Come non annegare in una goccia di latte versato

„Každý den je nový začátek. Pokud se vám něco nepovedlo... NADECHNĚTE SE. A začněte znovu!"

Nel corso della vita, imparando, facendo esperienza, conosciamo il mondo e noi stessi, le nostre possibilità e i nostri limiti. Alcune esperienze, alcuni eventi della vita infondono energia nelle nostre vene. Li definiamo momenti di felicità o di successo. Altri momenti della vita sono dolorosi, sperimentiamo perdite, fallimenti, delusioni. E spesso in questi momenti pronunciamo formule incantatorie: "Non voglio vivere di nuovo questa esperienza, non permetterò che accada". Ci vergogniamo dei nostri errori, dei nostri sbagli e spesso li nascondiamo. Forse perché il dolore era troppo grande. Forse perché più doloroso è stato il ridicolo di chi ci circonda. Forse perché non riusciamo ad accettare che è solo un'opportunità per imparare, per crescere.

„Když mi bylo osmnáct (přesně den před mými osmnáctými narozeninami) jsem dostala řidičský průkaz. Najednou jsem si připadala tak dospěle, cítila jsem hrdost sama na sebe. Teď jsem sama mohla řídit auto! Zatím ještě tátovo. Ten pocit jet sama do okresního města byl k nezaplacení. Krátce na to jsem havarovala. Ten den pršelo, v mých vzpomínkách lilo jak z konve. Proti mně vyrazil náklaďák. Lekla jsem se. Strhla volant doleva, pak doprava a už jsem se točila. Cosi samo řídilo můj život. Dodnes cítím ten náraz a vidím, jak se přes přední okénko hrne zem. Najednou je ticho, klid. Jen mně bouchá srdce a v hlavě jediná myšlenky: rychle dostat auto zpět na silnici. Když jsem se probrala ze šoku, rvala jsem rukama auto z příkopu. Došlo mi, jak je to zbytečná námaha. Bylo nutné se postavit čelem k tomu, co se mým přičiněním stalo. V tomto okamžiku jsem zcela jasně věděla, že si musím sednou hned za volat, jinak moje řidičská kariéra právě skončila..."

Mi viene in mente questa storia ogni volta che nella mia vita accadono cose diverse da quelle belle e meravigliose. Mi mostra come affrontare i momenti in cui "inciampo" nella vita per non "annegare in una goccia di latte versato".

Affogare in una goccia di latte versato

La nostra vita, il successo - il fallimento, la felicità - l'infelicità dipendono in larga misura da ciò che pensiamo, da ciò che sentiamo e da ciò che diciamo della nostra vita, da noi stessi (spesso inconsciamente). Molte di queste convinzioni le acquisiamo nella nostra famiglia d'origine e molte altre le formiamo noi stessi attraverso le nostre esperienze. Ascoltate, allenatori, ascoltate davvero quello che gli altri vi dicono di loro stessi e della loro vita. Ascoltate ciò che credono, ciò che li turba, ciò con cui simpatizzano, ciò che non riescono a capire.

Un manager non commette errori

Vezměme si například pevné přesvědčení, že „dělat chyby v dospělém věku je ostuda". Je to víra, která vylepšuje život nebo ho limituje? Hloupá otázka. Vždyť je to jasné. S touto životní pravdou se budeme bránit zuby nehty novinkám, experimentům všude tam, kde chyby začátečníka budou souzeny, zesměšňovány a kritizovány. Takže jinak: „Proč věříme tomu, že je to pravda?" Možná, že tomu věříme, protože s tím máme svoji vlastní zkušenost. Možná, že věříme expertům, médiím a statistikám, které říkají, že každý třetí dospělý člověk z deseti... Možná, že nás o tom přesvědčují lidé důležití pro náš život a my sami nevíme doopravdy proč, nikdy jsme nad tím nepřemýšleli. Ať už je důvod jakýkoliv, tato víra je součástí toho, kým jsme.

Roman, ad esempio, ha paura di parlare in pubblico, di distinguersi dalla massa. È considerato un professionista informatico molto capace e con idee creative, ma ha paura di comunicarle e promuoverle. Perché? Non è una caratteristica umana, perché ce l'abbiamo tutti. Roman ricorda che da bambino era un chiacchierone. A scuola è diventato timido. Ricorda le esperienze di quando diceva qualcosa e tutta la classe parlava a sue "spese". "Sento ancora le risate quando devo dire qualcosa davanti a tutti. Mi si stringe la gola, arrossisco e non esce nulla", racconta Roman.

Esperienze accadute molti anni fa influenzano ancora oggi la nostra vita, spesso in modo significativo. Quando iniziamo a capire quanto potere hanno su di noi, possiamo creare modi diversi e potenzianti di pensare, sentire e agire.

Lanciare la palla in aria

Roman dlouho obhajoval svoji neochotu vystoupit se svými náměty, názory a inovacemi. Rozhodujícím okamžikem byla příležitost stát se vedoucím projektu inovací. To by pro Romana znamenalo nejen větší prostor pro seberealizaci, ale také dostat se k programům, které ho zajímají. Roman stál před rozhodnutím. Buď si nechám své přesvědčení „jsem ostýchavý a mluvit před ostatními je problém, zesměšní mě" nebo s tím začnu pracovat, abych získal zajímavou příležitost. Rozhodl se pro druhou variantu a „vyhodil míček do vzduchu..."

Ma questo significa spesso attraversare l'"inferno" dell'incertezza e affrontare le diverse reazioni dell'ambiente. E soprattutto, significa non rivolgere queste reazioni contro se stessi, contro la propria crescita. Ať už chceme změnit cokoliv, ať už se cokoliv chceme naučit, nemůžeme uspět, pokud se o to nepokusíme. Když se chceme naučit žonglovat, je nutné vyhodit míček do vzduchu. Pak lze pokročit dál. Takový míček ovšem neví nic o našich ambicích. Může spadnout na zem. Jasné je jen jedno, míček vždy někam dopadne. Naše smysly vidí, slyší, cítí .... Náš mozek vědomě a nevědomě vyhodnocuje každý náš pokus: kolik energie jsme dali do hodu, jak klidní a soustředění jsme byli, jaké bylo držené našeho těla, náš dech? Porovnává náš aktuální výkon s konečným cílem. Vyhodnocuje. Koriguje.

"UNA BUONA NOTIZIA ALLA FINE: che l'obiettivo sia formulato come qualcosa che "voglio" o che "non voglio", il nucleo sano che c'è in noi vorrà avere successo ogni volta".

Questo articolo è stato pubblicato per gentile concessione di časopisu Sféra

casopis-sfera.cz / gnews.cz-HeK