Letos uplynulo už 432 let od narození Jana Amose Komenského, zakladatele moderní pedagogiky. Zamysleme se, kam se „naše moderní školství“ za tu dlouhou dou posunul. Řídíme se již dostatečně zásadami jednoho z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů, přezdívaného Učitel národů?
Jan Amos se narodil se 28. března 1592 na jihovýchodní Moravě. Byl poslední biskup Jednoty bratrské. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu.
Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata – Brána jazyků otevřená a Orbis sensualium pictus – Svět v obrazech.
Od roku 1628 žil v exilu, protože se odmítl přizpůsobit katolické církvi. Vytvářel spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie (vševěda).
Je autorem nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce.
Zásadní učebnice pedagogiky Orbis pictus nebo též Orbis sensualium pictus byla sepsána podle Komenského přesvědčení, že škola má být především hrou. Poprvé byla vydána v roce 1658 v Norimberku. Domníval se, v rozporu s tehdejšími vyučovacími praktikami, že by žáci měli umět naučenou látku nejen mechanicky odříkat, ale opravdu i rozumět tomu, čemu se učí. Opatřil tedy učebnici množstvím ilustrací, tak aby byla pro děti poutavá. Týkala se biologie (živé i neživé přírody), teologie a dále člověka, tedy něčeho, co lze dnes nazvat základy společenských věd.
Komenský vysoce oceňoval význam výchovy. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat.
Výchova dítěte má podle něj tři hlavní cíle:
poznat sebe a svět – vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech
ovládnout sebe – výchova mravní
povznést se k Bohu – výchova náboženská
Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.
Ve svých spisech navrhoval Komenský tuto školskou organizaci:
od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské
od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
od 12 do 18 má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina).
od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.
Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat.
Jan Ámos Komenský zdůrazňoval že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé.
Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 až 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý žák by měl mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat.
Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla.
Při výuce samé aplikoval Komenský tyto zásady:
zásada názornosti – přímá žákova zkušenost
zásada systematičnosti a soustavnosti – učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim
zásada aktivnosti – žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností, využívat je v praxi
zásada trvalosti – je třeba soustavně učivo opakovat
zásada přiměřenosti – učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí
Děti dělil podle nadání:
bystré, dělají radost
bystré, líné
bystré, vzpurné
s nedostatkem bystré mysli
s nedostatkem bystré mysli, líné
s nedostatkem bystré mysli, vzpurné.
Článek publikován s laskavým svolením časopisu Sféra
casopis-sfera.cz/ gnews.cz – HeK
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German