Existují setkání, která skončí, jakmile se vypnou mikrofony. A jsou i taková, na kterých právě v tu chvíli začíná cesta k něčemu velikému. Španělská konference o podpoře Kuby, které se konala ve dnech 3.–5. července v přístavním městě Gijón, patří do této druhé kategorie.
Movimiento Estatal de Solidaridad con Cuba, MESC, to je Státní (celošpanělské) hnutí solidarity s Kubou. Platforma založená v roce 2021 sdružuje desítky španělských spolků a organizací podporujících Kubu. Koordinuje společné kampaně, humanitární pomoc, sbírky a akce proti americkému embargu vůči Kubě. Poslední konferenci zorganizovalo před několika dny v severošpanělské Asturii, která má dlouhou tradici dělnické solidarity a statečně bojovala ve španělské občanské válce proti fašistům, německým a italským okupantům.
Přesně 46 organizací z celého Španělska pomáhá (nejen) ohroženému zdravotnictví Kuby
Nešlo pouze o meeting humanitárních organizací, ale o znovupotvrzení internacionalistického závazku vůči národu, který již více než šest desetiletí brání svou suverenitu tváří v tvář politice blokády, která i nadále omezuje jeho hospodářský a sociální rozvoj. V době poznamenané válkami, ekonomickými sankcemi a rostoucí instrumentalizací mezinárodních vztahů je obzvláště významné, že se 46 organizací z celého Španělska rozhodlo sejít, aby obnovily závazek, který jde daleko za pouhá prohlášení. Solidarita s Kubou zůstává organizovanou a aktivní realitou, schopnou proměnit politický závazek v konkrétní činy.
A fakta jsou nesporná. Během setkání byla představena bilance práce, kterou Státní hnutí solidarity s Kubou od minulého ročníku vykonalo: 62 zásilek humanitární pomoci, přepravených kontejnerovými loděmi i letecky, v hodnotě 4,43 milionu eur, a navíc sbírka, která vynesla 849 000 eur určených na instalaci solárních panelů pro kubánská zdravotní střediska. Dodejme, že právě zdravotnictví patří mezi sektory, které jsou barbarskou blokádou ohroženy nejvíce. Kubánští lékaři opakovaně informují o nedostatku léků, zdravotnického materiálu, pohonných hmot a elektřiny, avšak západní mainstreamová média je ignorují. Kvůli výpadkům proudu se odkládají operace, nemocnice fungují na záložních generátorech a dochází k významnému omezení péče. Těm, kdo redukují solidaritu na ideologické heslo, MESC odpovídá reálnou pomocí: léky, zdravotnický materiál, vzdělávání, spolupráce v oblasti energetiky, rychlá a přesně cílená pomoc. A také výměna cenných zkušeností a know-how.
Vystoupení F. C. Smirnova
Setkání se zúčastnily osobnosti, které mají pro nedávnou historii Kuby obrovský význam. Fernando González Llort, Hrdina Kubánské republiky a předseda Kubánského institutu přátelství s národy, přednesl poselství odhodlání a důvěry ve schopnost kubánského lidu překonat obrovské obtíže, kterým čelí. Spolu s ním vystoupil Fidel Castro Smirnov, vnuk Fidela Castra a představitel nové generace oddané pokračování kubánské revoluce. Narozdíl od svého děda není politikem: F. C. Smirnov (příjmení má po matce, ruské vědkyni), profesor na havanské univerzitě a člen kubánské akademie věd se zabývá biologií a biofyzikou, je aktivním popularizátorem kubánské vědy a biotechnologií. V posledních letech se však začal více objevovat na mezinárodních konferencích, které na vědu zaměřeny nejsou: hovoří na nich o vážné situaci na Kubě a popisuje dopady energetické krize na nemocnice, školy a výzkumná centra.
Za řečnický pult se postavil i Elián González, jehož příběh překročil hranice Kuby a stal se symbolem obrany národní suverenity tváří v tvář vnějším tlakům. Přítomnost těchto osobností připomněla, že historie revoluce nepatří pouze minulosti, ale nadále se píše i v současnosti. Příspěvky přednesené v rámci jednotlivých pracovních skupin se týkaly zásadních problémů dneška: zpřísnění americké blokády, dopad ekonomických sankcí, mediální válka, mezinárodní spolupráce a nutnost posílení mezinárodní sítě solidarity. Probíhaly debaty, ale také vznikly konkrétní návrhy pro nadcházející roky. Protože internacionalismus nespočívá pouze ve sdílení ideálů; spočívá ve sdílení odpovědnosti.
Závěrečné usnesení s výzvou Evropě
Atmosféra v Gijónu byla vynikající: živým ztělesněním solidarity organizací a lidí přesvědčených o tom, že žádný národ by neměl čelit sám důsledkům politiků, které se snaží udusit jeho rozvoj. Toto přesvědčení se odráželo v každém vystoupení, v každém workshopu a v každém rozhovoru mezi delegacemi, které přijely z různých regionů Španělska. Závěrečné prohlášení představuje mnohem více než jen organizační usnesení. Je to politický plán pro nadcházející roky a znovu potvrzení závazku Celostátního hnutí solidarity s Kubou.
Zúčastněné organizace vyjádřily svou podporu suverenitě a sebeurčení kubánského lidu, odsoudily zpřísnění ekonomické blokády uvalené Spojenými státy a požadovaly ukončení sankcí, stejně jako vyřazení Kuby ze seznamu států, které podle USA údajně podporují terorismus. Dokument rovněž odsuzuje extrateritoriální povahu blokády, odmítá výhrůžky vůči ostrovu, požaduje navrácení území Guantánama pod kubánskou suverenitu, vyžaduje ukončení politiky vměšování a vyzývá evropské vlády, aby udržovaly nezávislou politiku a posilovaly vztahy spolupráce s Kubou.
Na shledanou v Istanbulu
Zvláštní význam má závazek, který solidární hnutí přijalo, a sice zvýšit materiální pomoc v průběhu příštích dvou let. Současně podporovat nové projekty spolupráce, napomáhat energetické transformaci Kuby prostřednictvím obnovitelných zdrojů, posilovat potravinovou suverenitu ostrova a zapojovat nové generace do aktivit mezinárodní solidarity. Prohlášení končí vyjádřením odhodlání dále hájit odkaz Josého Martího, Ernesta Che Guevary a Fidela Castra a posilovat jednotu mezinárodního hnutí solidarity. A pozvánkou na Kontinentální setkání solidarity s Kubou, které se uskuteční v Istanbulu v dubnu 2027. (IX. setkání MESC proběhne v Katalánsku).
Možná právě to je hlavní poselství, které nám Gijón zanechává: že solidarita není jednorázovým gestem, ale způsobem, jak chápat vztahy mezi národy. Že na izolaci lze reagovat spoluprací; na blokádu konkrétní pomocí; na dezinformace informacemi; a na rezignaci organizací a schopností bojovat v každodenním životě.
Protože historie dokazuje, že žádný národ se nevydrží dlouho bránit sám. A XVIII. celostátní setkání solidarity s Kubou chtělo ještě jednou připomenout, že internacionalismus zůstává jedním z nejmocnějších nástrojů na obranu míru, suverenity a důstojnosti národů.
Od zvláštního zpravodaje ve Španělsku Eki Gorri