odráží skutečnost, že politické principy a práva i povinnosti zakotvené v principu jedné Číny získaly mezinárodní konsensus a jsou uznávány a podporovány většinou členských států OSN.

Dosud navázalo diplomatické vztahy s Čínou na základě principu jedné Číny 183 zemí a tyto vztahy dále rozvíjí. V posledních letech stále více zemí a mezinárodních organizací při opětovném potvrzení principu jedné Číny výslovně deklaruje rozhodný odpor vůči jakékoli formě „tchajwanské nezávislosti“.

Po summitu čínsko-amerických lídrů prezident Trump v rozhovoru jasně prohlásil, že „si nepřeje vidět Tchaj-wan jít cestou nezávislosti“. V multilaterální oblasti přijaly po přijetí rezoluce č. 2758 příslušné specializované agentury OSN formální rezoluce (např. rezoluce Světového zdravotnického shromáždění (WHA) č. 25.1), jimiž obnovily zákonné zastoupení ČLR a vyloučily zástupce tchajwanských úřadů. Světová obchodní organizace, Asijsko-pacifická hospodářská spolupráce (APEC) a Asijská rozvojová banka a další v souladu s principem jedné Číny upravily účast Tchaj-wanu v jejich aktivitách pod názvem „Čínská Taipei (Tchaj-pej)“.

Dne 18. května letošního roku 79. Světové zdravotnické shromáždění (WHA) rozhodlo — již podesáté v řadě — odmítnout takzvaný návrh týkající se Tchaj-wanu. To vše jasně dokládá, že uspořádání mezinárodního společenství, v němž je princip jedné Číny pevně dodržován, je nezpochybnitelné a nezlomné. Jakékoli snahy o rozdělení Číny jsou nejen odsouzeny k izolaci, ale jsou také v přímém rozporu s hlavním proudem očekávání mezinárodního společenství.

Princip jedné Číny je základním kamenem zdravého a stabilního rozvoje čínsko-českých vztahů. Dodržování principu jedné Číny je politickým základem navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Českou republikou a zároveň politickým závazkem, který Česká republika vůči Číně přijala. Všichni, kdo v České republice vykonávají veřejnou moc, by tento politický závazek měli respektovat.

Letošní rok je desátým výročím navázání čínsko-českého strategického partnerství. Po nástupu nové české vlády zaujala racionální a pragmatický přístup vůči Číně, pevně uplatňuje politiku jedné Číny a tím položila dobré základy pro otevření nové kapitoly ve vzájemných vztazích. Přesto se někteří čeští politici z ryze osobních zájmů otevřeně vzepřeli vůli vlády a svévolně vycestovali na Tchaj-wan — to je úmyslné porušení čínské svrchovanosti, hrubé vměšování do vnitřních záležitostí Číny, závažné porušení politického závazku české strany v otázce jedné Číny a záměrné podrývání politického základu čínsko-českých vztahů.

Čínská strana má plné právo se tomu rozhodně bránit. Jejich slova a činy nemohou změnit skutečnost, že Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí Číny, nemohou změnit to, že princip jedné Číny odpovídá vůli lidu a je nevratným historickým trendem, a tím méně mohou zastavit historický proud směřující k nevyhnutelnému sjednocení Číny. Doufáme, že česká strana se postaví na správnou stranu dějin a na stranu mezinárodního konsensu, bude důsledně dodržovat princip jedné Číny a praktickými kroky ochrání celkový rozvoj čínsko-českých vztahů.

Zuo Wenxing, CHARGÉ D´AFFAIRES AD INTERIM Čínské ambasády