PRAHA – Výstava NGP ve Veletržním paláci mapuje proměny vztahu člověka k přírodě – nejen k flóře a fauně, ale i krajině jako celku – v umění od 30. let 20. století až do počátku tzv. normalizace. Ukazuje, že příroda není pouhou kulisou lidské existence, a nelze ji tedy donekonečna vyčerpávat.
„Tato výstava vlastně nastoluje zásadní otázku, zda člověk a kultura jsou nebo nejsou v rozporu s existencí přírody,“ uvedla kurátorka výstavy Eva Skopalová.
Návštěvníci se mohou těšit na více než stovku děl pocházejících z bohatých sbírek Národní galerie a zahraničních institucí. Mezi exponáty najdeme práce ikonických umělců jako František Kupka, Josef Šíma, Toyen, Jindřich Štyrský, František Muzika, Eva Kmentová a Hana Wichterlová. K vidění je rovněž tvorba zahraničních umělců z Polska a Slovenska, například Karola Hillera, Adama Prockého nebo Márie Bartuszové. Kurátorka doplnila tento výběr i o díla současných autorek – Anny Hulačové, Elišky Konečné, Jimeny Mendozy, Marie Tučkové a Kristíny Bukovčákové, která lze chápat jako vyjádření sounáležitosti s minulostí.
„S tím, co nacházeli umělci před šedesáti či osmdesáti, devadesáti lety se můžeme dobře ztotožnit i dnes, mimo jiné skrze současnou tvorbu umělkyň. Myšlenky lidí, kteří už nežijí, pro nás nejsou mrtvé, participují na současnosti,“ řekla kurátorka.
Projekt se věnuje emocionálnímu poutu člověka k přírodě a zkoumá, jak historické události jako válka a totalitní režimy ovlivnily naše vnímání krajiny, případně jak se zpřetrhaly naše vazby ke krajině. Umělecká díla se stávají prostředkem k obnově citlivého vztahu ke všemu živému. Slouží jako prostředek, který návštěvníky vyzývá k vlastní reflexi a prožitku. „Citové, emotivní pouto s přírodou je snad intuitivním principem naší vlastní záchrany. Pokud máme k něčemu vztah, chráníme to,“ vysvětluje kurátorka.
Generální ředitelka Národní galerie Praha, Alicja Knast, dodává: „Tato výstava, připravená kurátorkou Evou Skopalovou s nasazením celého týmu NGP, shromažďuje hlasy umělců, myslitelů a vizionářů, kteří stejně jako spisovatelka Rachel Carson zpochybňují lhostejnost a nutí nás přehodnotit náš vztah ke světu kolem nás. Umělci na výstavě nám svými díly připomínají, že příroda není pozadím naší existence, ale jejím základem. Připomínají nám, že naše dnešní rozhodnutí budou utvářet krajinu zítřka.“
Závěrečná část expozice se zaměřuje na téma vykořisťování přírody během tzv. normalizace, kdy byla krajina vnímána primárně jako zdroj. Výstava odkazuje i na významné dobové události, včetně diskuse o pesticidech po vydání knihy Rachel Carson Mlčící jaro (později přeložené jako Tiché jaro) v roce 1962, která vyšla v Československu o čtyři roky později a vedla v USA ke změně zákonů.
Alicja Knast shrnuje: „Historie dokázala, že jeden hlas může probudit generaci. Mlčící jaro je pozvánkou k naslouchání – umění, přírodě a naléhavosti naší doby.“
Expozici si zájemci můžou prohlédnout do 31. srpna 2025 v 1. patře východního křídla Veletržního paláce NGP v Praze 7, Dukelských hrdinů 47.
NGP/gnews.cz – HeK
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German