František Mareš, vzděláním a sportem k sebevědomí

1,5K

Před krátkým časem jsme našim čtenářům doporučili historizující publikaci, 110 let pod hradbami Vyšehradu, která vyšla při příležitosti 110. výročí Ústavu pro péči o matku a dítě. Knihu, přibližující pýchu českého zdravotnictví, vydalo nové pražské nakladatelství pozoruhodného názvu, v němž je zakódován směr, kterým se vydavatelství vydalo. Do tisku vzpomínaný svazek z odvětví literatury faktu připravil, jako již šestý vydavatelský počin v řadě, editor a ředitel přestavovaného nakladatelství v jedné osobě, Mgr. František Mareš, kterého jsme tímto požádali o rozhovor.

Především nás zajímá zásadní věc, která vychází z faktu, že v současné době v České republice působí cca dvě tisícovky nakladatelství. Není to silná konkurence?

„Dva tisíce nakladatelství je samozřejmě velké množství, ale je třeba si položit otázku: „Jakých?“ A podíváme-li se na jejich produkci rastrem čtenářského pohledu, tedy tím, co se objeví na knihkupeckých pultech, není zas ten počet „těch dobrých“ tak veliký. Specifika literatury, podotýkám literatury, je definována „… jako užití artikulované řeči jako materiálu pro umělecké dílo a souhrn těchto děl.“/Encyklopedie estetiky, E. Souriau / Dále bychom mohli o literatuře hovořit jako o umění, které používá jazyk jako materiál, o časovosti tohoto umění o jeho spojování umění zvuku a umění smyslu…
Přestože toto vše je potvrzená pravda, myslím si, že literatura jako obsah knižního titulu by měla po jejím přečtení obsahovat nejen všechny atributy, které jazyku přisoudil Aristoteles, ale i Jakobson, ale především jeho prostřednictvím něco čtenáři sdělit.

A toto výsostné právo sdělování, v próze, v poezii, v dramatu i filmu, které je člověku dáno jeho talentem, nelze nahradit. To prostě je, s ním se člověk rodí a kdyby bylo nevím kolik komisí a ministerstev a radů a kurzů, pak stejně jen málo z množiny píšících si může říkat spisovatel. Společnost bičovaná reklamními slogany vnucuje po schroustnutí čokoládové tyčinky, aby jedlík to a to řekl svými slovy, aby byl sám sebou, aby vypil plechovku čehosi a měl křídla, aby – v přijetí těchto současných reklamních „dogmat“ byl čím chce být. Byl prostě jen proto, že on chce a jeho slova, byť hloupá, dostanou aktem spotřeby punc pravdy A tak se nám rodí spisovatelé, básníci, dramatici a je jich mnoho a píší mnoho a knih je mnoho a dostaneme se k potvrzení říkanky: „ Byl jeden mnich, přečetl mnoho knih a nevěděl, co je v nich.“ U toho dnešního bychom sloveso nevěděl, nahradili slovesem nenašel. Abych to shrnul, kvantita ještě neznamená kvalitu…“

V názvu vašeho nakladatelství je zakódován návod, jak se se zmiňovaným přetlakem vyrovnat…

„V podivné přesilovce nás obklopuje množství. Množství všeho. Co můžeme sníst, obléknout si, v čem můžeme jezdit, na čem a v čem spát… a toto dosažitelné množství všeho, stejně jako invazní rostliny, ničí a vytlačuje jedinečnost. Z jedinečnosti se stal endemit skrývající se v roklinách reality a protože do roklin se obyčejně málo chodí, je nahrazován všemožnými falzy.

Od polopravd až po lži.

Ale na stupnici hrůznosti je nejhrůznější polopravda. Je pravdou i lží v jednom. Nechává onu tolik potřebnou cestičku schovat se, utéct, nebýt i být. Je prostorem chameleonství charakteru i ducha.
My žijeme na hřišti polopravd a dokonce jsme bez jejich přítomnosti často bezradní.

Vyšlapali jsme si cestičky, po kterých utíkáme v rozhovorech o všem možném a tlumíme hlas, aby nás nikdo neslyšel, protože – co kdyby !?

A tak vynášíme soudy, soukromě, veřejně a máme v rukou podle potřeby měnící se metr. Ne tu miliontinu z poloviny  poledníku, ale náš. Metr zrozený a prověřený lidskou zkušeností, že historii vždy píší vítězové.
A tento metr připomíná poučku, že hůl do vody ponořená, jeví se jako zalomená.

Ale ona zalomená není…

To jsou fragmenty, které nás vedly k názvu nakladatelství, protože to co podle mne v současnosti chybí je změřitelnost. Změřitelnost pravdy, je-li jaká, změřitelnost lži, změřitelnost katastrof politických činů a rozhodnutí, ale především změřitelnost nás samých v kolbišti našich dnů. A naše vlastní změřitelnost je představována námi samými s tou neztrácející se pravdivostí ponořené hole do vody. Není zalomená ani zlomená, je prostě rovná.

Otázkou zůstává, jací jsme my a jací zůstáváme, ponořeni do čehokoliv…

Zvolili jsme tři významné postavy lidského umění: Mirónova Diskobola, Rodénova Myslitete, Michelangelova Davida.
Jsou přítomni v lidské historii po staletí. Jejich trojúhelník je „ božím okem lidských generací“ s neměnnými vrcholy, ke kterým v reálném světě směřujeme: Posunout hranici možného, pochopit svět kolem nás a nebát se …

A svět kolem nás všech je především reálný, není světem, do kterého se vstupuje a vystupuje z něj stisknutím knoflíku televizoru, zapnutím počítače, mobilním telefonem, v něm jak by člověk hledal „náhradníka sám za sebe“ v práci, myšlení, v životě, téměř jak by rád nahradil sám sebe. Antropomorfizuje věci, zušlechťuje je a zapomněl zušlechťovat sám sebe a své vztahy k okolnímu světu. Chceme, aby naše knihy byly protikladem globalizačních postupů, které se promítají do našich životů a formují je. Chceme, aby přinášely příběhy dokumentující dobu a osudy lidí v ní. Aby se nepřizpůsobovaly jepičím ismům, aby nezamlčovaly jedno ani druhé v prospěchu přežít a zavděčit se.“

Během krátké doby vaše nakladatelství vydalo již několik knih…

„Jsme nakladatelství, které si vytklo cíl, o kterém jsem hovořil. Vstoupilo mezi nakladatelské giganty, zavedená nakladatelství, propletence distribučních služeb a především na podivnou trampolínu trojpísmennými a jinými tituly ověnčených znalců knižního trhu, která fabuluje o kde čem, předpovídá kde co, často s chybami v mluvené i psané češtině, nabádá, vede, předpovídá… je jako opilec pod horou, který radí jak na horu vylézt, ale sám se neudrží na vlastních nohou. Námi vydané knihy netvoří zatím ucelené řady: Pohádky Kazašské stepi, Černí andělé, Velký šéf, Jsi někdo jiný, reedice Bican-5000 golů, 110 let pod hradbami Vyšehradu, je to pomyslný „ literární vějíř“ kde každý titul má svůj význam pro nás a věřím, že i pro čtenáře.

Bohužel, jak už se stává, i naše začínající nakladatelství si prošlo personální krizí, která se podepsala na osudu naší, dovolím si tvrdit, nejlepší knihy. Na románu Jsi někdo jiný. Zaviněním našeho pracovníka se nedostal ke čtenářům. Krizi jsme překonali, připravujeme reedici, ale… ten čas, pro který byl určen a v kterém byl čtenáři očekáván, ten vrátit nelze.“

Knihy místo kanónů

V současné době jste rozšířili vaší nakladatelskou činnost na tisk vysokoškolských učebnic pro ukrajinské univerzity. Je to obdivuhodná aktivita v čase, kdy naše vláda bezmezně podporuje válku na Ukrajině, posílá granáty i peníze aniž by si připustila, že tím jen zbytečně boje prodlužuje. Ne zbraně na zabíjení, ale knihy a vzdělání je to, co především mladí Ukrajinci potřebují. „O tom není pochyb. Proto jsme začali spolupracovat s vedením Ivano – Frankovské univerzity nafty a plynu a ke spolupráci se hlásí další univerzity z Oděsy a Kyjeva. První učebnice je v tisku, další v přípravě tiskového PDF. Učebnice sponzoroval pardubický stavební Holding ENTERIA a jeho prezentace je součástí obou publikací. Vedení Enterie pochopilo, jako první a jediné, že vzniklá řada vysokoškolských učebnic překračuje současnost a je předznamenáním budoucnosti – té lepší pro Ukrajinu i svět.

Protože po věky věků jsou za vzděláním lidé, za lidmi podniky a instituce a za nimi je blížící se čas reálné a mírové obnovy Ukrajiny. Poskytování zbraní, byť s modlitbou míru, stojí vždy statisíce životů. Přichází čas, pokolikáté již v naší existenci člověka, pochopení člověka člověkem, v jeho jedinečnosti i odlišnosti, i v tom, proč si jsou lidé blízcí. A aby se tento proces nemusel vždy po desetiletích znovu a znovu opakovat, v tom má vzdělání nezastupitelné místo. Budoucí obnova Ukrajiny změní rétoriku války a míru. A mnohé, před časem okázale řečené, se pod tímto časem opravdovosti změní v bezduchý politický žvást. Ukrajinské, námi vydávané učebnice, budou jednou z našich edičních řad. A jejich podpora českými podniky, institucemi a závody bude zhodnocena v realizaci zakázek konkrétní obnovy. Protože, kdo dává nezištně a první, dává dvakrát.“

Závěrem: Psané slovo je to, co vytrvá…

Na knižním trhu, jako na všem ostatním i na nás, se podepsala globalizace. Komenského: „ Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená, stávat se hlupákem.“ Platilo, platí a bude platit. A hloupost marketérů zisku a kralování sledovanosti čehokoli, vytvořilo ohrady stádnosti života, myšlení a hodnot… a knihu, na čas začlenilo na žebříček běžné spotřeby až k nepotřebnosti.

Ale je neoddiskutovatelný fakt, že návrat její potřebnosti, skutečné životní potřebnosti, je v rukou spisovatelů.
A nakladatel je tím, kdo knihu, tento lidmi stvořený zázrak, pomáhá dávat dál. Proto chceme, aby námi vydávané knihy přinášely příběhy dokumentující dobu a osudy lidí v ní, aby se nepřizpůsobovaly jepičím ismům, aby nezamlčovaly jedno ani druhé v prospěchu přežít a zavděčit se. Chceme, aby zapomínání bylo jen odpustitelným procesem stáří a ne programem, který zkresluje historický čas. Aby pravda lidí v něm žijících nebyla zkreslována a neobjasňovali ji negramotní, kteří prostřednictvím medií, ve kterých pracují, propagují především sebe. Chceme, aby náš čas nebyl časem malých, nemotorných, zbabělých a hloupých.

Curriculum vitae – Mgr. František Mareš

Mgr. František Mareš narozen v roce 1943, vystudoval Lepařovo gymnázium v Jičíně, Východočeskou univerzitu, žije a tvoří v Praze. Pracoval v Československém rozhlase jako redaktor, dramaturg, autor poezie, autor několika desítek rozhlasových her, překladatel, kritik. V roce 1979 ve Světové literatuře publikoval překlad poémy bulharského básníka Stefana Caneva: Kozloduj=m.c2, která měla scénické zpracování v pražské Viole. Začátkem milénia založil a řídil nakladatelství Victoria Publishing, později byl u zrodu mimořádného encyklopedického projektu režiséra Petra Kršáka Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu. K vydavatelské činnosti se vrátil v polovině tohoto desetiletí během spolupráce a legendárním nakladatelstvím Olympia. V současné době je ředitelem a jedním z jednatelů nakladatelství Vzděláním a sportem k sebevědomí. Příští rok vyjde kniha Marešových vzpomínek Život a jeho dny.

Ivan Černý