USA končí v UNESCO: Trumpova politika národních zájmů pokračuje 

Americký prezident Donald Trump rozhodl o vystoupení Spojených států z Organizace spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO), což vyvolalo vlnu diskusí o budoucnosti mezinárodní spolupráce a roli USA v globálních organizacích. Mluvčí Bílého domu Anna Kellyová uvedla, že důvodem tohoto kroku je podpora UNESCO iniciativ, které nejsou v souladu se zájmy Spojených států.

Konkrétně Kellyová kritizovala UNESCO za údajné „protiizraelské a protižidovské akce“, včetně označení židovských svatých míst jako „palestinských památek světového dědictví“. Tento krok podle ní neodpovídá hodnotám, které Američané podpořili ve volbách v listopadu 2024.

Kellyová rovněž obvinila organizaci z prosazování zájmů Číny, a to zejména kvůli vlivu čínského zástupce generálního ředitele UNESCO, Xing Qua, který podle ní pomáhá prosazovat globální standardy výhodné pro Peking.

Trumpův krok není prvním případem, kdy se Spojené státy distancují od UNESCO. V roce 1984 za vlády prezidenta Ronalda Reagana USA opustily organizaci kvůli obviněním z nadměrné politizace a špatného hospodaření s prostředky. Zpět se připojily v roce 2003, avšak během prvního Trumpova funkčního období, v roce 2018, opět vystoupily. Tehdy byly jako důvody uvedeny rostoucí dluhy UNESCO, potřeba zásadních reforem a pokračující protiizraelský postoj organizace.

USA se znovu připojily v roce 2023, ale nynější rozhodnutí opětovného odchodu naznačuje pokračující napětí mezi americkými zájmy a směřováním UNESCO.

UNESCO, založené v roce 1945, je specializovanou agenturou Organizace spojených národů, jejímž cílem je podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání, vědy, kultury a komunikace. Organizace je známá zejména díky svému programu Světového dědictví, který chrání významné kulturní a přírodní památky po celém světě, jako je egyptská Velká pyramida v Gíze, český hrad Karlštejn nebo australský Velký korálový útes.

Kromě toho UNESCO podporuje vzdělávací iniciativy, svobodu tisku a ochranu kulturní rozmanitosti. V současnosti má organizace 194 členských států a její sídlo se nachází v Paříži. UNESCO také spravuje řadu programů zaměřených na udržitelný rozvoj, vědecký výzkum a boj proti dezinformacím, což z ní činí klíčového aktéra v globálním úsilí o podporu míru a bezpečnosti prostřednictvím kultury a vzdělání.

Rozhodnutí Spojených států opustit UNESCO má širší kontext v Trumpově zahraniční politice, která klade důraz na národní zájmy a kritiku mezinárodních organizací. Již 4. února 2025 Trump podepsal exekutivní příkaz, kterým USA vystoupily z Rady OSN pro lidská práva (UNHRC) a Agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům na Blízkém východě (UNRWA).

Trump tehdy kritizoval OSN jako celek s tím, že organizace má obrovský potenciál, který však dlouhodobě nenaplňuje. Součástí tohoto příkazu byl i požadavek na přezkoumání spolupráce s UNESCO do 90 dnů, aby bylo posouzeno, zda organizace skutečně podporuje zájmy USA.

Vztah mezi USA a UNESCO je dlouhodobě komplikovaný. Kromě zmíněných odchodů v letech 1984 a 2018 čelila organizace kritice za své rozhodnutí, jako například přijetí Palestiny za členského státu v roce 2011, což vedlo k pozastavení finančních příspěvků USA. Tyto příspěvky tvořily značnou část rozpočtu UNESCO, a jejich absence způsobila finanční potíže. Přesto organizace pokračovala ve svých aktivitách, včetně ochrany světového dědictví a podpory vzdělávacích programů v rozvojových zemích.

Trumpova administrativa svým odchodem z UNESCO signalizuje pokračující skepticismus vůči multilaterálním institucím. Anna Kelly zdůraznila, že USA se zaměřují na to, aby jejich členství v mezinárodních organizacích bylo v souladu s národními zájmy. Kritika UNESCO za údajnou protiizraelskou politiku a vliv Číny odráží širší geopolitické napětí, které formuje současnou americkou zahraniční politiku. Zvláště otázka označení židovských svatých míst, jako je například Chrámy v Jeruzalémě, za palestinské památky světového dědictví vyvolává silné emoce a politické spory. Tato rozhodnutí UNESCO jsou vnímána některými státy jako politicky motivovaná, což podkopává důvěru v neutralitu organizace.

Vliv Číny na UNESCO je dalším bodem kritiky. Podle Kellyové organizace pod vedením Xing Qua prosazuje standardy, které jsou v souladu s čínskými zájmy, což USA považují za problematické. Tento argument odráží širší obavy z rostoucího vlivu Číny v mezinárodních organizacích, což je téma, které rezonuje nejen v USA, ale i v dalších zemích.

Rozhodnutí USA opustit UNESCO může mít dalekosáhlé důsledky. Finanční příspěvky USA tvoří významnou část rozpočtu organizace, a jejich absence může omezit schopnost UNESCO realizovat své programy. Navíc odchod jedné z nejvýznamnějších světových mocností může oslabit mezinárodní legitimitu organizace a podnítit další státy k přehodnocení svého členství. Na druhou stranu někteří analytici argumentují, že UNESCO může pokračovat ve své práci i bez USA, jak ukázaly předchozí odchody v letech 1984 a 2018.V širším kontextu lze Trumpovo rozhodnutí chápat jako součást jeho širší strategie „America First“, která klade důraz na národní suverenitu a kritiku globálních institucí. Tento přístup však vyvolává otázky o budoucnosti mezinárodní spolupráce a roli USA v globálních otázkách, jako je ochrana kulturního dědictví, podpora vzdělávání nebo boj proti změně klimatu, které UNESCO dlouhodobě prosazuje.

TASS/gnews.cz – GH