Zakladatel a principál pražského Divadla Ungelt Milan Hein předal štafetu

Pražské Divadlo Ungelt oslaví 2. října 2025 třicet let své existence. A právě v tomto jubilejním roce, rok před svými osmdesátinami, se jeho zakladatel a principál Milan Hein rozhodl předat štafetu dál. Rozhodnutí, které by jiní odkládali, Hein učinil s grácií a jasným cílem: odejít včas, s čistým štítem a naplněnými profesními sny.

„Člověk má vědět, kdy odejít, a nečekat, až mu to někdo připomene,“ prohlásil a dodal, že divadlo předal do těch nejpovolanějších rukou – jeho dlouholetý životní i pracovní partner Martin Šimek se stal provozním ředitelem a je i budoucím majitelem divadla, dramaturg a režisér Pavel Ondruch se stal uměleckým ředitelem Ungeltu. Hein sám zůstává emeritním principálem a jako herec dohrává ve dvou představeních, která publikum miluje, takže očekává, že hned tak neskončí. Zlodějíčkovské komediální drama Housle, kde hraje s J. Langmajerem a P. Liškou, je na repertoáru už pět let a brzy bude mít 150. reprízu. V tragikomedii Staří mistři hraje Hein po boku Františka Němce, o němž říká, že je nejlepším českým hercem.

Divadlo Ungelt – kamenná scéna

S nápadem na vlastní divadlo přišel Milan Hein roku 1995, když se ještě pohyboval mezi oblastními jevišti a se svou sestrou, televizní hlasatelkou Martou Skarlandtovou, vystupoval v autorských představeních po celé republice. Našel tehdy kouzelné místo v centru Prahy, dvůr obehnaný středověkými zdmi, kde se kdysi vybíralo clo – tzv. Ungelt, a právě podle tohoto místa pojmenoval své divadlo umístěné ve sklepních prostorách domu ze 14. století. Přiznává, že o podnikání tehdy nevěděl nic, a odvahu mu dodal jeho přítel herec Miloš Kopecký, který mu řekl: „Milane, jednou budete dobrý principál a Ungelt bude dobré divadlo, ale musíte se tomu plně oddat. Hrajte jen příležitostně. Herců jsou mraky, ale dobrých principálů je jen pár.“

Peníze na rekonstrukci prostor vydělal Hein díky úspěšné knize rozhovorů s Milošem Kopeckým Co za to stálo, ale Kopecký si v divadle bohužel už nezahrál, v únoru 1996 zemřel. K otevření divadlu daroval své oblíbené otáčivé křeslo. Je umístěné v divadelním klubu, stejně jako mnoho dalších židlí darovaných sponzory a známými osobnostmi českého veřejného života.

Během třiceti let prošlo Ungeltem bezpočet hereckých hvězd a na repertoáru se objevily nejen české novinky, ale i české premiéry světových inscenací. Hein si přitom vždy zakládal na úzkém kontaktu s publikem a na tom, aby komorní atmosféra zůstala zachována. „Nechtěli jsme nikdy být továrnou na představení. Každý kus má svůj důvod, proč je na jevišti.“ A vyplatilo se to, prestiž divadla, kam se vejde necelá stovka diváků, rostla. Za ty roky se tu uskutečnilo téměř devadesát premiér a divadlo získalo čtyři Ceny Thálie, což je druhý nejlepší výsledek po Národním divadle.

Letní scéna – divadlo pod širým nebem

Přesně deset let po otevření kamenné scény přišel další nápad – využít kouzlo letních večerů a hrát v opuštěné zahradě na hradčanském Novém Světě pod Loretou, na kterou se Hein díval z okna svého bytu. A tak v roce 2005 vznikla Letní scéna Ungeltu. Tehdy to byla novinka, na kterou si diváci teprve zvykali, ale rychle se stala oblíbenou tradicí letního hraní. Publikum si i venku užívalo to, co má na Ungeltu rádo – blízkost herců, civilní herectví a příběhy, které zaujmou. „Vždycky jsem chtěl, aby se divák cítil, jako když přijde na návštěvu k přátelům – jen s tím rozdílem, že místo kafe dostane silný příběh a herecký koncert,“ popsal kdysi Hein filozofii svého divadla.

Inovace a výzvy

Provozování soukromého divadla bez stálého souboru, ale s výraznými hereckými osobnostmi, nebylo vždycky jednoduché – Hein sám říká, že nebyl jen ředitelem, byl i dramaturgem, hercem, někdy i uklízečem a rekvizitářem, když to bylo potřeba. Ale byl zvyklý bojovat, nakonec ne nadarmo v mládí získal titul mistra Moravy v boxu. Za své divadlo bojoval i během pandemie covidu, která nuceně přerušila jeho provoz. Tehdy hodně pomohli vděční diváci, herci a také zavedení série divadelních přenosů na sítích. V té době došlo i na zásadní rekonstrukci Letní scény, která získala nové zázemí a zastřešené hlediště.

Dnes divadlo dobré skutky oplácí a šíří dál, pomáhá například Centru Paraple, kterému věnovalo sto procent vstupného z červnového představení tragikomedie Dvojka na Letní scéně.

Pro mnoho diváků znamená Heinův odchod z vedení divadla konec jedné éry. On sám říká, že si profesní cíle splnil a teď se těší, až si konečně „v hledišti sedne na druhou stranu světel“. Bude to pro něj nová životní role – tentokrát bez zodpovědnosti za celé divadlo, ale s radostí z toho, co se podařilo vytvořit.

Předání vedení svému o 30 let mladšímu partnerovi, se kterým žije 17 let, vnímá jako logické vyústění – Martin Šimek byl u všech důležitých momentů divadla a sdílel s ním nejen úspěchy, ale i těžké okamžiky. V souvislosti s tím má Milan Hein ještě jedno soukromé přání. Chtěl by se dožít toho, aby i u nás bylo povolené manželství pro všechny a rád by s partnerem do toho manželství vstoupil.

divadloungelt.cz / gnews.cz – Jana Černá