Jako vysokoškolák si pod ideálními prázdninami nepředstavuji pouhý únik od studijních povinností. V mých představách jsou spíše pečlivě naplánovanou cestou za „seberegenerací a objevováním“. Nesouhlasím ani s totálním „lenošením“, ani s úzkostlivým „přetahováním se o každou minutu“. Jde mi o umění najít rovnováhu mezi odpočinkem a osobním růstem.

Moje ideální prázdniny začínají „odstřižením se“ od každodenního stereotypu. Nemusím vstávat za zvuku budíku, ale i tak se probouzím s ranním sluncem a dopřávám si klidnou, nikým nerušenou snídani. Dny nevyplňuji nabitými programy, ale nechávám je pro ty „malé radosti“, na které kvůli škole nikdy nebyl čas. Můžu konečně dohnat filmový dluh a nechat se unášet příběhy, jít do galerie a dlouho stát před jedním obrazem, nebo vyrazit s přáteli na výlet za město, kde mě zbaví únavy vítr a ptačí zpěv. Tahle „prázdná místa“ nejsou promarněným časem, ale šancí, aby má duše znovu získala cit pro jemné vlnění života.

Ideální prázdniny by však měly mít i svůj „vlastní koutek pro poznání“. Toužím využít tento souvislý čas k učení se něčemu „zbytečnému“ – možná se pustit do cizího jazyka, který mě dlouho lákal, a vnímat jeho melodii a logiku, nebo se v klidu odpoledne začíst do tlustých knih klasiků, ne kvůli zkoušce, ale kvůli rozhovoru s velkými myšlenkami. Zároveň se ohlédnu za uplynulým semestrem, zhodnotím, co se povedlo a co ne, a vytýčím si nové cíle. Tahle aktivní touha po objevování mi dává pocit, že opravdu „žiji“, a ne jen přežívám.

A konečně, prázdniny jsou nejlepší příležitostí, jak znovu posílit citová pouta. Vrátím se domů, budu trpělivě naslouchat rodičům, pomáhat jim s vařením a nasávat ty každodenní rozhovory, které po telefonu znějí vždy tak zkráceně. Sejdu se také se starými přáteli, popíjíme v malé hospůdce a sdílíme své životní příběhy, aby přátelství dostalo novou sílu ze skutečného setkání.

Stručně řečeno, ideální prázdniny pro mě nejsou závodní dráhou k nějakému cíli, ale spíše čerpací stanicí pro duši. Zde si mohu vyléčit otřepená tykadla a znovu nasbírat odvahu a nadšení vykročit do neznáma. Až skončí, rád bych se vrátil s jasným pohledem, sny v srdci a pevnějším krokem – ne s těžkým batohem na zádech a vyprázdněnou schránkou. To je pro mě ta nejcennější výměna, kterou mi prázdniny mohou dát.

Lu Mengya