PRAHA/malá strana - Výroky herce Jaroslava Duška o údajném případu z Velké Británie znovu rozvířily debatu o obchodování s dětmi, fungování sociálních služeb i o tom, nakolik mohou být podobná svědectví pravdivá. Ve svém veřejném vystoupení popsal příběh, který podle jeho slov slyšel přímo od člověka žijícího dříve v Anglii. Dušek uvedl, že podle vyprávění dotyčného Čecha, jehož manželka byla těhotná, jej navštívili pracovníci sociálních služeb společně s dalšími lidmi a nabídli mu údajný odkup nenarozeného dítěte. Podle jeho slov měla nabídka dosahovat částky kolem 80 až 100 tisíc liber.

„Když je občas případ Epstein, tak se to pořád tak přemílá dokola. Občas se udělá kauza, někdo je odsouzený, a pak to zase spadne a je ticho po pěšině. To je třeba věc, o které někdy mluvím, ano, to je pravda. Protože je mi líto, že nemáme odvahu se do toho úplně pustit,“ uvedl Dušek na úvod svého vyjádření.

Následně popsal samotné svědectví. „Mám totiž svědectví člověka, který žil v Anglii. Přišel tam jako Čech a když byla jeho žena těhotná, dostal nabídku. Navštívila ho sociálka s nějakými lidmi tmavé pleti a nabídli mu, že od něj koupí ještě nenarozené dítě. Cena byla, myslím, osmdesát nebo sto tisíc liber. On vůbec nechápal, co mu říkají. Oni mu řekli: ‚Když si uděláte další, tak o co jde?‘“

Podle Duška měl muž nabídku odmítnout. „On to odmítl. Oni mu odpověděli: ‚To budou problémy.‘ A skutečně měl velké problémy. Dokonce se dostal až do vězení. Bylo to velmi těžké, ale dítě uhájil. Pak se jim narodilo ještě jedno dítě a dnes je zpátky v Čechách.“

Současně herec připustil, že pravdivost příběhu nemůže doložit. „Měl jsem možnost se s ním sejít a mluvit. Samozřejmě nemohu ověřit, že si ten člověk nevymýšlí. Ale říkal mi mnoho zajímavých detailů a hlavně tvrdil, že je to běžná praxe. Že v sociálně slabých vrstvách je běžné dítě prodat a pak si udělat další. A kdo si ty děti kupuje a kam jdou? Co se s nimi potom děje? Když je případ Epstein, člověk si tyhle otázky prostě klade.“

Duškovo vyjádření vyvolává silné emoce především proto, že se dotýká jednoho z nejzávažnějších témat současnosti – obchodování s lidmi a ochranou dětí. Současně je však třeba zdůraznit, že pro tvrzení o popsané praxi nebyly předloženy veřejně ověřitelné důkazy. Samotný řečník navíc výslovně uvedl, že pravdivost svědectví nemůže potvrdit.

Přesto zůstává celá řada otázek, které podobná výpověď otevírá. Pokud by se obdobné případy skutečně odehrávaly, kdo by děti přebíral? Existují organizované sítě zaměřené na nelegální obchod s dětmi? Jaké mechanismy kontroly fungují v systému sociálních služeb ve Velké Británii? Lze nezávisle ověřit tvrzení, že v některých sociálně slabých komunitách jde o běžnou praxi? Existují statistiky nebo soudní případy, které by podobná tvrzení potvrzovaly či naopak vyvracely? Jakou roli hrají policie, soudy a mezinárodní organizace při odhalování podobné trestné činnosti? A především – co se s dětmi údajně děje, pokud by se skutečně staly předmětem nelegálního obchodu?

Právě tyto otázky podle odborníků vyžadují odpovědi založené na ověřitelných důkazech, výsledcích vyšetřování a práci příslušných orgánů. Veřejná svědectví mohou být impulsem k diskusi, sama o sobě však nepředstavují potvrzení, že popisované události skutečně proběhly. Zpravodajské zpracování podobných témat proto vyžaduje důsledné oddělování doložených skutečností od tvrzení jednotlivých osob.

gnews.cz - GH