Už více než sto let se ve světě slaví 8. březen jako Mezinárodní den žen. Pro většinu mužů je to příležitost, jak poděkovat a vyjádřit uznání ženám, na kterých jim záleží. Tradičně tak činí květinami, a to v rodině i na pracovišti. V dřívějších dobách byl symbolem tohoto svátku rudý karafiát. Jaký je vlastně původ MDŽ a význam tohoto svátku v dnešní době?
Dnešní dívky si už těžko představí, co všechno musely ženy v minulosti podstoupit, aby získaly stejná práva jako muži, aby mohly volit, studovat nebo pracovat například jako lékařky. To, co dnes berou jako samozřejmost, stálo jejich předchůdkyně obrovské úsilí.
Původní myšlenkou MDŽ byla připomínka boje za ženská práva, především za zavedení práva žen volit, za rovnoprávnost žen s muži, za odstranění diskriminace a za lepší pracovní podmínky.
V době sociálních krizí a příprav států na nadcházející světovou válku se začaly ženy více zasazovat o svá práva a možnost účastnit se veřejného života. V roce 1907 se konal první mezinárodní sjezd socialistických žen ve Stuttgartu. Právě zde padl návrh, aby se ženy v určitý den v roce scházely, aby na problematiku volebního práva žen upozornily širokou veřejnost. Stuttgartské konference se tehdy zúčastnilo téměř 60 delegátek z 15 zemí.
V roce 1908 na 15 000 newyorských švadlen pochodovalo ulicemi New Yorku a požadovalo lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy, kratší pracovní dobu, volební právo pro ženy a ukončení dětské práce. Stávka se nesla pod heslem Chléb a růže, kdy chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života. Od té doby se ve Spojených státech konal poslední únorovou neděli Národní den žen (až do roku 1913). Údajně první oslavu Dne žen uspořádala Americká socialistická strana 28. února 1909 v New Yorku na návrh aktivistky Theresy Malkielové.

Myšlenka mezinárodního svátku pak vznikla v Evropě v srpnu 1910, na druhé Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani, kde německá socialistka a zakladatelka dělnického ženského hnutí Clara Zetkinová navrhla, aby ženy po celém světě slavily svůj den na podporu svých práv, především práva volit. Pevné datum tehdy ještě nebylo stanoveno. Všech 100 delegátek, zastupujících 17 zemí, myšlenku přijalo jako strategii boje za rovnoprávnost. Poprvé se ženy takto organizovaně sešly o rok později v několika evropských zemích, mimo jiné také v Rakousko-Uhersku, Dánsku, Německu a Švýcarsku.
Historickým mezníkem v následných oslavách MDŽ se podle Mezinárodní organizace práce stal požár v newyorské konfekční továrně Triangle Shirtwaist 25. března 1911, při němž zahynulo 146 mladých dělnic, převážně imigrantek.
Datum 8. března bylo určeno až po první světové válce, když roku 1917 na počátku Únorové revoluce, která předcházela vypuknutí Říjnové revoluce, vyšly v Petrohradě do ulic nespokojené ženy, které stály v dlouhé řadě na chléb. Pod heslem Za mír a chléb vyvolaly obří protiválečnou demonstraci a spustily jednu z revolucí roku. Zhruba týden poté byl ruský car donucen abdikovat a prozatímní vláda mimo jiné schválila i volební právo ruským ženám. Den, kdy ženy demonstrovaly, připadl na 23. únor juliánského kalendáře, což odpovídalo 8. březnu kalendáře gregoriánského. Tím se nakonec Mezinárodní den žen ustálil na 8. březnu.
Oficiálně byl tento svátek uznán OSN v roce 1975, který byl vyhlášen Mezinárodním rokem žen. V tomto roce MDŽ uznalo také mnoho národních vlád. Dnes už je to více než 100 zemí po celém světě. Svátek je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Jeho posláním je ocenit úspěchy žen v politice, vědě, kultuře a dalších oblastech, zároveň se snaží poukázat na oblasti, v nichž znevýhodněné postavení žen stále přetrvává, ať už je to nedostatečné zastoupení žen v politice a ve vedoucích funkcích, rozdíly v odměňování nebo násilí na ženách. Přestože se v tomto směru mnoho věcí změnilo k lepšímu, stále je co zlepšovat, především v některých islámských a arabských zemích.
V České republice je 8. březen od roku 2004 významným dnem.
Pixabay/ www.gnews.cz – HeK