Zatímco světová média často referují o ambiciózních čínských kopiích Paříže, Benátek či rakouského Hallstattu, málokdo v Evropě tuší, že nejlidnatější čínská metropole hostí unikátní architektonický experiment s hlubokým českým podpisem. V šanghajském obvodu Qingpu, strategicky umístěném nedaleko mezinárodního letiště Hongqiao, se rozkládá rezidenční komplex oficiálně známý jako Haodu International City, kterému však místní i expati neřeknou jinak než Česká čtvrť. Tento projekt není pouhou povrchní replikou historických památek, ale výsledkem promyšlené spolupráce mezi čínským kapitálem a elitou české architektury, která se pokusila přenést středoevropský urbanismus do dynamického prostředí asijského megapolisu.

Celý příběh se začal psát kolem roku 2003–2004, kdy čínský realitní magnát Tu Haiming z developerské společnosti Shanghai Haodu Real Estate Development navštívil Prahu a byl fascinován její historickou atmosférou, členitostí a ornamentální bohatostí. Na rozdíl od mnoha jiných asijských projektů, které se spokojí s rychlým kopírováním fotografií, rozhodl se zde pro autentický přístup. Prostřednictvím českého velvyslanectví oslovil Českou komoru architektů a do Šanghaje pozval tým pěti předních českých architektů. Mezi nimi vynikal Petr Fuchs, který navrhl dvacet luxusních vil, dále Petr Franta a další specialisté na urbanismus, krajinářství a interiéry. Spolupracovali s mezinárodním týmem čtyřiceti odborníků a vytvořili na absolutně rovinatém šanghajském předměstí obytný prostor, který evokuje genius loci Prahy, aniž by upadl do pouhého kýče.

Architektonický koncept čelil velké výzvě: absenci přirozené topografie. Aby architekti simulovali kopcovitý charakter Prahy, pracovali s umělými výškovými úrovněmi, terasami a systémem vodních kanálů a mostků, které připomínají nábřeží Vltavy. Komplex o celkové rozloze přibližně 180 000 – 200 000 metrů čtverečních zahrnuje přes čtyřicet samostatných a řadových vil (o velikosti 252–308 m²) a stovky bytů v nízkopodlažních domech (4–9 pater, byty 60–160 m²). Dominantou je hotel a společenské centrum, jehož fasáda je přímou poctou pražskému Rudolfinu. V projektu lze nalézt volné citace Malé Strany, historických pražských uliček i prvků z počátku 20. století. Čeští designéři dbali na detaily, které tvoří autentický dojem: typická mozaiková dlažba na chodnících, litinová zábradlí, specifické veřejné osvětlení, červené střechy a členité fasády. Uvnitř areálu nechybí centrální náměstí, pěší zóny, klubovna s bazénem, tenisové kurty, dětská hřiště ani komerční ulička s českým pivem a řemeslnými prvky.

Realizace projektu (první etapa dokončena v letech 2008–2009) nebyla bez kulturních střetů. Čeští architekti, včetně Petra Fuchse, museli často krotit developerovy představy, které směřovaly k přílišné zdobnosti a okázalosti. Zatímco čínská strana toužila po maximální reprezentativnosti a symbolické nádheře, čeští odborníci prosazovali funkčnost, kvalitu veřejného prostoru a harmonii s přírodou. Výsledkem je fascinující hybrid: čínská potřeba prestiže a „evropského paláce“ se setkává s českou tradicí urbanismu orientovaného na člověka. Zeleň pokrývá přes 41 % areálu, což je v kontextu čínských sídlišť velmi progresivní. Projekt nabízí nejen bydlení, ale i pocit komunity – náměstíčka podporují setkávání obyvatel, což kontrastuje s typicky uzavřenými čínskými rezidenčními komplexy.

Dnes, po více než patnácti letech, je Česká čtvrť etablovanou a vyhledávanou lokalitou pro vyšší střední třídu. Ceny nemovitostí zde stabilně rostou a pohybují se v řádu desítek tisíc čínských yuanů za metr čtvereční, což potvrzuje obchodní úspěch projektu. Pro české expaty nebo turisty představuje procházka mezi domy s červenými střechami a pražsky laděnými fasádami surreální zážitek – silný pocit domova uprostřed moderní Číny. Komplex leží v blízkosti supermarketů, mezinárodních škol a nemocnic, přestože doprava metrem vyžaduje určitý čas. Spravuje jej společnost spojená s původním developerem a udržuje relativně příznivé poplatky.

Tento architektonický experiment zůstává trvalým památníkem éry, kdy rychle rostoucí Čína hledala inspiraci v evropských hodnotách a estetice. Zatímco svět zná čínské repliky slavných evropských měst, Česká čtvrť v Šanghaji je něčím jiným – autentickou spoluprací, nikoliv pouhou kopií. Navazuje tak na odkaz českého architekta Ladislava Hudce, který v první polovině 20. století výrazně formoval podobu Šanghaje. V době, kdy se česko-čínské vztahy vyvíjejí a diskutuje se o obnovení přímých spojů, připomíná Česká čtvrť, že kultura a architektura dokážou překlenout vzdálenosti lépe než mnohé politické deklarace. Pro českého pozorovatele je to důkaz, že i malá země jako Česko může exportovat svou identitu do největšího asijského trhu – nejen přes pivo nebo strojírenství, ale i skrz kameny, cihly a pražského ducha, který zde žije dál.

Prokop Stach