Je český volební systém bezpečný? Tichá zranitelnost, o které se (ne)mluví

Česká republika je tradičně považována za stabilní parlamentní demokracii s volbami, které jsou svobodné a konkurenceschopné. Přesto však existuje část volebního procesu, která zůstává bez dostatečné veřejné kontroly a otevírá prostor pro zneužití či zpochybnění výsledků – a tou je digitální zpracování volebních dat, včetně závislosti na privátních IT firmách a absenci transparentního dohledu.

Kdo zpracovává volební výsledky?

Za sběr a zpracování oficiálních výsledků voleb v Česku odpovídá Český statistický úřad (ČSÚ). Ten zajišťuje zpracování výsledků od jednotlivých okrskových volebních komisí až po finální zveřejnění. Systém funguje tak, že komise ručně sečte hlasy a výsledek zadá do softwaru, který přenáší data do centrálního systému. Tento systém je však z velké části provozován prostřednictvím externích neveřejných IT dodavatelů – konkrétní jména nejsou veřejnosti běžně známa, smlouvy nejsou standardně dostupné a neexistuje žádný veřejný mechanismus kontroly softwarového kódu, neboť postup výpočtu není open source, aby mohl být transparentní.

Skrytá zranitelnost systému

1. Závislost na soukromých firmách. Zpracování voleb je v některých fázích outsourcováno na soukromé společnosti, které zajišťují vývoj aplikací, infrastrukturu i správu serverů. Zatímco tento postup může být technicky logický, vytváří potenciální střet zájmů, pokud by se některý z dodavatelů dostal do kontaktu s politickými aktéry, lobbisty nebo bezpečnostně rizikovými subjekty.

2. Nedostatečná veřejná kontrola. Na rozdíl od některých západních zemí (např. Estonska nebo Švýcarska), kde je volební software open-source a podléhá auditům třetích stran, v ČR veřejnost nemá přístup ani k anonymizovaným datasetům v reálném čase, natož ke kontrole zázemí IT řešení.

3. Hrozby zvenčí. NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) opakovaně upozorňuje na zvýšenou aktivitu hackerských skupin před volbami. Zahraniční pokusy o narušení IT systémů ČSÚ či Ministerstva vnitra, ačkoli zatím nebyly oficiálně úspěšné, nejsou výjimkou – probíhají DDoS útoky, phishingové kampaně a skenování zranitelností.

Jaké hrozí scénáře?

Přestože fyzické volební lístky a manuální sčítání na okrskové úrovni poskytují základní pojistku proti falšování, většina veřejnosti si již nekontroluje „přenosovou fázi“, kde mohou nastat problémy jako: přepsání dat při zadání, dále změna údajů při přenosu do centrální databáze, zpoždění publikace určitých okrsků a nakonec náchylnost k „chybnému přepočtu“ či záměně stran. Ve volbách s těsným výsledkem by i několik stovek manipulovaných hlasů mohlo převrátit výsledek celého kraje – a nikdo by to nebyl schopen nezávisle ověřit.

Proč se o tom málo mluví?

Téma digitální bezpečnosti voleb není pro mainstreamová média příliš atraktivní – a často mu chybí politická vůle ze strany parlamentních stran, protože systém „funguje“ a zpochybnění jeho robustnosti může být vnímáno jako znevážení institucí. Navíc: některá média mají personální nebo obchodní vazby na dodavatele IT řešení, žurnalistická technická gramotnost na investigativní úrovni bývá slabá, chybí tlak ze strany veřejnosti, která se spokojí s tím, že volby „dopadly očekávaně“

Je volební systém zmanipulovatelný?

Neexistuje přímý důkaz o cílené manipulaci českých voleb – ale existuje celá řada strukturálních nedostatků, které by takové manipulaci mohly napomoci, pokud by byla vůle. Jinými slovy, slabiny existují – a ti, kdo je znají, je mohou využít. A co s tím může dělat veřejnost? Může vytvářet tlak na transparentnost, rozhodně požadovat, aby byl volební software open-source a auditovatelný a v neposlední řadě podporovat organizace, které sledují veřejné zakázky a IT výběrová řízení (např. Hlídač státu, Rekonstrukce státu). Ano, právě volební kontrola zdola je nejvýznamnější článek tohoto procesu. Můžeme se zapojit do volebních komisí, dokumentovat průběh sčítání a pořizovat kopie protokolů.

Datová občanská kontrola

Měli bychom podporovat zveřejnění anonymizovaných dat v reálném čase, např. přes API. V jiných zemích to umožňuje nezávislé přepočty i modelace. Podpora nezávislých médií je také klíčová. Sdílet kvalitní investigaci, upozorňovat na možné střety zájmů a podporovat média, které o tématu informují bez cenzury. V českém volebním systému není problém v lístcích, ale v neviditelných kódech, skriptech, smlouvách a algoritmech. A jakmile ztratíme důvěru v to, co se děje „po zadání hlasu do systému“, demokracie se stává iluzí. Nikdy není pozdě s tím něco udělat. Ale čas na digitální reformu volebního systému nám už tiká.

gnews.cz – GH