Že se v literárních kruzích kradou náměty, není celkem nic nového. Ale že by někdo zcizil již svého času publikované verše a vydal je pod svým jménem, je neslýchaná věc. Téměř se ani nechce věřit, že se to mohlo stát. Člověk by byl ještě s určitou dávkou pochopení schopen tolerovat inspiraci tou či onou cizí básní, ale opsat – a to včetně titulku – verš jiného autora, je věc doslova neslýchaná. Přesto se to stalo v nedávné době básnířce, dramaturgyni a herečce Evě Hrubé, autorce 14 básnických sbírek.
Eva Hrubá (nar. 1951 Nymburk) je stálicí naší umělecké scény, která na českých jevištích napříč republikou odehrála na dva tisíce představení a kupříkladu excelovala ve hře filmového a divadelního dramatika Vlastimila Venclíka Hašler aneb co ty národe v Karlínském divadle v Praze, kde dostala cenu za herecký výkon.
Známe ji kupříkladu z nymburského Hálkova divadla, kde nejenom léta hrála, ale i režírovala, kupříkladu Rollandovu novelu Petra a Lucii či Manon Lescaut. Populární jsou její rozhlasové pořady a bohatě sledované příspěvky na sociálních sítích.
Naposledy jsme ji viděli na jejím autorském večeru v pražské Malostranské besedě, který byl věnován její práci na 15 jubilejní básnické sbírce, kterou v tento čas Eva Hrubá dokončuje k jarnímu vydání v příštím roce. To ještě neměla ani tušení, že se stala obětí literární krádeže, po jejíž stopě jsme se s novinářským blokem právě vydali…
Vše začalo tak nevinně
aneb pro dobrotu na žebrotu
Mimo shora uvedené aktivity Eva Hrubá dlouhodobě vedla Divadelní a literární dílnu při Městském kulturním středisku v Nymburce. Jako lektorka se věnovala skupině zájemců o tyto obory, mezi nimiž byla i Lucie Ottová (léta 2013-2017). Eva Hrubá záhy vycítila její talent a začala se dívce věnovat úměrně jejím tvůrčím schopnostem. Časem se ze vztahu učitelka a žákyně , po žádosti Lucie, a empatii paní Evy stalo přátelství. Hrubá cílevědomě připravovala Lucii i na její autorský debut. Tou dobou redigovala v Nymburském deníku sloupek, věnovaný básnické tvorbě čtenářů – Poezie není Popelka, kde Lucie Ottová (nar. 1996) začala prvně publikovat básně, po lektorských zásazích zkušené básnířky, která leckdy opravovala a vylepšovala předložené práce až z osmdesáti procent. Zdá se, že to byly začátky problému zvaného autorství či spoluautorství spolupracující dvojice, který byl otevřen v létě letošního roku, kdy Ottové vyšla její básnická prvotina, nesoucí název KORZET DUŠE. Sbírka obsahuje tři desítky básní z nichž řada je prokazatelně napsána Evou Hrubou! Ottová se tedy takříkajíc chlubí cizím peřím!
Případ pro psychiatra nebo kriminalistu?
„ Lucie mi přinesla texty, které měly kupříkladu z dvaceti veršů pět skvělých, ale nepasovaly do sebe…“ upřesňuje nám Eva Hrubá osobně. „Takže jsem je překopala s ukázkou, jak má Lucka pracovat na souboru myšlenek tématu, logiky a metafor…“ Tímto běžným pracovním postupem tedy postupně vzniklo mnoho básní , které jsou nyní v inkriminované sbírce L. Ottové.
Lucie se netajila tím, že by ráda básně knižně vydala. Tak ji Eva upozornila, že pokud tak učiní, jedinou možností je varianta spoluautorství, neboť na textech je silně znát rukopis, s čímž Lucie Ottová souhlasila těmito slovy:
„Jasně , babí, vydáme společnou knížku“.
Ale až po deseti letech přišel čas, kdy se Hrubá dozvěděla o konečně připravované prvotině, sbírce veršů začínající autorky. Ihned dotyčnou kontaktovala s návrhem onu variantu jejich společných básní zařadit do oddílu s uvedením autorství . Na email se Eva nedočkala odpovědi. Posléze byla ujištěna Lucií v osobním telefonátu:
„Ty, co jsme dělaly spolu, tam budou asi dvě.“
Řeč faktů
Eva Hrubá nemá důvod vymýšlet si. Argumentuje výňatky z korespondence s Ottovou z 25.5 2023, kdy ji navrhovala seriózní postup při vydání knihy a trvá na tom, že ve sbírce Korzet duše je víc než polovina básní její práce..
Reakce Lucie Ottové: “Evi, na email odpovím do neděle i s připomínkami a návrhem, aby to bylo vše v pořádku, protože si myslím, že jsme dospělé ženy a vše vyřešíme domluvou a bez potíží. Děkuji za pochopení Lucka .” Eva Hrubá ve své odpovědi vypočítává inkriminované básně. Tedy básně včetně názvů, které přepracovala z víc než 50 ,60 ,80 procent .
“Ahoj Lucko, přečetla jsem si pozorně tvůj mejl a jmenuji Ti tyto básně: Prázdnota. Zrcadlo v plechovce. Byl slyšet. Na louce /bez názvu/. Zmuchlej mne 1 a Zmuchlej mne 2. Rozjímání. Hroty bezmocnosti. Delfíni. Župan. Oltář. Mlýnek. U řeky. Rozložím plátno. Noční saxofon. Rozjímání. Žena a iluze. Milování na dlažbě. Lucerna. (dodatek pro čtenáře:Toto jsou názvy básní, které jsou přepracovány z pouhých syžetů, do poezie. V podstatě to byly ukázky, jak se pracuje s textem, jak se tvoří, jak se škrtá, jak vzniká básnická zkratka, pointa .atd. Měly sloužit k výuce a pokud by byly zveřejněny tak s uvedením lektora .)
“Další již nezařazuji. Ty jmenované jsou našim společným dílem.Takže, co s tím?
U všech žádám o uvedení spoluautorství a o zařazení do samotného oddílu ve sbírce
Pod názvem ( básně) nebo jiný název Lucie Ottová + Eva Hrubá.
Dále ti napíši otevřený dopis ,kde tyto básně uvedu jako společné dílo vytvořené v Literární dílně pod vedením lektorky E.H. S tím, že ti je věnuji. Dopis bude ve sbírce zveřejněn. Tak to je a tak to prosím respektuj. Autorství u případně vydané knihy jsme konzultovaly už tehdy, a sama jsi řekla, že to bude společné dílo. Pokud se domluvíme, bude vše ok. Zdravím Eva.” Po tomto zásadním emailu se Lucie Ottová nadobro odmlčela, aníž by zvážila svůj morální poklesek, nereagovala ani na telefonáty. A za dva roky “svou” prvotinu vydala ve vydavatelství Powerprint Praha. A tumáš čerte kropáč!
Eva Hrubá se cítí být, velmi šetrně vyjádřeno, ošizena. Říká:
„Nejen, že je sbírka Korzet duše vydaná i přes mé varování, ale většina básní je orazítkováno ne vlivem mé tvorby, ale jasným kopírováním stylu, slov, myšlenek. Nejotřelejší zlodějnu jsem objevila v tenké knížce s názvem V OBJETÍ CHVÍLI, kde báseň Potichu do Ticha…je ukradený název mého divadelního představení (viz foto plakátu). Jedná se o“ sešitek „na křídovém papíře fotografií doplněných básněmi. (Foto Richard Horák a básně L.O,vydavatel neuveden) , který vyšel v roce 2025, nejspíš jako „samizdat“ dvou přátel a je především dalším důkazem, kdo je básnířka Ottová a jak si půjčuje slova, myšlenky i verše od jiných tvůrců. Jednoduše řečeno…“ konstatuje závěrem Hrubá, „ popírám autorství celé sbírky s minimálními výjimkami. Námět, který Lucie přinesla, pár veršů či nehotovou báseň dotvořil někdo jiný. A když budu hodně shovívavá, tak autorky dvě!“
S Lucií po prvním incidentu stejného typu – jednalo se o vytvoření autorské stránky s texty bez uvedení spolupráce – Eva Hrubá veškeré kontakty ukončila. Nyní je ale bude muset obnovit, chce- li se právně domoci spravedlnosti. Případ budeme mediálně sledovat.
Ivan Černý Foto archiv
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German