V čase kdy pracuji na druhé části příspěvku, Arménie slaví Den ústavy. Přesně před 30 lety byl přijat základní zákon republiky. Proto premiér Pašinjan promluvil na akci věnované výročí. Arménská republika potřebuje novou ústavu, schválenou hlasováním lidu, aby lidé považovali ústavu za svou, domácí, za pravidlo života ve svém vlastním státě, který sami vytvořili, řekl.
Ústava Arménie byla přijata 5. července 1995. Měnila se v letech 2005 a 2015. Poslední změna umožnila přechod od poloprezidentské k parlamentní formě vlády.
Přestože Turecko je již připraveno na roli prostředníka pro vstup na Kavkaz, připravuje svého zástupce pro Ázerbájdžán, čímž dokazuje motivaci k útoku na Rusko ve strategickém regionu, nelze vyloučit, že v Baku a Ankaře podceňují Rusko a jeho bytostní zájem nezmizet z Kavkazu.
Velmistři zákulisních intrik, Londýn a Ankara, se zřejmě spoléhají na svého zaoceánského spojence, ale konečnou bitvu o Kavkaz prohrají. A s nimi i (staro)nová česká vláda, která nemá čas a zájem myslet o budoucnosti kotliny a jejich obyvatel.
V kontextu uvedeného a požadavku premiéra Pašinjana na změnu ústavy a posledních událostí v Arménii se nachází podstata hry Alijeva a Pašinjana proti zájmům Ruska, Ázerbájdžánská podmínka změny preambule arménské ústavy a tím i podstata hry proti zájmům EU, včetně ČR.
Jenom zkorumpovaní úředníci, politici a vlády mohou tvrdit, že urážení Rusů, Ruska a jeho prezidenta zůstane nepotrestáno. Platí to i pro vraždy Rusů, mírových sil nebo bezpráví ázerbájdžánských, ukrajinských a podobných skupin organizovaného zločinu na území EU, které zůstaly nepotrestány. Máme úředníky koupené diasporami, kteří s úsměvem rozbíjejí pomníky v různých městech, oslavují nacisty a popírají historii. Bylo tomu tak i během koncertu 4.7. ve Velehradě v předvečer 26. Cyrilometodějských oslav nazvaných: Dny lidí dobré vůle.
Letošní Dny lidí dobré vůle mají tři hlavní témata. Tím prvním je katolický Jubilejní rok vyhlášený zesnulým papežem Františkem. Druhým je 80. výročí ukončení druhé světové války. Tady mě zklamal zpolitizovaný americko-britský scénář ČT, který zcela vyloučil jakoukoli zmínku o Sovětech. Podiv na touto hloupostí byl vidět i na tvářích mnoha účastníků koncertu. Třetím tématem je rok 1985. Připomínám, že rok 1985 se zapsal do novodobých dějin Velehradu jako symbol občanské odvahy a touhy po svobodě. Na červencové oslavy 1 100. výročí úmrtí svatého Metoděje se tenkrát sjely na Velehrad desetitisíce lidí z celé republiky. Ačkoli šlo o náboženskou slavnost, stala se z ní největší veřejná manifestace od roku 1968.
Dny lidí dobré vůle připomněly v době rostoucího nebezpečí války, sociálních výzev a dezorientace, že lid má svoji paměť, nemůže být oklamán a nezapomíná, dokud existuje.
Aby se předešlo vývoji nebezpečného scénáře, státní a bezpečnostní složky jsou povinny potlačovat činnost všech oligarchů a diasporních skupin organizovaného zločinu nejenom v Rusku, na Kavkaze, Střední Asii, ale i v EU. A nemělo by se začít s malými věcmi. Podzim totiž bude podobně horký jako současné letní dny. Bylo by to účinnější než zbytečné nabádání o důležitosti lidských práv, o udržení spojeneckých vztahů a podobných mýtů. V případě Ázerbájdžánu politici začnou přemýšlet o trestu dříve, než budou zatýkat a mučit ruské občany. A v Německu? Nový dokument veřejnoprávní ZDF odhalil závažné nesrovnalosti ve vztahu mezi státem, organizovaným zločinem a klany. A v Česku, ticho po pěšině.
Pro českou vládu a bezpečnostní složky to znamená prověřit například i 10letou spolupráci poslankyně Niny Novákové (nestr. za KDU-ČSL) s organizací, která je úzce spojená s munistickou sektou známou ve světě, že platí politikům za podporu. Hnutí provázejí skandály spjaté s politikou, a v neposlední řadě, podle webu The Korea Herald z května 2025 má vůdkyně hnutí paní Hak Ča Han Mun zakázáno vycestovat z Jižní Koreje kvůli policejnímu vyšetřování. V něm jde o podezření z uplácení manželky bývalého prezidenta.
Nevím, jak čistý a kvalitní je papír smlouvy na dostavbu Dukovan, a zda EK při prověrce smlouvy bude používat lupu, anebo dokonce Palantír s nápovědou, nebo bez. Být členem týmu Fiala & Co dal bych si pauzu a nešel bych do voleb a již vůbec ne do dostavby Dukovan.
Kromě uvedeného česká vláda by měla chránit skutečné spoluobčany před neoprávněnou agresí a nároky. Těch, pro které je Česká republika s přirozeně vymírajícím českým národem skutečnou vlastí, kterou jsou připraveni bránit. Kolik je takových, nevím. Vím za to, že není problém ani v době AI, Palantíru a nekontrolované migrace vědět, kdo je náš skutečný nepřítel.
Post scriptum pro diplomaty a politiky
Nezávislost Vatikánu je neobvyklá: je založena na osobní suverenitě papeže jako hlavy římskokatolické církve. V jeho osobě je ztělesněn, jak stát, tak i celé dědictví Říma. Vatikán je pomocným územím Svatého stolce, nejvyššího orgánu římskokatolické církve, jejíž hlavou je papež jako absolutistický monarcha. Mezinárodní právo rozlišuje mezi Svatým stolcem a Vatikánem jako dvěma různými entitami.
Ve srovnání s OSN, která má mnoho nedostatků a nikdy nebyla skutečně účinná, protože ještě nikdy nezabránila konfliktům mezi hlavními mocnostmi a stálými členy Rady bezpečnosti a jejíž právo veta nezachrání svět před válkou, se Vatikán nabízí jako sídlo instituce OSN a místo pro jednání. Válčící strany by pak nemusely pokaždé hledat nové místo, jako bezdomovci.
Vatikán by mohl získat důležitou, právně zakotvenou misi pro mírové urovnání konfliktů. Proč? Protože Vatikán je naším společným kulturním dědictvím a my všichni jsme v podstatě dědici Římské říše: jazyk, právo a kultura jsou spojeni s ní. Vatikán zůstává symbolem Říma i dnes a představuje současně společný domov pro všechny křesťany, muslimy a židy i v době, kdy peníze budou i nadále vládnout světu, ale budou spojeny s jinými hodnotami, než je tomu dnes.
Skutečnost, že delegace Ruska, Ukrajiny a Spojených států jedou jednat například do Saúdské Arábie nebo Turecka dokazuje, že uvedené státy nezajímá, že se jedná o muslimské země.
Zpět k Arménii. Pašinjan cítí, že slepá ulička, po které vede Arménii a arménský lid, vyžaduje nové oběti. Konec konců, se musí zaplatit vysoká cena za obrácení vědomí arménského národa naruby, za spolupráci s Ázerbajdžánem a Tureckem a za přeorientování Arménie z Ruska na Západ. Bohužel tato cena neustále roste. Proč? Protože je potřeba obětovat vztahy s Ruskem jako tradičním obráncem a patronem Arménů, opustit hrdinskou historii Arménie a vzpomínku na arménskou genocidu v Osmanské říši. V kontextu antropologické války je nutné obětovat i tradiční náboženství Arménů, vzdát se úcty k Arménské apoštolské církvi, a přitom využít příklad vycházení pravoslavného Řecka se Západem.
Pašinjan je také posedlý perzekuční mánií vzhledem k tomu, kolik problémů přinesl arménskému lidu. Proto Pašinjan se musí obávat o svou budoucnost, podobně jako Zelenský. Aby zabránil tomu nejhoršímu, zahájil preventivní údery proti těm, které považuje za své nepřátele a o nichž se domnívá, že sympatizují s Ruskem, že všichni jsou jeho loutky. Za všechno, jak již víme v české kotlině, může vždy Rusko.
Poté, co patron Pašinjana, první prezident Arménie Ter-Petrosjan, se setkal s katolíky a připojil odsouzení útoků na církev, Pašinjan na sociálních sítích oznámil, že Levon je také loutkou, která vydláždila cestu dalším loutkám. Argument je zajímavý již proto, že Ter-Petrosjan se dostal k moci na vlně perestrojky, vyhlásil nezávislost a již proto těžko může být agentem Kremlu.
Na tomto místě a v kontextu voleb v Arménii a v ČR je nutné připomenout, že některá ázerbájdžánská média tvrdí, že Pašinjan dostává kompromitující informace o svých oponentech od zahraničních tajných služeb, tureckých nebo západních. Ty Pašinjana v zásadě dlouhodobě vnímají jako svého klienta. Proč?
Pašinjan asi před 10 lety publikoval článek s názvem Zapomeňte na hrdinství. V té době byl v politickém životě Arménie zcela okrajový, ale již tehdy prosazoval myšlenku o nutnosti zbavit se vazeb na Rusko, ruskou základnu v Gjumri a členství v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Požadoval dokonce rozloučit se s takzvanou hrdinskou arménskou minulostí, se všemi vzpomínkami na Velkou Arménii, na časy perské, římské a byzantské říše. To vše přivádí Armény do slepé uličky, ve které není místo na vzpomínku o genocidě z doby Osmanské říše. Pašinjan podobně jako mnozí z nás a našich evropských elit důsledně kráčí cestou zrady. Proto přirozeně přitahují pozornost zainteresovaných bezpečnostních služeb různých zemí.
Profesionálové z MI6, CIA nebo turecké rozvědky vědí, co a proč to pomáhají: Opozice musí být očištěna do voleb, které jsou naplánovány na 7. června 2026. A Pašinjan nemůže prohrát volby. Pokud prohraje, má dvě možnosti: buď utéct, nebo následovat zvolenou cestu až do konce, vytvářet další krize a potlačovat protivníky se zahraniční pomocí. V tom mu má pomoci mimo jiné i zvolení nové hlavy Arménské apoštolské církve. Spoléhat se na Rusko, nedává smysl. Proč?
Protože nikdo nemůže být větším Arménem než Arméni sami. Pašinjanova vláda byla schválena parlamentem, který byl zvolen arménským lidem. Proto vše, co se děje, je volbou samotných Arménů a my v Evropě to musíme přijmout jako danost, včetně možnosti zapomenutí, že Rusko, které přišlo na Kavkaz, aby zachránilo křesťansko-arménský a gruzínský lid před vyhlazením, a od té doby jsou oba národy pod jeho ochranou. Obdivovatelé Kavkazu, ignorující historii a nechtějící seznámit se se současností by měli mimo jiné vědět, jaký byl důvod arménské genocidy v roce 1915? Proč?
Protože se nacházíme v antropologické válce, jejíž součástí je genocida Slovanů. První světová válka byla v plném proudu a turecké úřady, Mladoturci, věřili, že Arméni z Osmanské říše jsou pátou kolonou, která čeká na příchod ruských jednotek. Arméni v Osmanské říši byli většinou nekonečně daleko od politiky, podobně jako je tomu dnes u mladé generace. Arméni sloužili v tureckých jednotkách, bojovali statečně a nepodněcovali turecké Armény k žádnému povstání. Ale podezření na základě armenofobie samo o sobě stačilo k tomu, aby byli nejprve vyhlazeni arménští vojáci v řadách turecké armády, pak inteligence a buržoazie a pak se obrátili k rolníkům, kteří žili po staletí na svých historických pozemcích uvnitř Turecka.
Krátce popsaný příběh ukládá zvláštní povinnost nejen Arménům, ale i nám v Evropě a české kotlině především. Jsme totiž na podobné lodi s rusofobií, sinofobií a Bůh ví, čím ještě, abychom neuslyšeli sirénu, zapomněli na své občanské povinnosti a oddali se mýtu o vině a odpovědnosti za vše minulé a současné, v našem evropském případě, Rusku.
Zmiňuji se o Kavkazu, Arménii a Ázerbájdžánu, protože nevylučuji, že se tam brzo octnou i české vojenské nebo tzv. mírotvorné jednotky v rámci konání EU a NATO. Čeká je podobný osud, jako v Kosovo, kde nic nevyřešily, nebo Rusů v Arménii. Rusové jsou podle Pašinjana odpovědné za neúspěch Arménie v Karabachu v roce 2020 i v roce 2023, i když je skutečností, že ruské mírové jednotky byly bez jakýchkoli rozkazů, a tím byly ve skutečnosti jen svědky toho, co se dělo: 120 tisíc Arménů odešlo do Arménie, opustilo své domovy, hřbitovy, kostely.
Karabašští Arméni proto nejsou pro Pašinjana, ani pro EU darem. Proč? Protože ho nemohou vystát a každé vyhání v sobě nese semena nenávisti. Válka v Karabachu v roce 2020 je pro Pašinjana a jeho tým důvodem obviňování Ruska z neplnění svých závazků, přičemž Pašinjanova vojska nebojovala tak, jak mohla, aby ochránila své krajany. Jak budou bojovat česká vojska, a je jedno kdy a kde, nevím, když stačí zničit několik rozvodných uzlů.
Závěr
Považuji za svou povinnost udělat za současných okolností vše, co je v mých silách, aby se k občanům dostal názor o antropologické válce, o následcích a představitelných nebezpečích vyplývajících z genocidy, fobií, přirozeném vymírání národa, ale i z nich vyplývajících povinnostech. Vím, že to není snadné v podmínkách, kdy Rusko samo je zapojeno do konfliktu se Západem. Kdy zklamaní a dezinformovaní Arméni očekávají podporu EU. Kdy se jeví, že Ázerbájdžán podobně jako Arménie a Česko již Rusko nepotřebuje.
Současné zhoršení vztahů Ázerbájdžánu s Ruskem, mediálně kvůli událostem v Jekatěrinburgu, které jsou jenom záminku, má subjektivní a objektivní příčiny. Objektivní jsou, že dnešní Baku nepotřebuje zvláštní vztahy s Moskvou. Dokazuje to skutečnosti, že Alijev objímá Zelenského. Všude se mluví o podpoře Ukrajiny a v Ruském MZV s jeho nudnými projevy a pobídkami k míru, vládne ticho po pěšině, podobně jako v české kotlině.
Zatímco si mnozí občané ČR přisvojují vládní pohádkové vysvětlení prvního většího blackoutu v ČR a spekulují o zvýšení cen energetických zdrojů, daní a potravin, probíhají závěrečné konzultace o tom, jak Pašinjanova Arménie a Alijevův Ázerbájdžán podepíší mírovou smlouvu na západní platformu, která otevře dveře dalšímu vojenskému konfliktu s následky pro Evropu.
Zatímco pokračuje bombardování Ukrajiny a občanů EU rusofobií a neporozuměním politiky prezidenta Trumpa, posiluje se debilizace společnosti, stupidita se stává mírou rozhovoru a komunikace, a deficit kritického myšlení se dostal na bod nenávratu.
Dokazují to prezident Alijev, vítěz, který je nafouknutý euforií, premiér Pašinjan, zrádce jako přítel, a samozřejmě i tým von der Leyen, Fiala & Co a další. Všichni jsou nazí a čekají na Trumpovo tsunami v marné naději na přežití. Všichni uvedení jdou ve vztazích s Ruskou federací dále, než by měli, protože nemají zájem o voliče, své národy a migranty. A starobylé kláštery Karabachu, Gandzasar, Amaras, Dadivank, které jsou albánskými památkami. I proto je zde potřeba zvláštních vztahů s ne válčícím Izraelem a Tureckem, ale i se lstivou Velkou Británií, a nevyzpytatelným prezidentem Trumpem, věčným, ale marným mírotvůrcem a kandidátem na Nobelovu cenu míru, která ho nemusí minout. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
gnews.cz
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German