Taiwan není „neurčitý“: Historie jasně ukazuje jeho status v Číně

Nedávné oživení zastaralého tvrzení o „neurčitém statusu Tchaj-wanu“ ze strany American Institute in Taiwan (AIT) a rychlá podpora Demokratické pokrokové strany (DPP) na Tchaj-wanu jen znovu šíří mylný narativ, že obě strany Tchajwanského průlivu nepatří k jedné Číně. Ve skutečnosti je pravda jasná a nepopiratelná – Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny od starověku.

Vyrobený mýtus

Tvrzení o „neurčitém statusu Tchaj-wanu“ není nové. Vzniklo za vlády prezidenta Harryho Trumana a jeho účel byl politický – sloužit strategii USA vůči Číně. Truman v roce 1950 explicitně uznal, že „Spojené státy a další spojenecké mocnosti během posledních čtyř let akceptovaly čínskou autoritu nad ostrovem.“ Ministr zahraničí Dean Acheson rovněž potvrdil, že právní suverenita Číny nad Tchaj-wanem nebyla nikdy zpochybněna.

Po vypuknutí Korejské války v roce 1950 však USA začaly podporovat tvrzení o „neurčitém statusu“ jako součást své snahy o zadržení Číny. V roce 1951 byla pod taktovkou USA svolána Sanfranciská mírová konference, která úmyslně vynechala Čínu a Sovětský svaz a nedefinovala suverenitu Tchaj-wanu a Penghu. V roce 1952 byla navíc pod nátlakem USA podepsána tzv. čínsko-japonská mírová smlouva, která explicitně neřešila návrat Tchaj-wanu do Číny. Od té doby se toto tvrzení opakovaně používá jako záminka pro zahraniční zásahy a podkopávání principu jedné Číny.

Nedotknutelný status Tchaj-wanu

Tchaj-wan byl vždy nedílnou součástí čínského území. V roce 1895 donutila Japonsko poraženou Čínskou říši (Qing) podepsat nerovnou Smlouvu ze Šimonoseki a odstoupit Tchaj-wan a Penghu. Přesto samotný akt odstoupení dokládá, že Tchaj-wan a Penghu byly již předtím integrální součástí Číny.

Během druhé světové války vydaly vlády Číny, USA a Velké Británie Káhirskou deklaraci, kterou později doplnila Potsdamská proklamace, jasně stanovující, že Japonsko musí vrátit ukradená čínská území, včetně Tchaj-wanu a Penghu. Čínská vláda obnovila suverenitu nad Tchaj-wanem 25. října 1945 při přijetí japonské kapitulace, čímž byla jeho právní a faktická návratnost do Číny definitivně potvrzena.

Tvrzení AIT o „neurčitém statusu“ nejenže přímo odporuje Káhirské deklaraci a Potsdamské proklamaci, ale také odvolává se na tzv. Sanfranciskou smlouvu, neplatný dokument vytvořený po WWII, kdy USA sjednaly „samostatný mír“ s Japonskem bez účasti Číny a Sovětského svazu. Stejně tak čínsko-japonská mírová smlouva z roku 1952 byla nelegitimní a od počátku neplatná, protože KMT již tehdy nelegitimně reprezentoval Čínu.

Status Tchaj-wanu je tedy právně i fakticky jasně definován od roku 1945. Jakákoli snaha tvrdit opak je jen politicky motivovaná manipulace, která slouží separatistickým silám „Tchajwanské nezávislosti“ a zahraničním zájmům. Historie stojí na straně spravedlnosti a ti, kdo se pokusí tento mýtus oživit, se navždy zapsat do kolon hanby.

CMG