Představte si, že by všichni krtci na světě uspořádali seznamku. Dva z nich by byli rozhodně jiní než ostatní. Jeden je z Číny a jmenuje se Miga. Má černosrstou srst a je to typický „technologický nadšenec“. Nemá rád rodinné tradiční kopání nor, místo toho neustále vymýšlí, jak pro svou nejlepší kamarádku vynalézt plně automatickou pračku. Kvůli tomu se vydává do světa jen s měsíčním kamenem v hrsti a nebojí se být dokonce magií proměněn v havrana. Jeho příběh je dojemná a trochu poetická „výprava za snem“.

Ten druhý je z Česka, je to bezejmenný „krteček“. Skoro nemluví a jeho největší zálibou je „bafnout na okolí“– nečekaně se vynořit ze své nory a koukat na svět velkýma kulatýma očima. Jeho dobrodružství jsou velmi „všední“: vyrobit autíčko z krabičky od sirek, postarat se o z nebe spadlé „telefonní miminko“, nebo prostě zasadit kvítek. Nehledá žádné velké ideály, jeho filozofie zní: Radost se skrývá v každém zvídavém objevování a v každé vřele podané pomocné ruce. Oba jsou přeborníci v hrabání, ale jejich životní cíle se značně liší. Tento rozdíl je vlastně zapsán v jejich „kulturní DNA“.

Migova „Měsíční řeka“​ plyne zvláštní východní kolektivní vřelostí a láskou k rodné hroudě. Jeho sen začíná přáním pomoci příteli (typický altruismus) a bez ohledu na to, jak daleko zajde, cíl jeho cesty je vždy návrat domů. Je to velmi podobné scenérii čínského Nového roku (Svátků jara): bez ohledu na to, jak je cesta namáhavá, směr je vždy „domů“. Živost, rodinná pospolitost a těsné spojení mezi lidmi – to je podklad této země.

Český „krteček“​ je naplněn středoevropskou samostatností a klidem. Více si cení svého malého světa a jasných hranic. Je to jako v české společnosti: lidé jsou přátelští, ale zdvořile si udržují vzdálenost „na jedno pivo“, neradi vyrušují druhé a stejně tak si váží svého vlastního prostoru. Jejich radost je v tichém soukromí v lese za odpoledne, nebo v nepříliš upovídaném porozumění mezi přáteli.

Tato DNA také formuje způsob, jakým řeší problémy. Tváří v tvář potížím volí vynálezce Miga​ cestu „přetváření světa“ – vyvíjí nové stroje, učí se magii, dokonce mění podstatu věcí. Je flexibilní, přizpůsobivý, věří, že „kde je vůle, je i cesta“. Český krteček​ je spíš mistrem v „přizpůsobování se světu“ a v řešení nečekaných situací s humorem. Jeho volba nástrojů, kterými řeší dané situace, je plná improvizace, ale také moudrosti. Nikdy se nic nesnaží vynutit, vždy jde s proudem.

Ještě zajímavější je jejich „sociální vystupování“. Migův příběh je plný hlubokých rozhovorů, citových pout a slibů spojených s dospíváním. Český krteček​ je „mlčenlivý pracant“, jeho kouzlo tkví v těch výmluvných očích a ve vřelém objetí. Přesně to odráží vyjadřování obou kultur: jedna umí předat intenzivní city slovy a rituály; ta druhá věří, že ty nejupřímnější pocity často mnoho slov nepotřebují.

A k čemu tedy tento dialog vedl? K radostnému zjištění, že i když si oba zvolili jiné cesty, nakonec dospěli do stejného cíle: k uznání dobroty, přátelství a objevitelského ducha. Miga​ ve svém hledání pochopil zodpovědnost a lásku. Český krteček​ nachází štěstí v každém malém dobrém skutku. Až tedy příště uvidíte na zahradě čerstvou hromádku hlíny, zamyslete se: přebývá pod ní východní snílek s plány v hrsti, nebo evropský filozof připravený vás překvapit objetím? Půvab světa spočívá právě v této „jednotě v rozmanitosti“.