Osmnáctý summit BRICS v Novém Dillí představuje důležitou etapu ve vývoji uskupení, které se od doby, kdy Brazílie, Rusko, Indie a Čína poprvé politicky zhmotnily koncept BRICS, výrazně proměnilo. Po následném přistoupení Jihoafrické republiky a novějším rozšíření o země Afriky, Blízkého východu a Asie se BRICS stalo podstatně reprezentativnějším uskupením rozvojového světa i měnícího se rozložení ekonomického a politického vlivu.
Význam Deklarace z Nového Dillí spočívá nejen v počtu zúčastněných zemí, ale také v tom, co začíná rozšířené uskupení představovat. BRICS dnes sdružuje významné producenty, spotřebitele, dodavatele energie, zemědělské ekonomiky, průmyslová centra, technologické mocnosti i některé z nejrychleji se rozvíjejících trhů světa.
Členské a partnerské země společně představují téměř polovinu lidstva a přibližně 40 procent světového hospodářského výkonu podle parity kupní síly. Summit v roce 2026, kterého se zúčastnili členové BRICS, partnerské země i mezinárodní organizace, ukázal rostoucí rozsah této platformy.
Indické předsednictví klade zvláštní důraz na odolnost, inovace, spolupráci a udržitelnost. Tato témata jsou důležitá, protože svět prochází obdobím, kdy je ekonomická vzájemná provázanost stále více doprovázena strategickým soupeřením, fragmentací obchodu, technologickou konkurencí, finanční nejistotou a nevyřešenými konflikty. Výzvou pro BRICS proto již není pouze vyjadřovat nespokojenost s mezinárodním systémem, který mnoho rozvojových zemí považuje za nedostatečně reprezentativní. Obtížnějším úkolem je opustit zastaralý, neefektivní a nevyvážený systém a pomoci vybudovat praktické alternativy a doplňkové instituce schopné přinášet lepší výsledky.
Deklaraci z Nového Dillí je proto třeba chápat jako součást pokračujícího přechodu od BRICS, o němž se hovořilo především jako o uskupení rozvíjejících se trhů, k širší platformě pro ekonomickou spolupráci, rozvojové financování, technologickou výměnu, usnadnění obchodu, institucionální reformy a případně v delším časovém horizontu i strukturovanější formy bezpečnostní spolupráce.
Od geopolitického soupeření ke kolektivní odpovědnosti
Existuje pokušení vykládat BRICS tradičním jazykem geopolitického soupeření, zejména v kontextu napětí mezi Ruskem a NATO, války na Ukrajině, nestability na Blízkém východě a pokračujícího soupeření o budoucí podobu mezinárodního systému. Taková interpretace je pochopitelná, ale hrozí, že přehlédne zásadnější otázku, před níž organizace stojí.
Tou otázkou je, zda BRICS může pomoci posunout mezinárodní vztahy od toho, co bychom mohli označit za geopolitiku politiků, vytvářenou politiky a pro politiky, směrem k mezinárodnímu řízení více zaměřenému na lidi.
Smysl mezinárodní politiky se nakonec posuzuje podle jejích důsledků pro běžné lidi. Ekonomická diplomacie se musí promítat do zaměstnanosti a nových příležitostí. Obchodní dohody musí vytvářet trhy pro výrobce. Infrastruktura musí propojovat komunity a podniky. Finanční reformy musí zpřístupnit rozvojové financování. Technologie musí rozšiřovat lidské možnosti, nikoli prohlubovat vyloučení. Bezpečnost musí chránit lidi i systémy, na nichž závisí jejich živobytí.
V tomto smyslu má BRICS příležitost dát multilateralismu praktický význam. Jeho větší přínos by mohl spočívat v podpoře světa, v němž vedle sebe existuje několik center hospodářského a politického vlivu, která spolupracují a zároveň soutěží v rámci vyváženějšího mezinárodního systému.
Multipolárnější svět by neměl pouze reprodukovat politiku konfrontace s jinou skupinou zemí v jejím středu. Multipolarita získává skutečný význam tehdy, pokud vytváří větší možnost volby, širší zastoupení a větší prostor pro jednání zemí a společností, které měly v minulosti jen omezený vliv na pravidla mezinárodních financí, obchodu, technologií a rozvoje.
Přístup Indie je v tomto ohledu obzvlášť významný. Její strategická autonomie, vztahy se Spojenými státy, Evropou, Ruskem, Čínou a zeměmi globálního Jihu, stejně jako její účast v BRICS, Šanghajské organizaci pro spolupráci, BIMSTEC, IORA a G20, staví Nové Dillí do jedinečné pozice umožňující komunikaci napříč různými centry moci.
Od summitové diplomacie k ekonomické architektuře
Nejvýznamnější důsledek summitu v Novém Dillí může být nakonec spíše ekonomický než politický.
Podnikatelské fórum BRICS, které se konalo bezprostředně před summitem lídrů, zapojilo podnikatele, tvůrce politik a vládní představitele do širší diskuse o BRICS. Novou ekonomickou realitu nelze vytvořit pouze prostřednictvím vládních deklarací. Podniky musí obchodovat, investoři investovat, banky financovat, podnikatelé inovovat a logistické sítě přepravovat zboží. Jde o vybudování ekosystému, který učiní hospodářskou interakci spravedlivější, důvěryhodnější, transparentnější, přínosnější a lidštější, protože trhy nakonec tvoří lidé. Právě oni jsou vývojáři, inovátoři, stavitelé i spotřebitelé výrobků, služeb, financí, měn, logistiky a infrastruktury.
Patří sem Nová rozvojová banka, větší využívání národních měn, efektivnější přeshraniční platební mechanismy, finanční technologie, digitální infrastruktura, investiční platformy, rozvoj infrastruktury, konektivita a mobilizace soukromého kapitálu. Finanční diskuse v rámci BRICS rovněž nadále zdůrazňují dostupnější, rychlejší a bezpečnější přeshraniční platby a širší využívání místních měn.
Deklarace z Nového Dillí je významná i tím, že se nesnaží prosadit okamžité zavedení společné měny. Místo toho se soustředí na praktickou finanční spolupráci, včetně vypořádání v národních měnách, interoperability platebních systémů a posilování schopnosti finančních institucí podporovat přeshraniční obchod.
Budoucnost mezinárodních financí pravděpodobně nebude určena jednoduchou volbou mezi americkým dolarem a novou měnou BRICS. Mnohem důležitější otázkou je, zda bude mít mezinárodní obchod stále více než jednu životaschopnou finanční cestu.
Pokud budou brazilští vývozci, indičtí výrobci, čínští investoři, afričtí producenti, ruské energetické společnosti, blízkovýchodní finanční instituce a podniky v jihovýchodní Asii schopny vypořádávat stále větší část svých transakcí prostřednictvím národních měn, propojitelných platebních systémů a dalších mechanismů, mohou snížit náklady i zranitelnost spojenou s nadměrnou závislostí na jediném finančním kanálu.
Neznamená to, že by měl dolar v dohledné době zmizet ani že BRICS vytvořilo náhradu za stávající mezinárodní měnový systém. Znamená to, že vzniká rozmanitější finanční prostředí, v němž mají země větší možnost volby a praktičtější i potenciálně odolnější způsob provádění mezinárodního obchodu.
Nová rozvojová banka a jiná cesta rozvoje
Dalším důležitým prvkem vznikající architektury je Nová rozvojová banka. NDB byla založena proto, že rozvojové ekonomiky dlouhodobě upozorňují na skutečnost, že jejich potřeby v oblasti infrastruktury a rozvoje nelze dostatečně pokrýt pouze prostřednictvím stávajících mezinárodních finančních institucí. Jejím cílem není nahradit Světovou banku nebo jiné multilaterální rozvojové banky, ale nabídnout další institucionální zdroj financování a jiný pohled na rozvoj.
Její význam by mohl v budoucnu výrazně růst, pokud rozšíří financování v místních měnách, mobilizuje soukromý kapitál a podpoří infrastrukturní projekty a udržitelný rozvoj v zemích BRICS i v širším globálním Jihu.
Rozvojovým problémem Afriky není nedostatek přírodních zdrojů, ale nedostatek infrastruktury, zpracovatelských kapacit, dostupného financování, spolehlivých energetických zdrojů, efektivních dopravních systémů, technologií a přístupu na trhy, které jsou nezbytné k přeměně těchto zdrojů na ekonomickou činnost s vyšší přidanou hodnotou.
Strategickou otázkou je, zda může BRICS přispět k přechodu od Afriky, která převážně vyváží komodity, k Africe, která se bude stále více podílet na výrobě, zpracování, technologiích, logistice, finančních službách a znalostních odvětvích. Znamenalo by to podporovat vytváření přidané hodnoty přímo v Africe namísto pouhého usnadňování vývozu afrických surovin. Africká kontinentální zóna volného obchodu (AfCFTA) a Agenda 2063 představují důležitý základ pro přeměnu integrace kontinentálního trhu z institucionální ambice na hmatatelnou obchodní realitu.
Fintech a digitální základy nové ekonomiky
Finance se mění také proto, že se mění samotná finanční infrastruktura.
Digitální veřejná infrastruktura, fintech, umělá inteligence, digitální identita, mobilní platby a stále sofistikovanější finanční technologie proměňují způsob, jakým občané a podniky komunikují s bankami, vládami a trhy.
Indie ukázala, v jakém rozsahu může digitální veřejná infrastruktura podpořit finanční začlenění a ekonomickou účast. Spolupráce BRICS se stále více zabývá možnostmi sdílení zkušeností s digitálními systémy a novými technologiemi, jejichž dopady dalece přesahují oblast bankovnictví.
Farmář, který může přijímat digitální platby, malý podnik získávající přístup na zahraniční trhy, výrobce schopný digitálně sledovat pohyb zboží, student účastnící se online vzdělávání nebo pacient využívající digitální zdravotní služby – všichni jsou účastníky měnícího se ekonomického systému.
Vznikající agenda BRICS v oblasti umělé inteligence, fintechu, digitální veřejné infrastruktury, kybernetické bezpečnosti a technologií proto otevírá širší rozvojovou otázku: kdo bude mít přístup k technologiím, které budou určovat podobu ekonomiky budoucnosti?
Pokud zůstane přístup soustředěn v rukou největších korporací a nejbohatších zemí, technologický pokrok může dále prohloubit stávající nerovnosti a tím vytvořit předpoklady pro vlastní selhání. Širší dostupnost prostřednictvím spolupráce, investic, rozvoje dovedností a sdílení znalostí by naopak mohla technologiím umožnit sehrát významnější roli v rozvoji.
Ekonomické a bezpečnostní otázky se zároveň stále více propojují. Finanční systémy, telekomunikační sítě, datová centra, přístavy, satelity a digitální veřejná infrastruktura se stávají kritickými národními aktivy. Jejich odolnost tak bude stále důležitější součástí nejen ekonomické, ale také národní bezpečnosti.
Infrastruktura a logistika rozhodnou, zda se ambice stanou realitou
Finanční systémy nemohou fungovat izolovaně od fyzické infrastruktury.
Obchod potřebuje přístavy, silnice, železnice, letiště, sklady, energetické sítě, telekomunikace, průmyslové zóny a spolehlivou logistiku. Schopnost provést platbu má jen omezenou hodnotu, pokud nelze výrobek efektivně dopravit od výrobce ke spotřebiteli.
Spolupráce BRICS by proto mohla mít stále větší význam pro infrastrukturní koridory, námořní konektivitu, energetickou bezpečnost, telekomunikace a průmyslový rozvoj. Cílem není pouze budovat více infrastruktury, ale vytvářet infrastrukturu propojující výrobu s trhy a umožňující komunitám a podnikům zapojit se do regionálních a mezinárodních hodnotových řetězců.
Stejně důležitá bude ochrana těchto systémů, protože se v nich propojují ekonomické, technologické a geopolitické rozměry BRICS. Přístavy, energetická zařízení, železniční sítě, podmořské kabely, satelitní systémy a digitální platební infrastruktura jsou zranitelné vůči narušení. Ekonomická a bezpečnostní odolnost se proto stávají stále méně oddělitelnými.
Bezpečnost se může stát další hranicí spolupráce
Otázkou do budoucna je, jak by mohla vypadat hlubší bezpečnostní spolupráce, pokud se bude hospodářská a strategická spolupráce uvnitř BRICS nadále rozšiřovat.
BRICS není vojenskou aliancí ve stylu NATO a v současnosti neexistuje důvod předpokládat, že by se jí mělo stát. Rozmanitost politických systémů, strategických zájmů a regionálních priorit jeho členů by takovou transformaci činila komplikovanou a zároveň zbytečnou.
Bezpečnostní spolupráce však nemusí znamenat vytvoření společného vojenského velení ani závazek ke vzájemné obraně.
Budoucí bezpečnostní agenda BRICS by se mohla rozvíjet například v oblastech námořní bezpečnosti, boje proti terorismu, organizovanému zločinu, kybernetické ochrany, ochrany kritické infrastruktury, reakce na katastrofy, humanitární pomoci, mírových operací nebo zabezpečení významných obchodních a energetických koridorů.
Ochrana podmořského kabelu, významného přístavu, energetického zařízení, digitální platební sítě, potravinového dodavatelského řetězce nebo strategického dopravního koridoru může mít zásadní důsledky pro národní bezpečnost, aniž by zahrnovala konvenční válku.
Rozvoj umělé inteligence, robotiky, dronů, satelitů a autonomních systémů navíc ještě více rozostří hranice mezi civilními a vojenskými technologiemi. Spolupráce v těchto oblastech by proto mohla zahrnovat jak obranné, tak civilní využití, například při zvládání katastrof, pátracích a záchranných operacích, monitorování životního prostředí, rekonstrukci nebo humanitárních operacích.
Vzniká tak možnost širšího pojetí bezpečnosti ve službách rozvoje.
Zejména pro rozvojové země je bezpečnost neoddělitelná od hospodářské stability. Společnost nemůže prosperovat, pokud je její infrastruktura neustále ohrožována, obchodní trasy nejsou bezpečné, digitální systémy jsou zranitelné nebo konflikty opakovaně ničí její výrobní kapacity.
Obranná diplomacie by se proto mohla stát jednou ze zajímavějších oblastí budoucí spolupráce BRICS za předpokladu, že zůstane založena na respektování suverenity, mezinárodního práva, předcházení konfliktům a ochraně civilního života.
Indie, BRICS a Quad – bezpečnost ve světě mnohostranného zapojení
Pozice Indie získává zvláštní význam také s ohledem na její členství ve skupině Quad společně s Austrálií, Japonskem a Spojenými státy.
Na první pohled mohou tyto dva vztahy působit rozporuplně. BRICS spojuje Indii s Čínou a Ruskem, zatímco Quad jí poskytuje strategický rámec pro spolupráci se Spojenými státy, Japonskem a Austrálií. Optikou starší logiky soupeřících geopolitických bloků se zdá, že Indie stojí mezi dvěma odlišnými tábory.
Právě to však může být důvodem, proč je Indie tak důležitá pro pochopení vznikajícího mezinárodního uspořádání.
Indický přístup lze lépe pochopit prostřednictvím konceptů strategické autonomie a mnohostranného zapojení. Nové Dillí ukazuje, že mezinárodní spolupráci nepovažuje za závazek k výlučné příslušnosti k jedinému geopolitickému táboru. S jednou skupinou může spolupracovat v oblasti námořní a regionální bezpečnosti, s jinou na rozvojovém financování, další na obchodu, technologiích či diplomacii, a přitom zachovávat vlastní národní zájmy.
Také Quad je širší než běžná vojenská aliance. Jeho spolupráce zahrnuje námořní situační povědomí, kritické a nové technologie, konektivitu, odolné dodavatelské řetězce, reakce na katastrofy a regionální stabilitu. Jeho existence proto nemusí být v rozporu s účastí Indie v BRICS. Spíše ilustruje stále více se překrývající charakter mezinárodní spolupráce.
To by se mohlo stát významným rysem budoucího mezinárodního systému.
Namísto otázky, zda BRICS a Quad představují soupeřící bezpečnostní architektury, může být užitečnější ptát se, zda nepředstavují různé vrstvy stále propojenějšího mezinárodního prostředí.
Mezi jejich členy samozřejmě existují oblasti strategického soupeření i skutečné rozdíly. Ty nelze jednoduše ignorovat. Zároveň však existují společné problémy, které neznají geopolitické hranice: bezpečnost námořní dopravy, terorismus, kybernetické hrozby, přírodní katastrofy, pandemie, mimořádné události související s klimatem, ochrana dodavatelských řetězců a odolnost kritické infrastruktury.
Existuje proto možnost spolupráce mezi různými bezpečnostními sítěmi bez nutnosti jejich institucionálního sloučení.
Indie by mohla být jednou ze zemí s nejlepšími předpoklady k podpoře takové praktické spolupráce díky svým vztahům napříč těmito platformami. Její účast v BRICS, Quad, G20, Šanghajské organizaci pro spolupráci, BIMSTEC a IORA jí poskytuje vazby do několika geografických a strategických oblastí.
Neznamená to, že Indie může nebo by měla zprostředkovávat každý spor mezi těmito institucemi. Neznamená to ani, že strategické soupeření zmizí. Její význam spočívá spíše v tom, že ukazuje možnost udržovat více různých vztahů, aniž by každý z nich musel být součástí jediného geopolitického uspořádání.
Pro BRICS jde o důležité koncepční rozlišení. Strategická autonomie nemusí znamenat strategickou izolaci. Může znamenat dostatečnou samostatnost umožňující spolupracovat s různými centry moci a současně zachovávat prostor pro dialog, spolupráci a deeskalaci.
Od bezpečnosti států k bezpečnosti společnosti
Právě to může být jedním z významnějších aspektů širší debaty o BRICS.
Tradiční mezinárodní vztahy obvykle chápaly bezpečnost především prostřednictvím států, hranic a vojenských schopností. Vznikající globální prostředí však vyžaduje širší pojetí.
Potravinová, energetická, zdravotní, kybernetická, finanční, námořní a environmentální bezpečnost jsou vzájemně propojené. Narušení jednoho systému může velmi rychle zasáhnout další.
Rozsáhlý kybernetický útok může přerušit finanční transakce. Konflikt může narušit dodávky energie. Zablokovaná námořní trasa může zvýšit ceny potravin. Sucho může vytvářet migrační tlaky. Pandemie může destabilizovat dodavatelské řetězce. Finanční krize může narušit politickou stabilitu.
Komplexní přístup k bezpečnosti proto musí tato propojení uznávat. Vojenské schopnosti zasazuje do širšího rámce národní a lidské odolnosti.
Zároveň otevírá potenciální prostor pro spolupráci mezi vojenskými, civilními a humanitárními institucemi. Obranné kapacity mohou podporovat pomoc při katastrofách, pátrací a záchranné operace, rekonstrukci, zdravotnickou reakci, komunikaci i ochranu humanitárních koridorů. Technologie vyvinuté pro obranu mohou nacházet civilní využití, zatímco civilní technologická infrastruktura získává stále větší strategický význam. Právě zde nabývá koncept obranné diplomacie větší důležitosti.
Takový přístup by mohl BRICS nabídnout další cestu, jak může bezpečnost přispívat ke stabilitě, namísto toho, aby pouze odrážela konfrontaci.
Vznikající ekosystém BRICS
Jednotlivé oblasti spolupráce dohromady ukazují na vznik ekosystému BRICS, který je podstatně širší než původní koncept. Zahrnuje politickou a diplomatickou spolupráci, rozvojové financování i efektivní propojení jednotlivých jeho částí. Budoucnost BRICS bude určována tím, jak se tyto různé prvky začnou navzájem posilovat.
Nový ekonomický řád nemusí znamenat novou ekonomickou zeď
S rostoucím vlivem přichází také odpovědnost. BRICS by mělo odolat pokušení stát se pouze dalším uzavřeným geopolitickým blokem. Svět rozdělený na soupeřící ekonomické pevnosti by nemusel být stabilnější ani prosperující než systém, který se BRICS snaží reformovat. Cílem by měla být diverzifikace bez izolace.
Příležitost, kterou BRICS představuje, se nakonec týká podnikatelů, investorů, výrobců, zemědělců, technologických společností, dopravců, finančních institucí, univerzit a běžných spotřebitelů. Úspěch ekonomické diplomacie by měl být viditelný v rozšiřování příležitostí.
Lidé musí zůstat v centru pozornosti
Mezinárodní vztahy a diplomacie nakonec existují proto, aby vytvářely podmínky, v nichž mohou lidé žít s větší mírou bezpečí, důstojnosti a příležitostí.
Právě proto má Deklarace z Nového Dillí význam přesahující formální jazyk summitu. Odráží BRICS, které se posouvá od symboliky alternativního hlasu k mnohem náročnější odpovědnosti pomáhat vytvářet funkční mechanismy pro měnící se svět.
Postavení Indie ukazuje možné cesty. Její angažovanost v BRICS i Quad dokládá, že mezinárodní spolupráce nemusí být nutně organizována kolem výlučných táborů. Naznačuje, že země mohou udržovat různé strategické vztahy a zároveň hledat oblasti, v nichž je možná praktická spolupráce.
To se může ukázat jako jeden z určujících znaků vznikajícího multipolárního uspořádání – světa překrývajících se sítí, v němž země spolupracují různými způsoby podle konkrétního problému, před kterým stojí.
BRICS se může stát jednou významnou ekonomickou a politickou sítí, Quad další a SCO, BIMSTEC či IORA dalšími. Jejich členství se mohou překrývat, jejich zájmy se mohou protínat a v některých oblastech mohou také soupeřit. Možnost dialogu mezi těmito sítěmi však může být stejně důležitá jako konkurence mezi nimi.
Ústřední otázkou vycházející ze summitu v Novém Dillí je, zda BRICS může pomoci přetvořit stávající mezinárodní systém.
Pokud ano, BRICS se posune od pouhého vyjádření měnící se rovnováhy sil k jedné z institucí, které budou pomáhat utvářet to, co přijde dál.
Kirtan Bhana,
The Diplomatic Society/gnews.cz
