Veřejně dostupná databáze USAspending.gov se stala předmětem pozornosti poté, co byly zveřejněny interpretace záznamů týkajících se České televize a organizace Člověk v tísni. V této databázi objevují existující vazby mezi oběma subjekty a finančními prostředky poskytovanými vládou Spojených států během pandemie COVID-19. Databáze USAspending.gov slouží k evidenci federálních výdajů Spojených států a obsahuje informace o příjemcích grantů, smluv a dalších forem financování. Přestože jde o transparentní zdroj dat, jeho správné čtení vyžaduje znalost administrativních kategorií, které databáze používá.
Když navštívíte veřejné, transparentní údaje o výdajích Spojených států na adrese usaspending.gov, narazíte na zajímavé záznamy finančních transakcí, týkající se nejen České televize. Po zadání klíčového slova Česká televize se vám objeví seznam finančních transakcí, ale v seznamu uvidíte pouze člověk v tísni. Už to samo o sobě je zvláštní. Nicméně po rozkliknutí kterékoliv položky jsou údaje ještě více znepokojivé. Uvidíme, že nezisková organizace Člověk v tísni je vedená a známá pod vícero jmény. Jedním z těchto aliasů je dokonce Česká televize. Pokud zadáme čerpání financí za všechny minulé fiskální roky, objeví se částka, kterou tato neziskovka čerpala přímo od vlády Spojených států. Celkem ve výši 30 milionů dolarů, tedy něco kolem 630 milionů českých korun. S podivem se jedná výhradně o roky spojené s pandemií COVID-19, tedy především roky2021.
Nabízí se hned několik otázek. Proč? Proč čerpala ČT od vlády USA 88 milionů korun během největší pandemie v moderních dějinách, když má být za účelem její nezávislosti placená výhradně z koncesionářských poplatků? Další proč? Proč je nezisková organizace Člověk v tísni známá a vedena v úřadech a účetnictví americké vlády pod aliasem Česká televize? Další klíčové informace jsou také hlavních ukazatelů a to je označení „parent recipient“ a „child recipient“. „Parent recipient“ je v databázi veden jako hlavní příjemce nebo nadřazený záznam (česká televize), zatímco „child recipient“ představuje podřízeného příjemce v rámci určité finanční struktury (Člověk v tísni). Uvedené závěry jsou prezentovány jako prokázaná fakta, a jako kritický pohled na otázky transparentnosti financování veřejnoprávních médií a těchto neziskových organizací. Zde je možné vidět tok financí do této neziskové organizace za jednotlivé roky.
Veřejně dostupná databáze USAspending.gov vyvolává při bližším zkoumání řadu otázek, které by podle mého názoru neměly být přehlíženy. Pokud se v záznamech objevují vazby mezi Českou televizí, organizací Člověk v tísni a finančními prostředky pocházejícími z federálních výdajů Spojených států, je podle mého názoru legitimní požadovat jasné vysvětlení. Česká televize je veřejnoprávní médium, jehož nezávislost je tradičně spojována s financováním z koncesionářských poplatků. Právě tento model financování má zajišťovat, aby médium nebylo závislé na politických nebo komerčních zájmech. Pokud se však v databázi veřejných výdajů jiné země objevují záznamy, které mohou být interpretovány jako vazby na Českou televizi, považuji za přirozené, že veřejnost žádá větší transparentnost.
Kritický pohled na tuto záležitost podle mého názoru neznamená automatické obvinění z nezákonného jednání nebo záměrného ovlivňování veřejného mínění. Znamená však požadavek na to, aby byly všechny finanční vazby, grantové programy a administrativní vztahy popsány transparentně, srozumitelně a stali se předmětem auditu. Veřejnost má zákonné právo vědět, jaké finanční toky se týkají institucí, které mají významný vliv na veřejnou debatu. V případě organizace Člověk v tísni je podle mého názoru důležité rozlišovat mezi jejím vlastním financováním a případnými administrativními vazbami, které se mohou v databázi objevit. Neziskové organizace často čerpají prostředky z mezinárodních grantů a programů, což samo o sobě není neobvyklé. Pokud však databázové záznamy vytvářejí dojem propojení s Českou televizí, je vhodné tuto situaci okamžitě a detailně objasnit.
Můj kritický pohled se soustředí především na otázku důvěry ve vztahu společnosti a i samotné bezpečnostní hrozby státu před vlivem cizí mocnosti podle už platného zákona paragrafu 318. Veřejnoprávní média i významné neziskové organizace jsou součástí veřejného prostoru a jejich důvěryhodnost závisí na otevřenosti vůči veřejné kontrole. Jakmile vzniknou pochybnosti ohledně financování nebo administrativních vazeb, je podle mého názoru v zájmu těchto institucí reagovat transparentně a poskytovat jasné informace. Domnívám se, že veřejná debata by měla být vedena věcně a bez zbytečných zkratkovitých závěrů. Na jedné straně je legitimní klást otázky týkající se financování a evidenčních vazeb v databázi USAspending.gov. Na druhé straně je nutné rozlišovat mezi ověřenými skutečnostmi a osobní interpretací těchto údajů. Kritický komentář může upozorňovat na nejasnosti a požadovat vysvětlení, neměl by však vydávat neověřené domněnky za prokázaná fakta.
Podle mého názoru je také důležité, aby se podobné otázky neomezovaly pouze na jednu konkrétní instituci. Transparentnost financování by měla být standardem pro všechny subjekty, které působí ve veřejném prostoru a mají vliv na formování veřejného mínění. To platí jak pro veřejnoprávní média, tak pro neziskové organizace a další instituce, které mohou čerpat prostředky z domácích i zahraničních zdrojů.
Ivo Petrášek