MOSKVA – Dne 17. června se konala v Moskvě velmi zajímavá konference na téma Moderní Rusko a turkické státy. Tuto konferenci pořádalo Euroasijské hnutí. Účastnili se jé nejvýznamnější přední ruští i zahraniční odborníci na současnou euroasijskou i světovou geopolitiku.
Moderování a úvodního slova se ujal této vysoce oborné akademické konference světový geopolitický odborník a zástupce vedení Mezinárodního euroasijského hnutí Valerij Michajlovič Korovin, dále pak geopolitik – Kamran Hasanov, odborník na latinsko-americkou geopolitiku, předseda Fondu Fidela Castra, šéfredaktor geopolitického portálu geoplitika.ru – Leonid Vladimirovič Savin, akademik a historik Leonid Vladimirovič Kuzněcov, expert na euroasijskou geopolitiku Dmitrij Rodionov, Pepe Escobar novinář, odborník na geopolitiku, Alexandr Silantiev rovněž geopolitický odborník, Alexandr Igorevič Drogovoz, zástupce ředitele Institutu mezinárodního vzdělávání Ruské státní univerzity Kosygina, Vladimir Evsejev, vedoucí oddělení ŠOS Institutu zemí SNS, doktor historie, Darja Saprynskaja vědecká pracovnice ISAA MSU, analytička Gorčakovovy nadace, Gagik Sergejevič Ohanjanian postgraduální student Fakulty globálních procesů Moskevské státní univerzity Lomonosova, Natalja Makejeva, Roman Blaško ředitel zahraničního zpravodajství z České republiky a další hosté.
Teze které byli určeny hlavním tématem byly předneseny nebo dodány jako příspěvky k těmto tématům do sborníku který vydá euroasijské hnutí proto čtěte geopolitka.ru kde najdete potřebné informace jak o konferenci tak o sborníku z této mimořádně zajímavé konference. Teze které byly určeny těmito odborníky: „Rusko a Turci – historie soužití dvou kultur“; dále „Rozpad SSSR – body rozvoje panturkismu“; „Moderní Rusko a turkické státy – body vzájemného prolínání„; Koncept „měkké moci“ jako nástroj zadržování panturkismu, nebo „Středoasijský vektor euroasijské integrace“. Tyto a další otázky se rozebírali dopodrobna.
Valerij Korovin řekl v úvodním příspěvku: „Na úvod rozhovoru bych rád osvěžil a připomněl některé konvenční verze přijímané v ruské vědecké komunitě o původu turkických národů z období 2-3 století našeho letopočtu, které pocházely přibližně z oblasti, kde se nyní nachází Sin-ťiang, tj. jedná se o severozápad Číny, kde se usadily částečně kuňské kmeny, které pak Číňany vytlačily na sever a po zvládnutí dovednosti tavit kovy a vyrábět kovové předměty a zbraně se přesunuly směrem k Altaji, kde našly velké zásoby měděné rudy. Tam se začaly formovat turkické kmeny již v podobě národů, jak je definuje etnosociologie, a tyto kmeny vytvořily takové ozbrojené společenství, skupiny etnik, které měly v čínských análech název Turk, a dále odtud začaly postupovat na západ a na jih, zabírat všechna nová území, budovat turkický kaganát, jehož vznik skončil přibližně v roce 551, v polovině 6. století tento kaganát aktivně spolupracoval s indoevropskými národy kontinentu jeho západní části.“
A dodal že proto se Turci stali jednou z hlavních složek kontinentálního ruského státu, který se rozvinul mnohem později, již po mongolském období.
Valerij Korovin v úvodu pokračoval slovy: „Právě proti Rusku, se tento geopolitický vektor nasměroval zvenčí dovnitř euroasijského kontinentu a tím přišli, jak se to nyní projevuje u mládeže, turkické národy ke geopolitickým iniciativám Západu, které realizují prostřednictvím ovládnutí a geopolitické kontroly nad Tureckem, jež používají jako jakési beranidlo k prosazení turkického faktoru uvnitř euroasijského kontinentu. nemůžeme se prostě podílet na pro nás nejnepříznivějším scénáři, protože by pak tato iniciativa na integraci turkických národů prostě ztratí většinu Turků, kteří žijí na území dnešního Ruska. Pokud se Západu podaří realizovat svou iniciativu, tj. zahrnout ruské Turky do svých integračních procesorů s atlantickým geopolitickým vektorem, tak tento proces je pro nás velmi destruktivní a v podstatě rozděluje euroasijský kontinent, rozkládá současnou ruskou státnost na části, což se jim v zásadě podařilo poměrně úspěšně za vlády Borise Jelcina, který stát oslabil natolik, že nebyl schopen těmto geopolitickým iniciativám vzdorovat“.
Valerij Korovin řekl že to znamená, že je to ten významný druhý, který nám není cizí, ale náš vlastní, tak vzniká národ během etnogeneze, kdy se dvě etnika oddělí a při vzájemné interakci se ti, kteří byli cizí, stanou součásti nás a ti, kteří jsou na této straně, se stávají pokrevními příbuznými. Stejně tak Turci jsou pro nás jiní, ale jsou součástí nás, a i proto v neustálé kulturní interakci a výměně dochází ke vzniku ruského kulturně-civilizačního prostoru, který je základem euroasijské říše, euroasijského kontinentálního státu. Z toho jasně vyplývá, že Turci jsou tedy nejdůležitější složkou ruské civilizace. Islámské období později, ale ve skutečnosti je to právě turkický etnický faktor, je nedílnou součástí našeho kulturně-civilizačního prostoru. Toto nabídnul Korovin jako historické shrnutí. Tím ukončil svou úvodní část Valerij Michailovič. Tímto a požádal Kamrana Hasanova, aby vyjádřil své aktuální teze k tomuto tématu.
Kamran Hasanov – Rusko je spojením tří civilizací
Kamran Hasanov v úvodu svého příspěvku řekl že Rusko je samozřejmě spojením tří civilizací. Jak řekl jsou to především slovanské, turkické a fenogorské. A kromě panslavismu, pravoslaví, turkického světa může být tento postulát také nosnou zdí ruského vlivu a vůbec moci Ruska v Eurasii, ve světě jako celku. A historicky podle něj tvoří Turci a Rusko jeden politický kulturní prostor. A z historických a geografických důvodů jsou tyto vazby stále silné a mají tendenci se prohlubovat. Jedinou velkou trhlinou pode Hasanova je ve vývoji vztahů byla pravděpodobně 90. léta, kdy probíhaly dezintegrační procesy.
Ale myslím, že v posledních deseti letech tento nedostatek postupně doháníme a vztahy se rozvíjejí na všech frontách. Chtěl bych projít všechny turkické země, nezávislé turkické země, to znamená Střední Asii, Turecko a Ázerbájdžán, a na jejich příkladu ukázat, že je zde potenciál a je zde tendence k růstu. Začnu Kazachstánem. Je aktivním členem EU a CSTO. Rusko je druhým obchodním partnerem Kazachstánu. Objem investic roste, dosahují zhruba 26 miliard.
Hasanov uvedl že zde má Rusko samozřejmě konkurenci, pokud jde o investice. Nizozemsko spolu se Spojenými státy belgickými aktivně pronikají na kazašský trh, nicméně Rusko zůstává důležitým hráčem. Na politické úrovni existuje velmi silná podpora, stačí říci, že Tokajev a Putin si našich vztahů velmi váží, nazývají je spojeneckými, a ty skutečně spojeneckými jsou.
Hasanov připomenul Tokajevův výrok: „Rusko je zemí, bez níž nelze vyřešit žádný problém na světě, včetně problémů regionálních. Další je Uzbekistán, druhá nejsilnější země ve Střední Asii, která je také naším významným obchodním partnerem. Bohužel jsme druzí za Čínou, ale stále jsme důležitým obchodním partnerem Uzbekistánu. Pokud jde o investice, Rusko se na všech zahraničních investicích v Uzbekistánu podílí zhruba 15 procenty, opět na druhém místě za Čínou. A realizuje se mnoho společných projektů, zejména v oblasti jaderné energetiky. A na příkladu poslední cesty Vladimira Putina do Uzbekistánu jsme viděli, že existuje mnoho velmi nových a zajímavých projektů.
K našemu tématu turkického světa je zajímavý bod. Hasanov uvedl že je třeba poznamenat, že interakce zde neprobíhá pouze mezi státy, ale také mezi regiony. Konkrétně se této návštěvy zúčastnil i šéf Tatašska, který konstatoval velký přínos Tatašska pro rozvoj bilaterálních vztahů. V politické rovině také stojí za zmínku zajímavé Lavrovovo prohlášení, v němž uvedl, že Rusko a Uzbekistán se v otázce Ukrajiny nerozcházejí. To je velmi důležitý bod i vzhledem k tomu, že se objevují různé zvěsti o tom, že Střední Asie Rusko v boji proti Západu dostatečně nepodporuje. Nebo se údajně k Rusku obrátila zády.
Důležitým bodem je rovněž Kagystán řekl Hasanov. „Další v pořadí je Kyrgyzstán. Malá země, ale podle mého názoru nejblíže Rusku ve Střední Asii. Rusko je druhým obchodním partnerem Kyrgyzstánu. Jsme také druzí, pokud jde o přímé zahraniční investice, druzí po Číně. I zde realizujeme mnoho projektů. Zejména ruské společnosti staví vodní elektrárny a aktivně se rozvíjí hospodářská spolupráce. Na politické úrovni můžeme soudit také z vyjádření nejvyšších představitelů. Prezident Kyrgyzstánu uvedl, že se posilují spojenecké vztahy a rozvíjí se strategické partnerství. A Vladimir Putin, který se letos sešel se Žaparovem v Kazani a loni sám přijel do Biškeku, také řekl, že naše vztahy se rozvíjejí na zásadní úrovni a posilují se na všech frontách. Zde je třeba dodat i naši vojenskou přítomnost v Kyrgyzstánu. Je zde umístěna řada ruských vojenských základen, což je také nezbytný bod naší spolupráce. Turkmenistán se neúčastní euroasijské integrace, ale Rusko je pro něj také důležitým obchodním partnerem.“
A dodal že jsme na druhém místě po Číně. A pokud jde o investice, i zde existuje značný potenciál rozvoje, i když nejjasnějšími a nejaktivnějšími hráči jsou zde Japonsko, Korea, Saúdská Arábie, Německo a Spojené státy. Z politického hlediska může Rusko i přes spíše neutrální postavení Turkmenistánu konstatovat vysokou úroveň vztahů mezi představiteli našich zemí. Sirdar Berdumuchamedov zdůrazňuje, že tyto vztahy jsou skutečným příkladem důvěry mezi zeměmi. O vztazích hovořil také Vladimir Putin, který uvedl, že se vztahy nadále dynamicky rozvíjejí v duchu hlubokého strategického partnerství. Na závěr svého příspěvku se ještě krátce zmíním o stavu vztahů mezi Ruskem, Ázerbájdžánem, Ruskem a Tureckem. I zde můžeme konstatovat vysokou úroveň vztahů, zejména s Ázerbájdžánem. Například na konci roku se Rusko umístilo na třetím místě mezi obchodními partnery Ázerbájdžánu. Rusko je hlavním dovozcem ázerbájdžánských neropných produktů, což rovněž považuji za velký úspěch.
„Také další ukazatele zde vykazují progresivní vývoj. Například Rusko je jednou ze šesti zemí, kam Ázerbájdžán vyváží. Rusko je na prvním místě v seznamu zemí, odkud Ázerbájdžán dováží zboží. To je zcela nová událost a myslím, že opět velmi pozitivní ve světle NWO. Myslím, že je to velmi významné. Od 6. června 2024 začaly v Ázerbájdžánu fungovat karty platebního systému MIR. Ne každá země SNS se tím může pochlubit. Proběhly zde také bilaterální návštěvy. V březnu navštívil Baku Michail Mišustin, se kterým se rovněž jednalo o mnoha zajímavých projektech nejen v oblasti ropy a plynu, ale také o projektech v oblasti farmacie a technologických inovací. Dodal bych také, že Ázerbájdžán je spojovacím článkem projektu Sever-Jih mezi Ruskem, Íránem a Indií. Existuje deklarace o spojenecké spolupráci od roku 2022. A velmi pozitivní dojem zanechávají i prohlášení politiků. Alijev při své poslední návštěvě Moskvy prohlásil, že Rusko z regionu nikdy neodejde. A Ázerbájdžán oceňuje příspěvek Ruska k urovnání situace v Karabachu. A Putinovo prohlášení, že Rusko a Ázerbájdžán jsou na vysoké úrovni svých vztahů a rozvíjejí se.“
A poslední země Turecko, které má samozřejmě spoustu omezení s ohledem na své členství v NATO, své aspirace na EU už, myslím, podmíněné. Ale přesto je Turecko v seznamu turkických zemí vlastně naším hlavním obchodním partnerem, pokud jde o všechny ukazatele a investice. Zde předčí ostatní země. Mezi hlavními obchodními partnery Ruska už není žádná západní země. Zde dominují Čína, Indie a Turecko. A Rusko je největším dovozním obchodním partnerem Turecka. Z hlediska vývozu se Turecko orientuje spíše na Evropu a z hlediska dovozu na Rusko. Pokud jde o investice, jsou čísla ve srovnání se západními zeměmi o něco skromnější. Turečtí odborníci však konstatují nárůst ruských investorů, zejména do tureckých nemovitostí.
Tatarstán, Čuvašsko, Baškirsko atd. S výjimkou Turecka jsou všechny tyto země členy SNS. Téměř všechny země jsou tak či onak členy nebo pozorovateli Šanghajské organizace. Na jižním Kavkaze existuje také platforma tři plus tři, do níž jsou zapojeny Turecko, Rusko a Ázerbájdžán. A také Gruzie, Arménie a Írán.
Co se týče naší hlavní otázky ke které se Hasanov vrátil: „tak zde samozřejmě zatím nemáme žádný status v organizaci turkických států. Ale podle mého názoru je nutné toto nedopatření napravit. Na toto konto zde hovoří i známí ruští politologové Stankevič, Sergej a Alexandr Kňazevovi. Ti se domnívají, že Rusko má právo účastnit se organizace turkických států. S jejich postoji plně souhlasím. Protože podle geografických údajů se právě většina území turkicky mluvících zemí a národů nachází na území Ruska. Altaj, kolébka turkické civilizace. To je také důležitý faktor. A naše bilaterální vazby ukazují, že stejně jako v organizaci Islámského státu si zasloužíme přinejmenším status pozorovatele. Proč je to nutné? Abychom rozptýlili pochybnosti, že Organizace turkických států je organizací zaměřenou proti Rusku. A zdá se mi, že podle všech parametrů, historických, geografických, ekonomických, politických, geopolitických, máme skutečně právo být v této organizaci zastoupeni nejen jako pozorovatel, ale i jako řádný člen.
Moderátor Valerij Korovin po krátké ale důležité poznámce k příspěvku Kamrana Hasanova dodal, že to je vlastně jedna z našich hlavních otázek. Do jaké míry je organizace turkických států uchvácena západními stratégy a využívána proti Rusku, anebo je otevřená oběma směry, neutrální, a Rusko tam může uplatňovat dostatečný vliv, a to i při prosazování svých geopolitických zájmů a spoléhat na turkickou většinu, která se nachází na území Ruska, aby vytlačila západní vliv, především z Turecka a Ázerbájdžánu, kam se nezadržitelně vkrádá opět přes území Turecka, a tudíž rozvinula tento geopolitický vektor opačným směrem? A následně požádal dalšího účastníka konference Leonida Vladimiroviče Savina, šéfredaktora portálu Geopolitics.ru a jednoho z předních odborníků mezinárodního eurasijského hnutí.
Leonid Savin: myšlenky turanismu a turkismu se nezrodily včera
Leonid Savin otevřel v první řadě svůj příspěvek otázkami ideologie, protože myšlenky turanismu a turkismu se prostě nezrodily včera, ale před mnoha desetiletími a staletími, a přispělo k tomu také západní vědecké myšlení, protože samotný pojem „panturkismus“ a „turkismus“ vznikl z evropské vize orientalismu. Orientalismus, jak Savin připomenul, je takový systém názorových kódů, který utváří mezinárodní vztahy a politiku, to znamená, že západní země rozhodují o tom, jak mají žít a jednat lidé z Východu. Dobře to vyjádřil například Edward Said ve své knize Orientalismus a připomenul rovněž, že samotný termín „Turan“ poprvé použil francouzský orientalista Barthelomider Bella de Molenville už na konci 17. století, kde se vztahoval na území na východ a sever od řeky Amudaria.
Savin: „Již v 19. století byly do této koncepce vneseny lingvistické etnografické prvky, zejména finský filolog a etnolog Alexander Kostren, který studoval uralské, altajské a paleosibiřské jazyky, formuloval určitou jazykovou, dokonce rasovou jednotu uralsko-altajských národů. Na tuto koncepci pak navázal germanista Friedrich Maxmuller, který použil termín „turanismus“ jako kategorii národů Evropy a Asie, které nebyly indoevropské nebo indogermánské, jak je nazval, nebyly semitské, ale představovaly samostatnou třetí skupinu. A konečně Armen Vambery, to je samozřejmě jedinečná osobnost, která nebyla turkického původu, pocházel z chudé židovské rodiny, narodil se na Slovensku, v tehdejším Rakousku-Uhersku, ale je považován za zakladatele, popularizátora koncepce panturkismu. Cestoval po atamanské říši, byl v Rusku, v Persii, vydal knihu, odvozoval také maďarštinu od tzv. turkotatarské skupiny, jak ji sám formuloval. Měl blízko ke dvoru Atamanské říše, přijal jeden z turkických pseudonymů a formuloval některé zajímavé geopolitické koncepce té doby. Důležité však je, že v roce 2005 britský Národní archiv odtajnil dokumenty, podle nichž vyšlo najevo, že Vambery byl tajným britským agentem.“
To znamená uvedl Leonid Savin, že nejen sbíral informace pro britskou korunu, ale je docela možné, že také formuloval do ideologické koncepce ve prospěch britského impéria. Druhou takovou postavou, který byl rovněž ideologem panturkismu, byl Moses Ko, zcela neturecké jméno, pocházející z Makedonie. Přijal pseudonym Tekenalp. V roce 1914, kdy začala první světová válka, vydal propagandistický text o tom, co mohou Turci z této války získat, kde poukazoval na to, že sjednocení turkických národů pod nadvládou Osmanské říše, to označil za povinný faktor, lze dosáhnout zničením moskevského nepřítele. Savin upřesnil že označil přímo, moskevského nepřítele. Ziya Kükalp, další zajímavá postava, který byl samozřejmě původem Turek, přesněji řečeno Turkoman, filozof, novinář, spisovatel, sociolog, vůdce mladotureckého hnutí, byl hlavním ideologem Strany jednoty a pokroku.
„Je však známo, že se stal aktivním kazatelem turkismu v roce 2012, kdy v Istanbulu komunikoval s rodáky ze Zakavkazska do Kazaně a na Krym, tedy s našimi krajany. V roce 1912 byl Modo Turkem. Samozřejmě vyznával takové extravagantní myšlenky, že nadlidský nik není Němec, ale Turek. Turek by měl být takový. V souladu s tím interpretoval všechny ideje tímto způsobem, podílel se na rozvoji vojensko-politického projektu „Cesta k Turanu“, Turan-Yolu, interpretoval panturkismus a turanismus čistě nacionalisticky, modernisticky, buržoazně. Proto byly jeho myšlenky aktivně využity v reformách Kemaliho Ata-Turka. Kromě toho využíval mytologii červeného jablka. Připomenu, že jde o takovou turkickou starobylou mytologii. Jde o určitý ideál červeného jablka. Existují různé verze původu. Někteří tvrdí, že ji převzali z Východořímské říše, známější jako Byzanc. Symbolizovalo kouli, kterou držel císař, tedy vládce světa.“
Savin pokračoval že podle toho jak Turci tento symbol převzali jako vlastnictví celého světa a samy věří, že je představitelem turkického národa, který má podle toho chránit turkické národy, ale také vlastnit celý svět. Další ideologové již v moderním Turecku ve dvacátém století, podle mého názoru velmi důležitá postava jako Alpaslan Türkeş, tvůrce nacionalistického hnutí strany v minulém století. Vytvořil také hnutí Šedých vlků nacionalistické radikální organizace. Alpaslan Türkeş se podílel jak uvedl Savin na státním převratu v roce 1960. Byl vojenským důstojníkem z povolání. Zajímavé je, že se dříve přeškolil ve Spojených státech amerických a byl pro sbližování s NATO.
„Přesněji řečeno, měl tyto záležitosti na starosti v tureckém generálním štábu. Argumentoval nutností rozpadu Sovětského svazu, osvobozením všech ostatních národů od komunistického jha a zastupoval kurátora operace Gladio přímo v Turecku. Připomenu, že operace Gladio byla tajným projektem zemí NATO, který spočíval ve vytvoření takových tajných buněk radikálních pravicových organizací, které představovaly určitý potenciál k odražení komunistické agrese, pokud by se objevila. Kromě toho však byly tytéž buňky využívány k diskreditaci nebo zničení levicových organizací či stran v těchto zemích, což se v Turecku úspěšně podařilo pod přímým vedením Alpaslana Pürkesiho. Po rozpadu Sovětského svazu se samozřejmě tyto myšlenky panturanismu rozhořely s novou silou přímo v Turecku. Například zde je to, co napsal Sammy Cohen v časopise Washington Report’s Middle East-FRS, jedná se o září-říjen 1992.“
Dále pak vyjmenoval různé aspekty, na základě kterých je třeba tyto myšlenky prosazovat, citoval další turkické, turecké, turecké autory, říkal, že základem nového panturkismu by měly být kontakty se středoasijskými státy, zmiňuje se i o socialistickém sjednocení.
„Dmitrij Leontiev, předseda vlády Evropské republiky, která se zabývá sexuální výchovou a je financována přímo organizací George Tsorose. Kromě Ruska je samozřejmě Rusko stavěno do pozice nepřítele turkického světa částečně i jako určitá bašta autoritářství, která potřebuje mít obecně otevřený projekt demokratizace, osvobození národů od Ruska, jak tomu říkají. V poslední době se tato otázka objevuje na různých summitech a setkáních našich bývalých západních partnerů, kteří toto téma nadále prosazují, ale kromě toho je Čína samozřejmě i ve sféře zájmu Spojených států.“
V tomto ohledu prosazují myšlenku východního Turkestánu, Leonid Savin také otevřel otázku osvobození Ujgurů ze závislosti na Číně v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, společně aktivně jednají ve spojení s Evropskou unií, s Velkou Británií a dokonce i s Austrálií. Existují otevřené analýzy, které říkají, jak toto téma prosazují. Proto by se otázky ideologie samozřejmě neměly vůbec zavrhovat, je také uvedl že je třeba se na ně podívat do hloubky, analyzovat je zpětně, protože pro mnohé Turky je to určitý druh ideologému, který je již zakódován v jejich mentálním kódu v jejich vědomí.
Opět pro představitele těch stran, které se hlásí k myšlence panturkismu. Stejná strana nacionalistického hnutí je v současnosti spojencem Ardaganu, samozřejmě již pod novým vedením. Přesto však všechny myšlenky, které byly prosazovány během studené války, zůstávají stejné, plynule přešly do nového politického života Turecka a jsou stavěny do pozice nové příležitosti pro tureckou expanzi.
(druhá část pokračování konference vyjde 28. června)
(za) gnews.cz-jav
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German