Comment ne pas se noyer dans une goutte de lait renversé

„Každý den je nový začátek. Pokud se vám něco nepovedlo... NADECHNĚTE SE. A začněte znovu!"

En traversant la vie, en apprenant, en acquérant de l'expérience, nous apprenons à connaître le monde et à nous connaître nous-mêmes, nos possibilités et nos limites. Certaines expériences, certains événements de la vie insufflent de l'énergie dans nos veines. Nous en parlons comme de moments de bonheur ou de réussite. D'autres moments de la vie sont douloureux, nous faisons l'expérience de la perte, de l'échec, de la déception. Et souvent, dans ces moments-là, nous prononçons des formules incantatoires : "Je ne veux pas revivre cela, je ne le laisserai pas se reproduire". Nous avons honte de nos erreurs, de nos fautes et nous les cachons souvent. Peut-être parce que la douleur a été trop forte. Peut-être parce que les moqueries de notre entourage ont été encore plus douloureuses. Peut-être parce que nous ne pouvons pas accepter qu'il s'agit simplement d'une occasion d'apprendre, de grandir.

„Když mi bylo osmnáct (přesně den před mými osmnáctými narozeninami) jsem dostala řidičský průkaz. Najednou jsem si připadala tak dospěle, cítila jsem hrdost sama na sebe. Teď jsem sama mohla řídit auto! Zatím ještě tátovo. Ten pocit jet sama do okresního města byl k nezaplacení. Krátce na to jsem havarovala. Ten den pršelo, v mých vzpomínkách lilo jak z konve. Proti mně vyrazil náklaďák. Lekla jsem se. Strhla volant doleva, pak doprava a už jsem se točila. Cosi samo řídilo můj život. Dodnes cítím ten náraz a vidím, jak se přes přední okénko hrne zem. Najednou je ticho, klid. Jen mně bouchá srdce a v hlavě jediná myšlenky: rychle dostat auto zpět na silnici. Když jsem se probrala ze šoku, rvala jsem rukama auto z příkopu. Došlo mi, jak je to zbytečná námaha. Bylo nutné se postavit čelem k tomu, co se mým přičiněním stalo. V tomto okamžiku jsem zcela jasně věděla, že si musím sednou hned za volat, jinak moje řidičská kariéra právě skončila..."

Cette histoire me revient à l'esprit chaque fois qu'il se passe quelque chose d'autre que des choses bonnes et merveilleuses dans ma vie. Elle me montre comment gérer les moments où je "trébuche" dans la vie afin de ne pas me "noyer dans une goutte de lait renversé".

Noyés dans une goutte de lait renversé

Notre vie, nos succès et nos échecs, notre bonheur et notre malheur dépendent dans une large mesure de ce que nous pensons, de ce que nous ressentons et de ce que nous disons à propos de notre vie et de nous-mêmes (souvent inconsciemment). Nous acquérons beaucoup de ces croyances dans notre famille d'origine, et beaucoup de ces croyances, nous les formons nous-mêmes à travers nos expériences. Écoutez, coachs, écoutez vraiment ce que les autres vous disent d'eux-mêmes et de leur vie. Écoutez ce qu'ils croient, ce qui les perturbe, ce qu'ils comprennent, ce qu'ils n'arrivent pas à comprendre.

Un manager ne commet pas d'erreur

Vezměme si například pevné přesvědčení, že „dělat chyby v dospělém věku je ostuda". Je to víra, která vylepšuje život nebo ho limituje? Hloupá otázka. Vždyť je to jasné. S touto životní pravdou se budeme bránit zuby nehty novinkám, experimentům všude tam, kde chyby začátečníka budou souzeny, zesměšňovány a kritizovány. Takže jinak: „Proč věříme tomu, že je to pravda?" Možná, že tomu věříme, protože s tím máme svoji vlastní zkušenost. Možná, že věříme expertům, médiím a statistikám, které říkají, že každý třetí dospělý člověk z deseti... Možná, že nás o tom přesvědčují lidé důležití pro náš život a my sami nevíme doopravdy proč, nikdy jsme nad tím nepřemýšleli. Ať už je důvod jakýkoliv, tato víra je součástí toho, kým jsme.

Roman, par exemple, a peur de parler en public, de sortir du lot. Il est considéré comme un professionnel de l'informatique très compétent, avec des idées créatives, mais il a peur de les communiquer et de les promouvoir. Pourquoi ? Ce n'est pas un trait de caractère humain, car nous l'avons tous. Roman se souvient d'avoir été un enfant bavard dans son enfance. Il est devenu timide à l'école. Il se souvient d'expériences où, lorsqu'il disait quelque chose, toute la classe parlait à ses "dépens". "Je peux encore entendre les rires lorsque je dois dire quelque chose devant tout le monde. Ma gorge se serre, je rougis et rien ne sort", raconte Roman.

Les expériences vécues il y a de nombreuses années influencent encore notre vie aujourd'hui, souvent de manière significative. Lorsque nous commençons à prendre conscience du pouvoir qu'elles exercent sur nous, nous pouvons créer des façons de penser, de sentir et d'agir différentes et stimulantes.

Lancer le ballon en l'air

Roman dlouho obhajoval svoji neochotu vystoupit se svými náměty, názory a inovacemi. Rozhodujícím okamžikem byla příležitost stát se vedoucím projektu inovací. To by pro Romana znamenalo nejen větší prostor pro seberealizaci, ale také dostat se k programům, které ho zajímají. Roman stál před rozhodnutím. Buď si nechám své přesvědčení „jsem ostýchavý a mluvit před ostatními je problém, zesměšní mě" nebo s tím začnu pracovat, abych získal zajímavou příležitost. Rozhodl se pro druhou variantu a „vyhodil míček do vzduchu..."

Mais cela implique souvent de passer par l'"enfer" de l'incertitude et de faire face aux différentes réactions de l'environnement. Et surtout ne pas retourner ces réactions contre soi, contre sa croissance. Ať už chceme změnit cokoliv, ať už se cokoliv chceme naučit, nemůžeme uspět, pokud se o to nepokusíme. Když se chceme naučit žonglovat, je nutné vyhodit míček do vzduchu. Pak lze pokročit dál. Takový míček ovšem neví nic o našich ambicích. Může spadnout na zem. Jasné je jen jedno, míček vždy někam dopadne. Naše smysly vidí, slyší, cítí .... Náš mozek vědomě a nevědomě vyhodnocuje každý náš pokus: kolik energie jsme dali do hodu, jak klidní a soustředění jsme byli, jaké bylo držené našeho těla, náš dech? Porovnává náš aktuální výkon s konečným cílem. Vyhodnocuje. Koriguje.

"BONNE NOUVELLE À LA FIN : que l'objectif soit formulé comme quelque chose que "je veux" ou quelque chose que "je ne veux pas", le noyau sain en nous voudra réussir à chaque fois.

Cet article a été publié avec l'aimable autorisation de časopisu Sféra

casopis-sfera.cz / gnews.cz-HeK