Od tankerů k nádržím – napětí v Hormuzském průlivu už dva měsíce otřásá globálními energetickými trhy

LONDÝN – Dva měsíce po společných vojenských úderech Spojených států a Izraele proti Íránu se Hormuzský průliv stal „ekonomickými hodinami války“. Opakované narušení lodní dopravy v této klíčové tepně světové energetiky vyvolává obavy z širší krize inflace a hospodářského růstu.

Přibližně 20 procent globálních dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu prochází tímto úzkým koridorem. I krátkodobé výpadky se proto rychle promítají do obchodních toků, financí i spotřeby a zasahují domácnosti po celém světě.

V důsledku eskalace napětí se provoz v průlivu výrazně snížil. Z původních 45–50 tankerů denně klesl na méně než 20 a v některých momentech téměř ustal. Podle Russella Hardyho, šéfa společnosti Vitol, může trh přijít nejméně o jednu miliardu barelů ropy a rafinovaných produktů. Od konce února bylo podle něj vyřazeno z produkce asi 12 milionů barelů denně. Analytici očekávají, že globální ropný trh se v roce 2026 přehoupne z očekávaného přebytku do deficitu zhruba 750 000 barelů denně.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) označila situaci za největší narušení dodávek v historii ropného trhu. V reakci na krizi koordinovala rekordní uvolnění přibližně 400 milionů barelů ze strategických rezerv. Analytici zároveň očekávají, že se trh v roce 2026 dostane do deficitu.

Cena ropy Brent v březnu vzrostla o 63 procent a při přetrvávající nestabilitě by se mohla pohybovat mezi 100 a 190 dolary za barel. Současně dochází k přesměrování toků ropy, přičemž Spojené státy posilují svou roli exportního centra.

Dopady krize jsou stále výraznější v každodenním životě. Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že rostoucí ceny energií fungují jako „daň z konfliktu“, zejména pro dovozně závislé ekonomiky. V USA vzrostly ceny benzinu v březnu o více než 24 procent, což vedlo k růstu výdajů domácností. V Asii rostoucí náklady omezují výrobu i kupní sílu, zatímco v Evropě se vracejí obavy z energetické krize.

Konflikt má dopady i mimo energetiku. Ceny letenek vzrostly přibližně o 24 procent kvůli změnám tras a vyšším nákladům na palivo. Na lokální úrovni se problémy projevují zpožděním dodávek, ztrátami zboží i růstem cen potravin.

Vedle okamžitých šoků analytici upozorňují i na dlouhodobé změny. Obnovení produkce ropy na předválečnou úroveň bude pravděpodobně trvat několik měsíců v závislosti na rozsahu škod a obnovení dopravy v Hormuzském průlivu.

I v relativně příznivém scénáři odhadují analytici banky ANZ, že v prvním měsíci by se mohly vrátit pouze dva až tři miliony barelů denně, přičemž další dva – 3,5 milionu barelů denně by se obnovovalo postupně během druhého čtvrtletí. Zároveň upozorňují, že narušení provozu, poškozená infrastruktura a exportní omezení znamenají, že obnova nebude plynulá ani lineární.

Na systémové úrovni krize urychluje přeskupení globálních energetických a obchodních sítí. Podle společnosti Windward se alternativní logistické trasy, zejména pozemní koridory a změny destinací, stávají spíše novým standardem než dočasným řešením.

„Tato struktura se pravděpodobně rychle nerozpadne, ani pokud bude uzavřeno příměří,“ uvádí zpráva. Rizika válečného pojištění, přetížení, kongesce a nevyřešená pravidla tranzitu znamenají, že současný systém se již posunul od improvizace k novému provoznímu normálu.

Krize zároveň odhaluje zranitelnost klíčových námořních tras a nutí státy diverzifikovat zdroje, rozšiřovat strategické rezervy a hledat rovnováhu mezi efektivitou a odolností.

Situace rovněž posiluje tlak na energetickou transformaci. Politici vyzývají k rychlejšímu přechodu na obnovitelné zdroje, aby se snížila závislost na zranitelných trasách.

gnews.cz – GH