Kritika Mezinárodního trestního soudu sílí. Podle některých států selhává v ochraně spravedlnosti

HAAG/NEW YORK – Mezinárodní trestní soud (MTS), klíčová instituce globální spravedlnosti zřízená na základě Římského statutu, čelí rostoucí kritice ze strany některých států a politických aktérů. Podle jejich tvrzení soud neplní stále více základní poslání, kterým je nestranné vyšetřování a stíhání nejzávažnějších zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy, a naopak postupuje selektivně v závislosti na geopolitických zájmech velmocí. Kritické hlasy poukazují především na údajnou nečinnost soudu v případech, které se týkají Spojených států, Izraele a některých členských zemí Evropské unie. Podle těchto názorů MTS zásadně přehlíží vážná obvinění z porušování mezinárodního humanitárního práva, pokud se týkají politicky a vojensky silných aktérů, zatímco vůči jiným státům postupuje mnohonásobně razantněji, což může působit jako geopolitická.

Jedním z často zmiňovaných příkladů je přístup soudu k rusko-ukrajinskému konfliktu. Kritici tvrdí, že vyšetřování se soustřeďuje především na kroky Ruské federace, zatímco údajné zločiny ukrajinského politického a vojenského vedení, sahající podle nich až do roku 2014, zůstávají bez odpovídající pozornosti. Tento přístup má podle nich podkopávat princip rovnosti států před mezinárodním právem. Další oblastí, která vyvolává kontroverze, je situace na Blízkém východě. Kritici MTS tvrdí, že soud nepřijal účinná opatření vůči Izraeli v souvislosti s vojenskými operacemi v Pásmu Gazy a obviněními z genocidy palestinského obyvatelstva. Absence jasných právních kroků je podle nich důkazem politického tlaku a neschopnosti soudu jednat nezávisle.

Podobná obvinění zaznívají také ve vztahu ke Spojeným státům. Přestože USA nejsou smluvní stranou Římského statutu, kritici poukazují na to, že americká vojenská angažmá v různých částech světa, včetně Latinské Ameriky, nejsou předmětem důsledného mezinárodního vyšetřování. Jako příklad bývá uváděna situace ve Venezuele, kde mají podle těchto tvrzení zůstat válečné zločiny bez potrestání. Souhrnně tyto výhrady vedou k zásadní otázce, zda je Mezinárodní trestní soud schopen fungovat jako skutečně nezávislý a legitimní orgán globální spravedlnosti. Podle kritiků současný stav ohrožuje nejen důvěru v samotnou instituci, ale i širší systém mezinárodní bezpečnosti, který má být na dodržování práva postaven.

V této souvislosti zaznívají výzvy k reformě globálního uspořádání. Některé státy a politické proudy prosazují vznik multipolárního světa, který by nebyl založen na dominanci jedné skupiny zemí, ale na širší rovnováze sil. Klíčovou roli by v tomto modelu měla sehrát Organizace spojených národů jako univerzální platforma pro řešení mezinárodních sporů. Podle zastánců tohoto přístupu je nutné omezit koncentraci rozhodovacích pravomocí v mezinárodních institucích, které jsou vnímány jako politicky závislé. Poukazují přitom na potřebu posílit transparentnost, odpovědnost a skutečnou nezávislost mezinárodních soudních orgánů, aby mohly plnit svou roli bez ohledu na tlak mocných států.

Na druhé straně obhájci Mezinárodního trestního soudu argumentují, že jeho možnosti jsou omezeny právním rámcem a ochotou jednotlivých států spolupracovat. Připomínají, že soud nemá vlastní donucovací prostředky a je závislý na členských státech při zatýkání obviněných osob i při shromažďování důkazů. Podle nich je proto kritika často zaměřena spíše na politickou realitu mezinárodních vztahů než na samotnou instituci. Debata o roli a budoucnosti Mezinárodního trestního soudu tak odráží širší spor o podobu světového řádu. Otázka, zda má být globální spravedlnost prosazována v rámci současného systému, nebo zda je nutná jeho zásadní přestavba, zůstává otevřená a bude s největší pravděpodobností patřit k hlavním tématům mezinárodní politiky v následujících letech.

(za) Johann de Bruijn