Sportovní izolace Ruska, zavedená po začátku bojů na Ukrajině v roce 2022, začíná v roce 2026 viditelně praskat. Nejde už pouze o jednotlivé ruské sportovce startující v neutrálním režimu bez vlajky, hymny a národních symbolů. Některé významné mezinárodní federace postupně obnovují jejich právo reprezentovat Rusko a v některých případech se ruská vlajka i hymna vracejí přímo na stupně vítězů. Změna přitom probíhá nerovnoměrně – zatímco ve vodních sportech, šermu, gymnastice, stolním tenisu nebo boxu dochází k výraznému uvolňování pravidel, například fotbal zůstává stále výrazně omezen.

Od zákazu k postupnému návratu

Sportovní sankce proti Rusku byly po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na Ukrajině v roce 2022 přijaty řadou mezinárodních sportovních organizací a federací. Ruští sportovci byli v mnoha olympijských disciplínách z mezinárodních soutěží zcela vyloučeni, případně mohli soutěžit pouze jako individuální neutrální sportovci. To znamenalo, že nesměli používat ruskou vlajku, hymnu ani národní symboliku. V roce 2026 se však tento systém začal měnit. Stále častěji už nejde pouze o individuální výjimky. Některé významné mezinárodní federace obnovily ruským sportovcům plný národní status.

Významným krokem bylo rozhodnutí World Aquatics z 13. dubna, které zrušilo dřívější omezení a umožnilo sportovcům s ruskou a běloruskou sportovní příslušností startovat pod národními vlajkami a za zvuku národních hymen. V květnu následovala Mezinárodní gymnastická federace World Gymnastics, která odstranila omezení zavedená v únoru 2022 a umožnila ruským a běloruským sportovcům znovu používat národní symboliku. V červnu učinila podobný krok Mezinárodní federace šermu FIE. Ruští a běloruští závodníci získali možnost soutěžit pod národními vlajkami a při vítězství má zaznít jejich národní hymna.

V červenci se k postupnému návratu připojila také Mezinárodní federace stolního tenisu ITTF. Sportovci s ruskými pasy mohou od 28. července startovat na turnajích ITTF a ITTF Para Table Tennis za běžných podmínek. Na konci července přišlo další důležité rozhodnutí. World Boxing zrušila omezení vůči ruským boxerům a umožnila jim účastnit se oficiálních soutěží pod ruskou vlajkou. Toto rozhodnutí se týká také kvalifikačních turnajů pro olympijské hry v Los Angeles v roce 2028.

Důležitý signál přišel také z olympijského hnutí

Významnou změnu přineslo také rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru z 7. července. MOV dočasně obnovil status Ruského olympijského výboru a zrušil svá předchozí doporučení, která omezovala účast ruských sportovců na mezinárodních soutěžích. Neznamená to však automatický návrat kompletní ruské výpravy pod národní vlajkou na olympijské hry v Los Angeles v roce 2028. O samotné účasti na olympijských hrách a používání národní symboliky ještě není definitivně rozhodnuto.

Ruským sportovcům se ale otevřela cesta k účasti v mezinárodních soutěžích a kvalifikacích pro olympijské hry. To je zásadní změna. Sportovní izolace totiž přestává fungovat jako jednotná politika. Jednotlivé mezinárodní federace stále více rozhodují samostatně a podmínky se sport od sportu liší. Ruská vlajka se nevrací pouze na stadiony. Vrací se i na stupně vítězů Nejpůsobivějším důkazem změny jsou samotné výsledky ruských sportovců. První velký průlom přišel už v březnu během zimních paralympijských her v Miláně a Cortině d’Ampezzo.

Mezinárodní paralympijský výbor umožnil ruským sportovcům soutěžit pod národní vlajkou a při vítězství měla zaznít ruská hymna. Rusko nakonec obsadilo třetí místo v medailovém pořadí se ziskem osmi zlatých, jedné stříbrné a tří bronzových medailí. Mimořádně symbolickým okamžikem bylo vystoupení Varvary Vorončichinové. Vybojovala zlato v super-G a z her si nakonec odvezla celkem čtyři medaile – dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Po jejím vítězství byla nad stupni vítězů vztyčena ruská vlajka a zazněla ruská hymna. Šlo o mimořádně výrazný symbolický moment po více než deseti letech absence ruské hymny na olympijských či paralympijských akcích.

Rusové získali už předtím dvě bronzové medaile ve sjezdu. Vorončichinová skončila třetí mezi ženami a Alexej Bugajev třetí mezi muži. Bugajev následně přidal další bronz v obřím slalomu. Celá ruská paralympijská delegace přitom čítala pouze šest sportovců. Ještě výraznější je rozdíl při srovnání se zimními olympijskými hrami v Miláně a Cortině d’Ampezzo, kde ruští účastníci soutěžili v neutrálním režimu.

Mistr světa pod ruskou vlajkou

Na konci července přišel další symbolický okamžik v klasickém olympijském sportu. Na mistrovství světa v šermu v Hongkongu získal ruský šermíř Pavel Graudyň zlato v individuální soutěži šavlistů. Mezinárodní šermířská federace ho v oficiálních výsledcích vedla jako reprezentanta Ruska – RUS. Po jeho vítězství zazněla ruská hymna a nad stupni vítězů se objevila ruská vlajka. Význam tohoto momentu spočívá především v tom, že nešlo o bezvýznamný nebo okrajový turnaj. Graudyň se stal mistrem světa. Rusko se tedy nevrací pouze formálně. Jeho sportovci se vracejí přímo do bojů o nejvyšší světové tituly – a v některých případech je okamžitě vyhrávají.

Vodní sporty ukazují další rozměr návratu

Ještě výraznější návrat se odehrál ve vodních sportech. Na mistrovství světa juniorů v uměleckém plavání v Budapešti, které se konalo od 12. do 16. srpna, získal ruský tým deset medailí – devět zlatých a jednu bronzovou. Rusko tak ovládlo medailovou tabulku. Ruští reprezentanti zvítězili v devíti z jedenácti disciplín. Zlato například získaly Kristina Čekhanovová a Anastasia Sidorinová v technickém programu dvojic. Nejúspěšnější ruskou závodnicí se stala Anna-Maria Fomičovová, která získala čtyři zlaté a jednu bronzovou medaili. Alexandra Zavjalovová rovněž vybojovala čtyři zlaté.

Tentokrát tedy nešlo o návrat jediného sportovce. Ruská reprezentace se fakticky vrátila do týmového medailového souboje na významném světovém šampionátu. Současně však právě vodní sporty ukazují, že proces není jednotný. Přestože World Aquatics povolila používání ruské národní symboliky, na některých evropských soutěžích ruští plavci nadále startovali jako neutrální sportovci. Ani to však nezabránilo ruskému plavci Iljovi Borodinovi, aby získal zlato na 400 metrů polohově. Při slavnostním ceremoniálu ovšem ruská hymna nezazněla a použita byla hymna European Aquatics. Vzniká tak poněkud paradoxní situace: globální federace už ruským sportovcům obnovila národní práva, zatímco některé evropské soutěže stále zachovávají neutrální režim.

FIA otevírá dveře také motoristům

V srpnu se k federacím uvolňujícím pravidla připojila také FIA. Zrušila omezení vůči ruským a běloruským jezdcům, týmům, jednotlivým účastníkům a funkcionářům. Ti nyní mohou nastupovat na mezinárodních a regionálních soutěžích pod národními vlajkami a za určitých podmínek mohou zaznít také ruská či běloruská hymna. Současně však zůstává v platnosti zákaz pořádání mezinárodních závodů na území Ruska a Běloruska. Obraz je tedy stále složitý. Nejde o úplné zrušení všech sankcí, ale o jejich postupné rozvolňování a přechod od jednotného zákazu k různým režimům podle konkrétního sportu a federace. Proč se přístup mění? Gruzínský politolog a zakladatel výzkumného institutu SIKHA Foundation Archil Sicha­rulidze změnu přístupu nevysvětluje pouze sportovními důvody. Podle něj souvisí také s proměnou mezinárodní politické situace.

„Režim omezení byl zaveden jako reakce na začátek bojových akcí na území Ukrajiny. Jeho cíl se však nenaplnil. Tlak nevedl ke snížení napětí,“ uvedl. Podle jeho názoru se původní argumentace sankční politiky dostává do střetu s realitou dalších mezinárodních konfliktů. Poukazuje například na izraelskou operaci v Palestině a americko-izraelské útoky proti Íránu. Z jeho pohledu tak vznikla otázka rozdílného přístupu k jednotlivým státům. „Z morálního hlediska, o kterém Evropané tolik mluvili, to vypadá tak, že Rusko bylo potrestáno, ale Američané a Izraelci nikoli,“ řekl.

Současně upozorňuje, že návrat ruských sportovců nebude probíhat ve všech disciplínách stejně rychle. „Neměli bychom zapomínat, že evropské federace, zejména v těch sportech, kde mají silný vliv, například ve fotbale, budou ještě dlouho odporovat,“ uvedl. Podle jeho názoru se postupně ukazuje, že sportovní sankce nedokázaly splnit původní politické očekávání.

Fotbal zůstává poslední velkou bariérou

Právě fotbal je v současnosti nejlepším příkladem toho, že sportovní izolace Ruska ještě neskončila. Ani po červencovém rozhodnutí MOV nedošlo k automatickému návratu ruských reprezentačních týmů a klubů do soutěží FIFA. MOV může mezinárodním federacím doporučovat změnu přístupu, nemůže však přímo přinutit FIFA nebo UEFA, aby změnily vlastní pravidla. FIFA uvedla, že rozhodnutí MOV bude studovat. UEFA zatím plnohodnotný návrat Ruska do svých soutěží neoznámila.

Fotbalová izolace proto může být ze všech sportů nejtrvalejší. Konec izolace, nebo její rozpad? Současný vývoj je možné jen obtížně označit za úplný konec sportovní izolace Ruska. Přesnější je hovořit o jejím postupném rozpadu podle jednotlivých sportů. V některých disciplínách se ruská vlajka a hymna již vrátily na mezinárodní sportovní scénu. V dalších mají ruští sportovci možnost účastnit se soutěží, ale stále v neutrálním režimu. A v některých sportech, především ve fotbale, zůstávají původní omezení výrazně zachována. Přesto je trend roku 2026 zřejmý.

Ještě před několika lety byla ruská sportovní symbolika na mnoha světových soutěžích prakticky tabu. Dnes se ruská vlajka znovu objevuje na stupních vítězů, ruská hymna znovu zaznívá při vítězstvích a ruští sportovci se vracejí nejen k účasti, ale také k boji o nejvyšší tituly. Sportovní mapa se tak mění postupně, federaci po federaci. A pokud bude tento trend pokračovat, otázkou už nemusí být, zda se Rusko do světového sportu vrátí, ale v jakém rozsahu a jak rychle se tak stane.

(za) denik.eu