Válkou zní média i politické huby. Vojensko-průmyslový komplex a Zelenského korupčníci polykají evropské peníze jako pralinky, vylidňují Ukrajinu a ženou na zbytečnou smrt statisíce lidí. Vedou válku v zájmu amerických finančních elit, které se snaží oslabit pozici Ruska i Evropy. Zatímco Evropu se americkým strukturám podařilo srazit na kolena a dílo zkázy dotahují na nich závislé loutky, s Ruskem se jim vůbec nedaří. A to i přesto, že od Majdanu zcela ovládají ukrajinskou politiku. A tady bych se rád zastavil. Pro představu, jak taková kolonizace Ukrajiny á la USA vypadá, jeden personální příklad za všechny.
Po svržení Janukovyče a spol. v roce 2014 byla do nové vlády coby ministryně financí jmenována naprosto bez skrupulí zaměstnankyně amerického ministerstva zahraničí Natálie Jarešková. Ponechala si americké občanství a aby vyhovovala zákonu, tak v den jmenování obdržela také občanství ukrajinské. No a začala se svými spolupracovníky obhlídku teritoria.
Rychle zmapovali ukrajinskou ekonomiku a zjistili, co má jakou hodnotu. A privatizace do rukou těch správných společností a za tu správnou cenu, jak říkají Ukrajinci, za kopějky, mohla začít. Á propos, nyní v době evropských selských bouří nám Evropská unie vnucuje ukrajinské obilí kontaminované toxiny.
Sluší se upozornit, že právě velkou část půdy, a tedy i výrobu, mají dnes v moci tak obludné holdingy a fondy, jako Vanguard, Blackstone a BlackRock. Jedná se tedy především o americký kšeft, nikoli ukrajinský. Tolik k morálce a obilí. Na okraj, zmíněný BlackRock či Vanguard vlastní také akcie našeho ČEZu. No a co dnes dělá paní Jarešková? Dnes předsedá správní radě Aspenského institutu v Kyjevě. Američané však na Ukrajině nezůstali samozřejmě jenom u byznysu, ale systematicky infiltrovali svými lidmi, stejně jako u nás, především složky silové. Hned po převratu. To byla zejména Služba bezpečnosti Ukrajiny, zvaná SBU, a postupně prokuratura i armáda.
Všude jsou západní poradci a instruktoři, kterým se neodmlouvá. Těžko se proto dnes vysvětluje, že Ukrajina sama o sobě válčí s Ruskem. Státy NATO pod vedením USA dodávají Ukrajině zbraně a peníze, jimi živí válku a hromadí mrtvé. Ukrajinské armádě pomáhají žoldáci ze států NATO. A navíc již od Majdanu měly USA možnost moderovat konflikt vznikající mezi východní Ukrajinou a novou kyjevskou vládou. Konflikt jim však zjevně vyhovoval. Pokrytectví, kdy na jedné straně Západ předstírá dobrou vůli přes jednání tzv. Minských dohod, ale nikdo, zejména USA, jejichž vliv na kyjevskou politiku je nezpochybnitelný, neudělá nic pro jejich naplnění, je nakonec korunováno výrokem madame Angely Merkelové, jež pravila, že Minské dohody měly Ukrajině přece pouze poskytnout čas.
Nebyly tedy nikdy míněny vážně a o klid a mír ve skutečnosti vůbec nešlo. Šlo o vyprovokování války, v níž budou lidské životy hromadně obětovány za zájmy zvrácené oligarchie. Ale odhlédnu-li od všech hlavních i vedlejších zájmů zúčastněných, lze konstatovat, že fakticky už dávno byla rozpoutána válka mezi NATO a Ruskem, v níž Ukrajina bohužel hraje pouze roli objektu a jako samostatný stát prakticky přestala existovat. Část Ukrajinců si to stále ještě neuvědomuje, ale to se bude rychle měnit. Po pádu Avdějevky, symbolu začátku dělení Ukrajiny, kdy právě tady prakticky před deseti lety začala válka, se situace radikálně mění a rychle roste na Ukrajině i ve světě nedůvěra v potenciál ukrajinské armády. Srozumitelně se vyjádřil například i majitel sociální sítě X Elon Musk, když pravil, že USA a Evropa by si měly uvědomit, že s Moskvou prohrály, a že by měly sjednat mír s tím, že Rusku zůstane Krym i Donbas.
Dále se také vyjádřil ve smyslu, že čas je na straně Ruska, protože výhoda Ruska s časem poroste. Vyjádřil se svobodně a logicky stejně jako různí experti, kteří z obou břehů Atlantiku hodnotí stav bojiště i ukrajinské armády. Když však člověk na druhé straně vidí, jak mohutně se využila smrt Navalného k propagaci dalšího financování války, a jak se někteří politici mohou přetrhnout se sliby, a to od dánské premiérky až po našeho úslužného vždykolaboranta Petra Pavla, když vidí, jak ještě vůbec nestačili zaregistrovat změnu reality, je mu z té tuposti úzko. Náš prezident dokonce přišel s nápadem, že Česká republika sežene dělostřelecké granáty v jiných zemích a pak je dodá do Kyjeva. Co dodat? V hlavách pozdějších politiků zůstal příkaz, že válku je třeba udržovat při životě za každou cenu. A to je program škůdců, kterých se je třeba zbavit. Naši politici prodali důchodce i budoucnost dětí za službu cizím zájmům na Ukrajině. To se zapomenout nesmí.
A poznámka na závěr. Mír se dá docílit kompromisem nebo kapitulací. V prvém případě se můžete dohadovat o podmínkách soužití či dokonce spolupráce. Ve druhém případě přijímáte diktát. Vážení a milí, mějme se rádi, nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme. Těším se na další setkání s vámi u pokračování cyklu O čem se mlčí.
Stanislav Novotný – Předseda Asociace nezávislých médií
Czech 
English