Autodidakt Jiří Šťastný, naturalizovaný Pražák, nás tímto prohlášením pobavil. Je zdařilým krajinářem jižních Čech, především pak ale úspěšným naivistickýmp ortrétistou romantické Malé Strany v závětří legendárního Karlova mostu. Narozen v Havlíčkově Brodě, od konce devadesátých let minulého století žijící a tvořící v našem hlavním městě, rád používá nejenom olej na plátně a kombinované techniky, ale hlavně olejomalbu na plátně nanášením vrstev od nejtmavšího do nejsvětlejšího tónu.
Šťastný má za sebou řadu úspěšných výstav, a od roku 2003 provozuje komorní galerii v Míšeňské ulici7., kde se na chodníku před její výkladní skříní zastavují okouzleni jeho obrazy a romantickými momentkami domácí i zahraniční návštěvníci. Míšeňská ulice se chlubí řadou svých slavných obyvatel. V prvé řadě musíme jmenovat Eduarda Vojana, ale žila zde i kupříkladu herecká rodina Štěpánkových či světově uznávaná Jarmila Mařanová, portrétistka Kafky, malířka a ilustrátorka jeho díla i jeho židovské Prahy. V čase oslav milénia sem připutoval i Jiří Šťastný, který zde zakotvil i se svým výtvarným svatostánkem. Původně svou galerii provozoval jedenáct let v Míšeňské 10 u již zmíněné rodině Šťepánkových , po té se přestěhoval do domu číslo 7, kde působí dosud.
Jeho cesta k malířskému kumštu nevedla přes studia na některé z výtvarných škol, ale opírala se o vlastní píli s paletou v ruce a návštěvy galerií a výstav, kde se snažil přijít na to, jak na to. Nehrajme si ale se slovíčky. Pravdou je, že po politických změnách s příchodem nového století se do Prahy stáhla řada úspěšných malířů z bývalého Sovětského svazu, kteří se zde etablovali. Jiří Šťastný se s řadou z nich přátelil. Mistři svého oboru záhy vycítili jeho talent a pomáhali mu zvládnout nejrůznější malířské finesy v praxi. A protože byl Jiří Šťastný pozorným žákem, výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Za všechny jmenujme alespoň ruské a ukrajinské akademické malíře Vladimíra Kasima či Petera Kijanitsu, nebo Romana Zuzuka, Vladimíra Bogdanova či Tarase Plishche.
Sousedské vztahy
Malá Strana je specifická část historické Prahy. Žije se zde pořád takříkajíc sousedsky, lidé si vidí do talíře a nic jim neuteče. Jako za časů baráčnických spolků. Nijak to nemůže ovlivnit ani turistický ruch. Sousedé se zde ještě pořád zdraví, a zajímá je víc, než jen kdo, co a za kolik dělá. Dokonce si i pomáhají, je-li třeba. Malíř Jiří Šťastný brzy do jejich řad, byť příslovečná náplava, zapadl. A protože, vzhledem k malým prostorám galerie, často maluje i na chodníku, rádi se na jeho vznikající dílo sousedská parta dívala. V hostinci naproti se štamgasti, kterým se Šťastného naivní umění velmi líbilo, dohodli, že si do lokálu objednají obraz jejich rodného koutu – včetně jejich postav. Zkráceně, zakázka zněla na tři desítky postav v Míšenské ulici, kdy malíř musel pracovat s lupou, a portréty zpracovávat z fotoček na občanský průkaz! Dá se říci, že se jednalo o mimořádnou zakázku, kterou však Jiří Šťastný zvládl během půl roku piplavé práce na jedničku a dnes jeho velkoplošný obraz zdobí Lokál v restauraci U bílé kuželky naproti domu číslo sedm se Šťastného galerií. A nic na jeho úžasnosti nemění fakt, že chceme-li si obličeje konkrétních osob pořádně prohlédnout, musíme požádat vrchního o zapůjčení zvětšovacího skla.
Mistrovství světa v hokeji
Tak to se konalo v Praze roku 2024. Petr Nedvěd, slavný česko-kanadský hokejista, který na Malé Straně bydlí, krátce před mistrovství požádal Jiřího Štastného o namalování rodinného obrazu. Zadání vyžadovalo, aby malíř ztvárnil nejen hokejistu s jeho malou dcerkou, ale též dva jejich psy a jeho bratra Jardu. A to hned vedle restaurace Lokál, jelikož to tam má Petr rád a bydlí hned za rohem. Obraz Šťastný namaloval a nechal zasadit do zlatého rámu jako připomínku slavného vítězství vyhraného mistrovství světa v ledním hokeji v Praze. Malíř obraz předával Nedvědovi asi týden po ukončení mistrovství. Rád nám osobní vzpomínku doplnil:
„Byla to tenkrát velká paráda – po tolika letech výhra a ještě doma! Protože byl Petr na mistrovství jako generální manažer českého týmu, domaloval jsem tam s jeho souhlasem dodatečně na bílé triko jeho postavy zlatou medaili, což byl nápad jeho bratra Jardy.“
Dodnes se prodávají tisky z onoho obrazu a kupci si často navíc přejí i originální podpisy Nedvěda a Šťastného. Jinak zde jsou nabízeny nejrůznější obrázky nabité optimismem ze staré Prahy, včetně dobové tramvaje na Karlově mostě, Pražského hradu i romantické Kampy a dalších atraktivních míst naší stověžaté. Jak od malíře Šťastného, tak i jeho ruskojazyčných přátel, se kterými je ve stálém spojení a rádi společně vzpomínají na první léta podnikání, kdy vedle sebe malovali a prodávali na Karlově mostě, kde se dnes téměř nedá kvůli neustále rostoucímu turistickému ruchu chodit.
Slovo kunsthistorika
Jak jsme již naznačili, obrazy naivisty Jiřího Šťastného jsou malovány s láskou k naší alma mater. Jeho pražská zákoutí plná roztomilých detailů jsou více než líbivý turistický suvenýr a krásná vzpomínka na návštěvu Prahy a není důležité, zda si mistr láme hlavu s perspektivou nebo ne. Úsměvná tedy byla větička, kterou nás před krátkým časem ve své jedinečné galerii přivítal. Že by Jiří Šťastný opravdu neuměl malovat? Dejme prosím závěrem slovo znalci jeho díla, který svým komentářem doprovodil katalog na jeho jednu z řady mimopražských výstav.
Citujeme:
V navázání na tradici pražské naivní malby Jiří Šťastný pracuje s láskyplným detailem, záměrně potlačenou perspektivou a vyprávěním příběhu v obraze. Jeho Malá Strana není fotograficky přesná. Je takříkajíc prožitá a právě v tom je její půvab a autenticita!
Ivan Černý