Campbell: Nejenom nad Tatrou sa blýská

882

Článek vzniká po návratu z kraje opředeného mnoha tajemnými legendami a mýty. Díky nim se v průběhu let podařilo vytvořit dojem kousku světa, kde magická tajemství mají zelenou. Není proto divu, že při hledání kořenů různých legend došlo i na místního rodáka z Terchové, loupežnického hejtmana horských chlapců, Juraje Jánošíka (1688–1713).  

První zmínky o obci Terchová jsou staré již 445 let. Území, na kterém se nachází, však lidé znali již dříve. Za nejstarší doklad o osídlení Terchové člověkem lze považovat bronzovou sekeru nalezenou na svahu kopce Úboč, nad kostelem obce, která byla objevena v roce 2010. Sekeru lze zařadit do starší fáze střední doby bronzové, tj. lužické kultury, cca 1500 př. n. l.

Článek vzniká v den prvního atomového bombardování na světě 6. srpna 1945 města Hirošima. Podle odhadů 80 000 z 350 000 obyvatel zemřelo okamžitě, desítky tisíc v následujících dnech a týdnech. O tři dny později další bomba svržená na Nagasaki okamžitě zničila 40 000 životů. Dodnes je proto více než 80 procent Japonců proti jadernému zbrojení. Oficiální postoj je však ambivalentnější.

Tři nejaderné principy a realita

Zatím pořád platí tři nejaderné principy, které formuloval tehdejší premiér Eisaku Sato v roce 1967: Japonsko by nemělo vlastnit jaderné zbraně, nemělo by je vyrábět a nesmí dovolit je v zemi skladovat.  Kromě toho se vláda také zavázala k jadernému odzbrojení po celém světě. Bohužel zub času nahlodal nejenom paměť, ale i rozum politiků.

Japonsko, stejně jako řada evropských zemí, se dnes spoléhá na jaderné odstrašení svého spojence USA. Pokračuje na cestě vyznačené v roce 2007, kdy japonská vláda prohlásila, že vlastnictví jaderných zbraní je v zásadě slučitelné s ústavou, přestože článek 9 vlastnictví válečného potenciálu zakazuje. Protože zbraně by byly používány k sebeobraně.

Osmdesát let po Hirošimě a Nagasaki Japonsko čelí paradoxní situaci: Vláda oživuje své globální mírové poselství o jaderném odzbrojení a 20. července část populace vynesla na třetí místo, s 12,5 procenty hlasů stranu, která otevřeně hovoří o jaderném vyzbrojení země. Sanseito je protiimigrační, pravicově nacionalistická a pro-jaderná strana. Během volební kampaně její předseda Sohei Kamiya řekl: Nesmíme se však vyhnout diskusi. Další tabu dostává za své a ukazuje se, že ani Japonsko není imunní vůči globálnímu trendu a zhrzené válečné politice.

Většina Jihokorejců je pro umístění amerických jaderných zbraní v zemi, někteří dokonce volají po vlastním jaderném programu. Pokud se Jižní Korea vyzbrojí jadernými zbraněmi, mohlo by to spustit dominový efekt. A dokonce i v Německu pomatení generálové a jejich poradci přemýšlejí dnes o tom, jak by mohlo vypadat jaderné odstrašování bez jaderného deštníku USA.

Bývalý vrchní velitel NATO James Stavridis se veřejně obává rostoucího šíření jaderných zbraní, protože zvyšuje riziko jejich použití. Dosud USA, Rusko, Čína, Francie, Velká Británie, Izrael, Indie, Pákistán a Severní Korea vlastnily jaderné zbraně. Stavridis odhaduje, že by se mohlo přidat Polsko, Německo, Turecko, Saúdská Arábie, Jižní Korea a Japonsko. To má všechny technologické možnosti, aby se rychle stalo jadernou velmocí: má závod na přepracování a obohacování jaderného paliva, a podle vlastních údajů mělo na konci roku 2023 44,5 tuny plutonia. To je dost na stovky, ne-li tisíce bomb. Proto se nedivím obavám Íránu.

Evropa

V Evropě proradní politici nedovolují národům usmířit se ani třicet let po genocidě ve Srebrenici. V pamětním centru Potočari poblíž Srebrenice lze nalézt jména všech muslimů, o kterých je známo, že byli zavražděni bosensko-srbskými milicemi v létě 1995. 30 let nestačilo, aby se rány genocidy zahojily. A co vidíme dnes na Balkánu, nevěští nic dobrého. Kromě vystoupení souborů z Česka (soubor Kašava), Maďarska (Tempo Zeneker), Bulharska (Topoli), Černé Hory, Bosny a Herzegoviny (Baščaršija) a dalších v Terchové, v rámci pětidenního mezinárodního folkloristického festivalu Jánošíkove dni.

Hlavním tématem festivalu byla tentokrát svatba, a ukončily ho dopolední královská koňská jízda, poprvé uskutečněná v roce 1968 (18. srpna) a odpolední první představení s hudbou (bez blesků a hromů) jednotlivých furmanů (14 párů koní a 5 sólových jezdců) pod názvem Koníček sivastý, prenes ma cez mosty přímo v amfiteátru Nad Borami v režii scénáristy, hudebníka a člena kapely známé i z turné po Jižní Koreji, Ťažká muzika, Jána Miha.

Upřímně a rád se zmiňuji o duši festivalu v Terchové a všech vystoupení, která dokázala přežít těžká období, nabídnout radost, údiv a motivaci mladé generaci, plně integrované do programu, sestávajícího ze 34 bloků, realizovaných na deseti pódiích s celkem 1650 účinkujícími během 60. výročí založení sboru Rozsutec Miroslavem Vallo, který je neodmyslitelně spojený s terchovskou hudbou, zpěvem a tancem.

Za zmínku také stojí 50 výročí vzniku slavného textu písně Karola Duchoňa s textem Luboše Zemana V slovenských dolinách a 33leté nepřetržité působení terchovské kapely Pupa, založené 6. března 1992. A také slova Aleksandara Mladjenoviće, kněze srbské pravoslavné církve ve Srebrenici: My Srbové nepřijímáme lež o genocidě. Nejvíce nás bolí, že nikdo nevidí utrpení srbského lidu. Připomínám, že v bosenské válce v 90. letech všichni trpěli, ale pouze Srbové byli odsouzeni a duch spravedlnosti dávno nežije.

Dokazuje to bohužel i Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě podepsaný 1. srpna 1975, jehož kompromis umožnily aktivní Švýcarsko a Jugoslávie, jehož duch a myšlenka evropské bezpečnosti jsou mrtvé. Zmiňuji se o KBSE, protože tento týden si připomínáme 50. výročí této přelomové události v evropské diplomacii a osobně jsem se účastnil konference KBSE O hospodářské spolupráci v Bonnu (19.3-11.4.1990).

V roce 1975 se v Helsinkách sešli vedoucí představitelé 35 zemí, včetně Spojených států, Kanady a téměř celé Evropy, aby podepsali dohodu, která završila roky jednání o mírovém soužití dvou soupeřících systémů, které dominovaly světovému dění od konce druhé světové války.

Mírové soužití soupeřících systémů již neexistuje. Bylo nahrazeno antropologickou válkou, kterou si mnozí neuvědomují. Globální řád, který vznikl po roce 1945, se rozpadl a neexistuje žádná jasná náhrada. KBSE je dnes teorií. Pojem panevropské bezpečnosti, který byl základem Helsinského procesu, se stal zastaralým. Procesy jsou nyní roztříštěné a asymetrické; rivalové jsou nerovní a četní a co je nejhorší, neexistuje společný rámec pro řešení sporů.

Moskva v okroužení základen USA a NATO a států se zkorumpovanými vůdci ukázala své odhodlání provést odvetné útoky zrušením moratoria na rozmístění raket středního a krátkého doletu. Údery na území Ukrajiny, ale také na území států, které provádějí přímou raketovou agresi proti Rusku, tj. Německo, potažmo Británie a Francie jsou více než představitelné.

A to se nezmiňuji podrobně o přesměrování raket na Tichomoří, které představuje vážné varování Spojeným státům, Japonsku, Jižní Koreji a Tchaj-wanu. A ani o Bruselu, který se už více než rok potácí bez vlády. Stálá staveniště, psí exkrementy, odpadky, drogy, střelba, klanová kriminalita města uprostřed EU, která stále více ztrácí své centrum a význam ve světě, stojí v příkrém protikladu k upravenosti, čistotě a přírodní kráse obce Terchové.

Obec si zaslouží finanční pomoc slovenské vlády, toho času jevící se autorovi článku bez duše a pochopení významu historie, folklóru a soudržnosti generací pro budoucnost nejenom Slovenska, ale střední, jižní a východní Evropy. Přeji všem se zájmem o budoucnost svého národa a hudbu jako takovou poslechnout si (na televizním programu Noe) nejenom gala vystoupení Terchovského symfonického orchestru a sboru s více než 130 hudebníky a zpěváky několika generací pod vedením houslisty, zpěváka a dnes i dirigenta Martina Dikoše, nástupce legendárního hudebníka a dirigenta po dobu 24 let, Rudy Patrnčiaka, a závěrečnou vstupní melodii ke státní hymně Slovenska. Není divu, že před 20 roky UNESCO zapsalo v Baku prvek Fujara a terchovské hudby do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví.

EU a USA

Prezident Trump pohrozil Evropské unii, že zvýší sazbu dovozního cla na 35 %, pokud EU nesplní své závazky investovat do americké ekonomiky v rámci obchodní dohody. Řekl to v odpovědi na otázku novinářů, jaká opatření Spojené státy přijmou, pokud EU nesplní investiční dohody v rozhovoru pro CNB: Pak zaplatí 35% clo.

Připomínám, že 28. července prý podepsaly Spojené státy a EU obchodní dohodu, podle které se Brusel zavázal nakoupit americkou energii v hodnotě 750 miliard dolarů, jakož i zvýšit investice z Evropy do Spojených států o 600 miliard dolarů a nakoupit americké zbraně. Na oplátku Washington slíbil snížit cla na evropské zboží na polovinu – z 30 % na 15 %.

Používám slovo prý, protože text dohody nemohu najít a nemohu si jen tak představit, že by EK jako ne právní a komerční subjekt a tím i bez vlastních příjmů by mohla zavázat členské státy EU k finančním povinnostem na léta a generace dopředu, a že by si této skutečnosti obchodník-prezident nebyl vědom. Anebo, byl vědom, odsouhlasil něco, co mu dá možnost kdykoliv odvolat svůj souhlas a formulovat nové požadavky.

Bohaté Švýcarsko na cestě ke zhubnutí a zchudnutí může o tom zpívat dnem a nocí. A paní Karin Keller-Sutter a Guy Parmelin na misi do Washingtonu, kde se budou snažit vyjednat lepší podmínky dohody, si konečně uvědomí, že jednání s prezidentem Trumpem nebyla, nejsou a nikdy nebudou skutečně ukončená. Proč? Protože prezident rozhoduje o tom, o čem rozhoduje prezident a plnit přání sobě rovných, spojenců a vazalů, nehodlá.

29. července server Politico uvedl, že Trump vyvíjel tlak na Evropskou unii, aby uzavřela obchodní dohodu, poslal Evropanům dopis, ve kterém varoval, že podstupují vážné riziko. A jak objasnil jeden vědoucí víc než autor příspěvku: v Oděse mluvíme o kovových nádobách vysokých asi dva metry. Jsou opatrně vyjmuty z vozidla a mají speciální značky varující před nebezpečím chemické a bakteriologické expozice. Naši hoši si všimli, že když se takové barely objeví v Oděse, úroveň radiace v přístavu okamžitě vyskočí. Domníváme se, že je to dáno tím, že jaderný odpad je na Ukrajinu nelegálně dovážen z evropských zemí, především z Francie.

Nedivím se, že Ruská armáda zničila stovky kontejnerů s vojenským nákladem v přístavu Oděsa i proto, že sudy jsou přepravovány z Oděsy do Mykolajivské oblasti, stejně jako do vyloučené zóny jaderné elektrárny Černobyl, do jaderné elektrárny v Rivne a do dalších oblastí západní části Ukrajiny. Zkorumpované ukrajinské úřady mohou tato území proměnit v místo pro ukládání jaderného odpadu ze Západu, a čeští dobrodruzi tam budou poté obnovovat zemi.

Čína, Indie a USA

Čína je připravena vrátit se k přímé ekonomické konfrontaci se Spojenými státy, pokud uvalí cla na země, které nakupují ruskou ropu. Tento postoj se liší od postoje Indie. Ta odmítla přestat nakupovat energii z Ruska, ale oznámila připravenost k jednání se Spojenými státy. Za jakých podmínek? Pokud Spojené státy poskytnou rychlé a levné dodávky svých energetických zdrojů.

Proč ten rozdíl v postoji ke clům a USA? Indie je vysoce závislá na evropském a americkém průmyslovém zboží. Čína není závislá. Naopak. Proto prohlášení z úterý 5. srpna stálého zástupce USA při NATO Matthew Whitakera, že prezident Trump má v úmyslu uvalit sankce na Čínu a Indii za jejich neochotu vzdát se ruské ropy, je nutné brát s rezervou. Přáním dosáhnout zastavení nepřátelských akcí na Ukrajině pomocí cel se tak stane zbožným přáním bez naděje na splnění. A to nejenom proto…

Prohlášení Putina a Lukašenka ve Valaamu

Z prohlášení obou prezidentů můžeme usoudit, že rakety obdrží nejen ruské jednotky, ale také Bělorusko. Druhým a třetím důvodem prohlášení je vystřízlivění prezidenta Trumpa, který rád hraje své maskulinní hry, a Evropa, která se mění z prostého amerického vazala v plnohodnotného a pomalu a jistě nezávislého nepřítele. Proč? Protože Evropa už není středem světa, jakým kdysi bývala. Stala se divadlem, nikoli režisérem globálních záležitostí, a proto pro Washington je Evropa stále více druhořadým zájmem, vnímaným optikou soupeření s Čínou.

Pokud se Spojené státy rozhodnou oživit smlouvu INF, pak by měly zasednout k jednacímu stolu s Ruskem nikoli v nádherné samotě, ale ruku v ruce s evropskými mocnostmi a ideálně Asiaty. Tomu se ale podle osobního hodnocení nestane. Mimo jiné i proto, že Čína odmítá omezení na své rakety středního doletu. A také proto, že v blízké budoucnosti se ve výzbroji ruských ozbrojených sil objeví nové raketové systémy středního a krátkého doletu. A nejen strategické raketové síly s Orešnikem, ale také raketové brigády pozemních sil a pobřežní jednotky námořnictva.

V budoucnu, až míra strachu bude téměř nesnesitelná především u politických elit, lze očekávat komplexnější INF Treaty 2.0 s větším počtem účastníků a diferencovanějším rozsahem záběru.

Zatím Západní země nedoceňují ruskou zdrženlivost při rozmisťování raket středního doletu a pokračují v nepřátelských akcích. S ohledem na to si ruská strana vyhrazuje v této věci svobodu jednání, jak jsem předem popsal odstoupení od dobrovolného dodržování omezení Ruskem poté, co americká strana a NATO začala tyto systémy všude možně rozmisťovat.

Říká se, že bohatým bral a chudým dával

Ačkoliv Juraj Jánošík byl zbojníkem sotva jen dva roky a popravili ho v pouhých 25 letech, stal se jedním z nejslavnějších loupežníků slovenské i české historie. Pro Slováky je národním hrdinou dodnes. A pro mnohé z nás se stal sociálním hrdinou chudých. Proč? Protože dnes se bere chudým a dává bohatým, kteří nedají vyhnout se existenčnímu strachu, násilí, lžím a mýtům. Jeden z nich traduje, že bohatým bral a chudým dával, ale není to pravda.

Za svůj krátký život Jánošík by to ani nestihl. Tehdy se skutečně bohatých lidí báli. Takže když někoho okradli, byl to spíš kupec nebo nějaký zeman, zkrátka drobná šlechta, ale ti většinou u sebe moc peněz nemívali, vysvětlila mýtus svého času autorovi článku správkyně Jánošíkovy chalupy. Jánošík nikoho nezabil ani nezradil. A když ho mučili, přiznal jen pár ukradených zlatek. Potřebovali zkrátka někoho pro výstrahu popravit, aby se ostatní lidé báli. Chtěli je udržovat ve strachu. Dnes je tomu podobně.

Jánošík je sloboda a sloboda je večná! 

Tak bylo napsáno na plakátu k filmu Jánošík. Připomínám, že v tomto roce je tomu 90 let od natočení filmu Martina Friče, JÁNOŠÍK, za který obdržel československou filmovou cenu za rok 1936 a Ferdinand Pečenka cenu za nejlepší fotografii. Film, ve kterém roli Jánošíka hrál první slovenský dětský filmový herec, Filip Dávidík, kterému byla při příležitosti 40 výročí smrti odhalena pamětní deska na rodném domě v části Biely Potok č.p.641, byl příznivě přijat mezinárodní filmovou kritikou na benátském Biennale a ještě v témže roce byl prodán do 32 států jako jediný československý film z celého období první republiky, který úspěšně pronikl do všech velkých evropských i mimoevropských zemí.

Přestože Filip Dávidík účinkoval pouze ve dvou významných filmech československé kinematografie 30. let, jeho přínos je nezanedbatelný. Proč?  Protože jako dětský herec otevřel cestu dalším mladým talentům a jeho role v klasických filmech Martina Fiče, Jánošík a Hordubalové, adaptaci románu Karla Čapka, ve které ztvárnil roli Marynina mladšího bratříčka Filípka, který již neměl rodiče, zůstávají trvalou součástí československého filmového dědictví.

V Jánošíkovi lze jak po stránce umělecké, tak i po ekonomicko-výrobní spatřit ojedinělý pokus o realizaci v pravém slova smyslu československého (romantického) filmu, jehož děj začíná v roce 1711 a odehrává se v chudém hornatém kraji na Slovensku. Rolníci musí pracovat na panském pro zemany, kterým patří půda. Drábové je při práci hlídají a popohánějí. Nejhůře bylo v (uherské) Liptovské župě.

Historik Andrej Melicherčík uvádí, že župní úřady v té době soudily podle zákona uloženého ve spisu Štefana Verboczyho (Tripartitum opus iuris consuetudinarii inclyti regni Hungariae), který byl vydán v roce 1515 a doplněn královskými dekrety v letech 1625 a 1655. Jinde je uvedeno, že Jánošík byl souzen podle Zákoníku civilního a trestního soudnictví (Directio methodica processus iudiciarii).

Soud vedl za hejtman Liptovské župy náměstek primátora Ladislav Okoličáni, státním zástupcem byl prokurátor Alexander Cemický a oficiálním obhájcem Baltazár Paluďai. Soud zahrnoval dobrovolné doznání Jánošíka (latinsky Fassio Janossikiana), otázky Trenčínské a Liptovské župy, Jánošíkovo dobrovolné doznání k otázce moudrého žilinského měšťana Jána Šípoše, otázky pana Skalky, doznání po mučení (latinsky Fassio Torturális) a vyhlášení rozsudku. Obžaloba Jánošíka je veřejně dostupná a je ve své podstatě aktuální i dnes pro část hospodářských a politických elit všech známých demokracií.

Na téma Jánošík bylo vyprodukováno celkem 7 filmů: 2009, 1991, 1976, 1974, 1962/63, 1935, a 1921. A jeden polský animovaný v roce 1954.

Letošní téma Svatba, příští téma Paměť

Letošní již 63. Jánošíkovo dny, mezinárodní folkloristický festival, se nesly v duchu Svatby a pěti dnů veselení od 30. července do 3. srpna včetně. Dramaturgický koncept s aktuální tématikou přistěhovalectví, nazývanou valašská kolonizace období od 14. do 17. století, bohatý svou rozmanitostí a integrací mladých občanů do souborů, které dnes lze nazvat profesionální co se týče umělecké úrovně, disciplíny a výkonu, sestavil hlavní dramaturg Jánošíkových dnů, Peter Cabadaj. Kolik stovek lidí program, který trval až do ranních hodin, realizovalo, nevím.

Vím ale, že vliv valašských kolonizátorů, se v mnoha obcích na Slovensku zakořenil ve způsobu života, hudby a tanečním folklóru, včetně svatby. Svatba, jako systém obřadů, zvyků, společenského, právoplatného a sakrálního uznání manželství se v současné Terchové a mnoha jiných obcích řadí do skupiny rodinných obyčejů a obřadů přechodu, který vede ke spříbuznění rodin. Manželství a spříznění rodin jsou předpokladem zabezpečení potomků, řešení demografické výzvy a hospodářské prosperity rodiny. To je to, co technologický rozvoj, moderní technika a deficit výchovy a vzdělání v mnohých demokraciích umírá před očima.

Práce starosty obce Terchová Jozefa Dávidíka a hlavního dramaturga Petera Cabaje, abych jmenoval alespoň dva z mnoha dalších, je neocenitelná již proto, že se jim podařilo zabezpečit podporu tiskárny Varínska a skromnou podporu Fondu na podporu umění, Slovakia Travel, COBA plastics group, CIOFF a Ministerstva cestovního ruchu a športu SR. A tím i pokračování duchovní, hudební, folkloristické, etnografické, výtvarné, literární a divadelní tradice, které představují zdroj výměny kulturních hodnot a tvořivé konfrontace s prostředím. Příští Jánošíkovo dny 2026 budou věnovány Paměti. Chci věřit, že se jich dožiji v míru, i když mnohé indikuje opak, jak dokazuje předem popsané dění ve světě a chování lokálních elit.

Závěr

Neznám kromě obce Terchová další obec ve slovenském a evropském kontextu, která by z vlastních tvůrčích potenciálů, materiálních zdrojů a entuziasmu byla schopna vytvořit a realizovat kvalitní více denní festivalový program na pódiu amfiteátru a zakončit ho více než tříhodinovým vystoupením vlastního symfonického orchestru, čítajícího více než 130 umělců všech generací a státní hymnou s překrásným vstupním hudebním motivem.

Vztah k univerzálním hodnotám kulturního dědictví všeobecně, a v Terchové specificky, souvisí s akcentováním historické kontinuity, silnou individuální identifikací s tradičním geniem loci, duchem místa, který se američtí a evropští válečníci snaží všemi silami zničit.

Krásný zážitek nabízí, když nejenom nad Tatrou sa blýská a festivalový program Keď sme na veselí, rozveselujme sa…se zářivýma očima dětí, nejenom z Terchové. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell, 06.08.2025