Dělat si legraci i z vážných věcí odedávna patří k české nátuře, která si obzvláště libuje v takzvaném černém humoru. A protože se humor proplétá veškerou naší činností, pozadu nezůstává ani v čase válčení a vojenské služby. A to i v tak vypjatých historických obdobích, jakými byly obě světové války. V té druhé nadarmo Čechy nepřezdíval smutně proslulý říšský protektor smějícími se bestiemi. Ne jinak tomu bylo i za období tzv. studené války. Dokonce ani dnes, kdy nám zrovna dvakrát do smíchu není a i ta naše armáda zbrojí a láká nové rekruty, jak se dá. Nastal tedy pravý čas sáhnout po právě vyšlé publikaci, zabývající se vojenským humorem.

Zkušená autorská dvojice Jan Kolář a Pavel Šmidrkal, dobře znalá vojenského prostředí a literatury, včetně humoristické i výtvarného umění, případné čtenáře překvapí takříkajíc hloubkou záběru a jeho pestrostí. Jak ale říká ve svém úvodním slovu knihy Mgr. Josef Žikeš, ředitel Vojenského ústředního archivu Praha, obsáhnout celé minulé století v přehlídce vojenského humoru by znamenalo vytvořit několik svazků. Proto jde ve jmenovaném díle pouze o nástin, o stručné nahlédnutí do obrovského hangáru smíchu, z něhož však někdy i mrazí. Vojsko bylo pro legrace, posměšky a vtipkování odjakživa úrodnou půdou. Zelený humor se pěstoval nejvíce v podobě verbální, ale i mnohdy v podobě karikatur a satirických povídek, dialogů, básniček a popěvků, často i na letácích či plakátech. V novinách a časopisech měl vždy své místo již od časů c. k. monarchie až dosud.

Humorně o vojně

Autoři následujícími řádky představované publikace nenabízejí žádné vědecké pojednání, ani neposkytují historické rozbory či chronologické záznamy. Servírují svým čtenářům jen ochutnávky z bohatých žánrových odstínů humoru a satiry různého období dějin vojska u nás i v Evropě na pozadí dějinných dramatických událostí. Jsou tu vedle jiných i příklady tvorby známých i anonymních kreslířů a malířů, snažících se pohledět anekdotickou kresebnou zkratkou na armádní realitu. Cílem autorů bylo slovy Josefa Žikeše přiblížit tento úhel pohledu široké veřejnosti a obohatit tak její vědomí o možná okrajové, nicméně zajímavé informace z oblasti vojenského života.

Začíná se světově…

Tedy pasáží, věnované předválečné rakousko-uherské militaristické propagandě s výběrem veselých kalendářových obrázků na téma těžký život vojenský. Velkým překvapením je sbírka různě ztvarovaných odznaků, kteří nosili tehdejší odvedenci hrdě na svém oděvu a dnes jsou velkou sběratelskou záležitostí. Stejně tak se sbírají žánrové pohlednice, které byly svého času velmi populární. Jak nám vysvětluje komentář v knize, proplétaly sentimentální motivy s vlasteneckou tématikou a sloužily jako spojnice mezi vojáky na frontě a jejich dívkami či rodinami na frontě. Následuje obšírná kapitola, plná unikátních ilustrací, věnovaná německé předválečné propagandě, mimořádně zajímavá je pasáž Humoristické znázornění erbů nepřátel 1914, včetně unikátních propagandistických map.

Nad stránkami čepicových odznaků opět zajásají sběratelé, kteří dosud postrádají specializovanou rukojeť, zabývající se jejich koníčkem. Zasvěcený komentář vysvětluje, že zobrazené odznaky měly ve vojácích probouzet bojového ducha a vést k hrdosti, že vítězí nad nepřítelem. Po té přichází na řadu střih do propagandistických plakátů a letáků, včetně ukázek z francouzského válečného humoru, vše čtivě a výstižně autory komentované. Po ukázkách z americké propagandy se dostáváme ke karikaturám našich legionářů, a to z úžasné osobní pozůstalosti generála Stanislava Čečka, uložené ve Vojenském historickém archivu v Praze. Hrdina od Zborova, Bachmače i Berenčuku se jimi bavil a sbíral je. A po Našich klucích ze Sibiře, sbírce satirických kreseb časových, vydané roku 1919 v Irkutsku, jsme opět – doma!

Poválečná satira

Celkový výjev je sžíravou kritikou militarismu. Představuje mocné muže nebo státníky jako ubohé mrzáky a pouliční umělce, čímž dehonestuje jejich dřívější slávu a ukazuje na tragické následky války, které zasahují i ty, kteří ji vedli
Následující kapitolky jsou již humornější a k tématu laskavější. Komentují a rýsují Vojenský výcvik vážně i nevážně, na dobromyslný paškál si berou i tzv. Předvojenskou přípravu hrou, což byla především skautská záležitost, posléze v druhé polovině dvacátého století u nás známá jako svazarmovská činnost (Svazarm – svaz spolupracující s armádou).
Bohužel pouze krátké odbočení z řádu věcí představuje několik obálek našich dobových satirických časopisů, včetně legendárního Švandy Dudáka.

Druhoválečná britská propaganda

… včetně pestré ukázky z tehdejších válečných plakátů doplňuje pasáž Sovětský válečný plakát a řada politických karikatur z anglosaského světa plakátů až do konce druhé světové války. Mimořádným příspěvkem je také výtvarně velmi zajímavé album z cest ministra národní obrany československé exilové vlády v Londýně, divizního generála Sergeje Indra k čs. jednotkám na Středním východě v roce 1942.

Léta plná ideálů

A jsme ve druhé třetině představované velkoplošné publikace. Otevírají ji kresby humoristy Jiřího Kalouska, kmenového kreslíře svého času populárního a vysokonákladového Dikobrazu, hýřícího budovatelským nadšením a optimismem, charakteristickým pro padesátá léta. Což platilo i o tehdejším vojenském humoru – viz příklady, jako třeba Bojujeme satirou za masovost – za rekordy, nebo Ať žije pravdivá propagace! Z mantinelů poněkud vybočuje následující kapitolka, věnovaná velkému snu některých mladých mužů, odmítačů základní vojenské služby v osmdesátých letech – Cesta za modrou knížkou. Výstižné komentáře dokreslují a vysvětlují onu dobu a tehdejší situaci.

Autoři publikace Jan Kolář a Pavel Šmidrkal v závěrečné části publikace přizvali ke spolupráci kolegy stejných zájmů - odborníky na danou tématiku, publicisty Daniela Zavorala, Petra Švandu a Michala Steina, kteří se rozepsali na téma Cesta za modrou knížkou (Zavoral), Zakázaný vojenský humor (Švanda) a Armáda a kreslený humor koncem 20. století (Stein).
Shrnujícího komentáře, jak šel čas během celého 20. století z hlediska dané tématiky V maskáčích humoru a satiry se objektivně zhostil Pavel Šmidrkal s Danielem Zavoralem . Ti dva se rukou a společnou podíleli na řadě vojensko-humoristických projektů, včetně Zábavného inspiromatu či v Armádním kulturním zpravodaji, který kromě jiného přinášel rovněž humorné a satirické pohledy na život v armádě. Velkým osvěžením jsou závěrečné ukázky z tvorby armádního pilota a kreslíře Miloslava Martenka, současného kmenového autora redakčního kolektivu týdeníku NP Humor přímo nadzvukový, Třešničkou na příslovečném dortu jsou pak ukázky současných agitačních pohlednic MO ČR pro nábor do armády.

Sečteno a podtrženo

Poslední slovo, takříkajíc historizující, vtipně nazvané Doslov místo úvodu, je opět z pera Daniela Zavorala a Pavla Šmidrkala. Zde se dozví zvídavý čtenář ledacos, o čem s největší pravděpodobností neměl ani tušení. Kupříkladu, co víme o existenci armádních soutěží umělecké tvořivosti a co v novodobé historii Československé lidové armády znamenaly zkratky LUT, ZUČ, ASTT, ASUT nebo legendární AUS VN. Co víme o existenci armádních divadelních klání a hudebních soutěžních přehlídek či folklorním umění?

Nové století přineslo vedle zrušení základní vojenské služby i postupné utlumení umělecko-tvůrčích aktivit vojáků, nyní profesionálních, a posléze i postupnou likvidaci celoarmádních soutěží a přehlídek. V podstatě se dnešním vojákům upřela kultura uvnitř vojska. Určité snahy oživovat alespoň obor výstavnictví a publikační činnost projevovaly některé spolky, ale těm příliš aktivním šlapala na paty minulá ministryně Černochová, která zdařile usilovala o zamezení podpory výstavní a vydavatelské činnosti ze strany Ministerstva obrany, například směrem ke Sdružení čs. zahraničních letců - Východ. Pomíjela souvislosti s popularitou armády mimo objekt kasáren a oslabovala tím vztah občanské veřejnosti k její existenci, kdy vlasteneckou armádu nahradily expediční sbory, řízené nikoli přímo naší generalitou, ale veliteli z NATO a Bruselu. Naštěstí čas oponou trhl a Červíčková-Černochová může už jen spílat prostřednictvím ČT bez pravomoci rozhodovat a zakazovat.

Ivan Černý