Ačkoli je „Muž v brnění“ jedním z nejpůsobivějších obrazů tohoto druhu, které Rembrandt namaloval, obklopuje jej tolik nejasností, že spíše matou, než aby vynikla jeho výjimečná kvalita.
Je téměř jisté, že se jedná o portrét Alexandra Velikého, o nějž slavného mistra požádal italský šlechtic Don Ruffio. Původní kompozici však narušilo přidání plátna po všech stranách, čímž byl obraz vyveden z rovnováhy. Don Ruffio totiž nebyl spokojen s tím, že nový obraz neodpovídal rozměry jeho Aristotelovi, a trval na tom, aby byl zvětšen tak, aby ladil s jeho rostoucí sbírkou.
Tento náročný mecenáš už dříve žádal od malíře Guercina dalšího filozofa – z toho díla se dochovala jen kresba – a přiměl i tohoto uznávaného italského umělce, aby se vrátil ke svému dřívějšímu, temnějšímu stylu, aby nové dílo odpovídalo tónu jeho Rembrandtů.
Rembrandt zde s mimořádnou silou a hloubkou zpodobnil mladého muže, doslova obtíženého těžkým brněním a zbraněmi, ponořeného do hlubokých úvah o nadcházejících bitvách. Je pozoruhodné, že jeho výzbroj – zbroj, kulatý štít i kopí – odpovídá stylu, který byl v době vzniku obrazu již dávno překonaný. To naznačuje, že muž má být vnímán jako postava z minulosti. Jeho helma, evokující dávné časy, je čistým uměleckým výtvorem – směsicí zátylní části tehdejší jezdecké helmy s čelní deskou a chocholem ve stylu, jenž byl tehdy považován za klasický antický.



rembrandtpaintings.com/gnews.cz