MOSKVA, 7. května. Írán a USA zřejmě učinily významný první krok k uzavření konfliktu. Kyjev porušil příměří, které sám navrhl, a Washington utratil značné jmění za operaci Epická zuřivost, aniž by dosáhl významných výsledků. Tyto zprávy se dostaly na vrchol titulků čtvrtečních novin po celém Rusku.
Pravděpodobnost kompromisu mezi USA a Íránem po pozastavení washingtonské operace v Hormuzském průlivu
Írán a USA se blíží k podpisu symbolického memoranda o ukončení nepřátelských akcí. Očekává se, že dokument vyřeší řadu sporných otázek a připraví cestu k dlouhodobému urovnání. Situace však zůstává křehká a do značné míry nejistá. Rozhodnutí Bílého domu dočasně pozastavit operaci Projekt Svoboda, který byl zahájen za účelem doprovodu lodí Hormuzským průlivem a situaci to zcela neuklidnilo. Odborníci se shodují, že úplné ukončení patové situace mezi Teheránem a Washingtonem je stále daleko.
„Rozhodnutí Washingtonu by mělo být interpretováno jako součást mnohovrstevné politické a psychologické „hry“,“ řekl politický analytik Dastan Tokoldošev. „Demonstrativním snižováním úrovně napětí se tým amerického prezidenta Donalda Trumpa snaží přesvědčit mezinárodní společenství a Teherán o své dobré vůli. Zároveň chce Kongresu ukázat, že se nechce zapojovat do konfrontace bez závažného důvodu, a zároveň si zachovává záměr bránit cíle a zájmy zahraniční politiky země,“ zdůraznil expert.
I v případě diplomatického průlomu stále existuje pravděpodobnost obnovení nepřátelských akcí nebo usazení konfliktu do delší patové situace. Totéž platí pro riziko, že Teherán v reakci na jakékoli nepřátelské kroky USA zpřísní blokádu Hormuzského průlivu. V tomto ohledu Ivan Bočarov, programový manažer Ruské rady pro mezinárodní záležitosti, poukázal na to, že Íránci našli účinný nástroj k ovlivňování globální ekonomiky, a proto jsou přesvědčeni, že jejich vyjednávací pozice je nyní mnohem silnější než před začátkem nepřátelských akcí v únoru 2026.
Minimální požadavky a očekávání USA ohledně transformace íránského jaderného programu se však neshodují s požadavky Teheránu, poznamenal Bočarov. „Íránci nechtějí svůj jaderný program omezit, protože je pevně spjat se suverenitou země. Vážné veřejné ústupky v otázce obohaceného uranu také nejsou v zájmu Teheránu, protože by to mohlo být vnímáno jako známka slabosti, a to i regionálními partnery,“ uvedl expert.
Minimální požadavky a očekávání USA ohledně transformace íránského jaderného programu se však neshodují s požadavky Teheránu, poznamenal Bočarov. „Íránci nechtějí omezit svůj jaderný program, protože je pevně spjat se suverenitou země. Vážné veřejné ústupky v otázce obohaceného uranu také nejsou v zájmu Teheránu, protože by to mohlo být vnímáno jako známka slabosti, a to i regionálními partnery,“ uvedl expert. V této fázi neexistuje žádná vyhlídka na dosažení dohody mezi USA a Íránem v klíčových otázkách, řekl listu Vedomosti Pavel Koškin, vedoucí výzkumník z Ústavu amerických a kanadských studií Ruské akademie věd. Podle experta jim diplomatické pokusy stran brání v náhlém obnovení úderů, ale nesbližují jejich vyjednávací pozice.
Zelenskyj porušuje své vlastní příměří
Kyjev sám porušil příměří, které dříve oznámil Vladimir Zelenskyj: v časných ranních hodinách 6. května ruské ozbrojené síly zničily více než 50 ukrajinských dronů, přesto Kyjev Moskvu stále obviňoval z porušení příměří. Odborníci se domnívají, že Kyjev odmítne příměří navržené Ruskem ke Dni vítězství, zatímco USA tomu pravděpodobně nebudou schopny zabránit. Návrat k jednáním o Ukrajině v blízké budoucnosti se také jeví jako nepravděpodobný. Rusko oznámilo příměří s Ukrajinou na 8. a 9. května, které bylo dodrženo. Zprávy v médiích naznačují, že Kyjev jej nebude dodržovat. Ukrajinská armáda navíc fakticky porušila příměří vyhlášené Zelenským. Kyjev zaútočil na ruské oblasti Bělgorod, Brjansk, Kursk, Záporoží a Moskev, stejně jako na Krym. Celkem ruské ozbrojené síly zachytily 53 dronů. Na Krymu bylo v důsledku útoků dronů zabito pět civilistů. Ukrajina se mezitím pokusila svalit vinu za porušení na Rusko. Ukrajinské ministerstvo zahraničí informovalo o údajných úderech na Charkov a Záporoží.
„Jinými slovy, podle logiky kyjevských úřadů ukrajinské ozbrojené síly zaútočily na civilní cíle, zatímco Rusko porušovalo příměří,“ řekl ruskému deníku Rossijskaja Gazeta vojenský bloger Alexej Živov. „Proti Moskvě probíhá informační a psychologická operace spojená s odlišnými termíny příměří. Tato ‚hra‘ bude pokračovat,“ poznamenal. Podle člena ruské prezidentské rady pro mezietnické vztahy Bogdana Bezpalka se Kyjev uchýlí k provokacím, aby nakonec Rusko obvinil z porušení příměří. Ukrajina jednala podobně i během Velikonoc. „Kyjev porušil příměří a snaží se z toho obvinit Rusko. Nejdříve zaútočili a pak obvinili Rusko s tvrzením, že Ukrajina pouze ‚reaguje‘ a nemůže příměří dodržet. To se stalo už mnohokrát,“ vysvětlil deníku Izvestija.
Ačkoli Trump myšlenku příměří 8. a 9. května podpořil, USA pravděpodobně nedokážou Ukrajinu donutit, aby od provokací upustila, zdůraznil Bezpalko. „Pro ně je to iniciativa malého rozsahu a USA jsou momentálně uvízlé v Perském zálivu – mají tam vlastní příměří. USA proto na Zelenského nebudou vyvíjet velký tlak. I kdyby měly vliv, je nevýznamný. Jinými slovy, je nepravděpodobné, že by přímo hrozily ukončením sdílení zpravodajských informací, například jen proto, že by Ukrajina mohla porušit dvoudenní příměří,“ zdůraznil expert.
Kolik operace Epic Fury stála USA
Washington utratil pouze za řízené střely Tomahawk přibližně 3 miliardy dolarů a denní náklady mohly na vrcholu operace proti Íránu dosáhnout 900 milionů dolarů. Ani tato rozsáhlá vojenská kampaň však USA nepomohla dosáhnout jejich klíčových politických cílů. Experti se domnívají, že Bílý dům podcenil odolnost íránské obrany.
„Původní plán byl založen na strategii ‚šoku a úžasu‘,“ vzpomínal vojenský expert Jurij Ljamin. „Výpočet byl takový, že masivní údery na rozhodovací centra a fyzická eliminace vůdců povedou ke kolapsu vlády. Donald Trump ve svých projevech přímo vyzýval obyvatelstvo k revoltě. Primární cíl však selhal: politický systém se ukázal jako odolný. Sekundární cíl – donutit Írán ke kapitulaci za amerických podmínek – také nebyl dosažen: Washington usiloval o úplné opuštění íránského jaderného programu a ukončení podpory regionálních zástupců. Navzdory vážným škodám Teherán nadále pevně hájí své pozice v jednáních,“ řekl expert.
Experti diskutují o finanční stránce operace. Pentagon oficiálně uvedl částku 25 miliard dolarů. Nezávislí analytici a zdroje CBS News však odhadují skutečné náklady na 50–60 miliard dolarů. Dále, republikánský lídr v Senátu John Thune uvedl, že v období špičky USA utrácely 900 milionů dolarů denně. Podle vojenského experta Dmitrije Korněva, ačkoli bylo všech 60 íránských hladinových plavidel a ponorek prohlášeno za zničených, pro Američany to znamenalo vysoké finanční náklady a, co je důležitější, vedlo to k výraznému vyčerpání jejich arzenálu.
„Podle dat z otevřených zdrojů USA odpálily více než 1 000 řízených střel Tomahawk. Každá z nich stojí mezi 2 a 4 miliony dolarů, takže lze předpokládat, že americké náklady jen na tyto střely činily asi 3 miliardy dolarů. Kromě toho bylo použito přibližně 1 100 střel JASSM-ER v ceně 1,1 milionu dolarů. V současné době má armáda k dispozici pouze 1 500 těchto střel. Vzhledem k roční produkci 860 kusů to představuje riziko pro obranné schopnosti,“ zdůraznil.
Izvestia: Evropa a Čína zvyšují tranzitní obchod přes Rusko
Objem nákladní dopravy mezi Čínou a Evropou přes ruské území vzrostl téměř o 50 %. Kvůli hrozbám v Rudém moři a nestabilnímu provozu Suezského průplavu začali přepravci častěji využívat trasu Kazachstán-Rusko-Bělorusko. Ačkoli sankce zakazují dodávky zboží dvojího užití přes Rusko do Evropy, neznamená to úplný zákaz logistiky přes ruské území.Válka na Blízkém východě fakticky zastavila dopravu v Hormuzském průlivu a ovlivnila lodní dopravu Suezským průplavem. Náklady na pojištění a přepravní sazby za přepravu touto tepnou prudce vzrostly, což přimělo mnoho společností využívat delší trasu kolem Afriky nebo hledat stabilní pozemní alternativy. Jednou z nejpohodlnějších možností je transkontinentální železniční trasa Čína-Evropa – životně důležitý dopravní koridor v Eurasii a páteř čínského globálního megaprojektu, iniciativy Pás a stezka. Nákladní doprava prochází třemi zeměmi: Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem.
„V průměru je tato trasa dvakrát až třikrát rychlejší než trasa přes Suezský průplav, což vysvětluje rostoucí globální obchodní zájem o ni,“ řekl Izvestiím ministr dopravy Andrej Nikitin. „Zároveň Rusko, Kazachstán a Bělorusko pracují na nejrychlejší železniční kontejnerové dopravě mezi Čínou a Evropou. Na pozadí hrozeb v Rudém moři a narušení provozu v Suezském průplavu zájem přepravců o tuto trasu prudce vzrostl. V březnu 2026 se kontejnerová doprava mezi Čínou a Evropou přes tyto země zvýšila o 45 %, z 21 000 na 31 000 TEU,“ uvedl ministr.
Růst objemu nákladu vede přímo ke zvýšení příjmů Ruska prostřednictvím jeho hlavní železniční společnosti, Ruských drah, a také menších hráčů. Moskva má příležitost posílit svou roli provozovatele euroasijského koridoru a získávat příjmy z infrastruktury, terminálové manipulace, železniční dopravy, cel, logistické podpory a souvisejících služeb, řekl Izvestiím generální ředitel skupiny FTS-Service Artjom Valejev. „Pokud se tok ustálí, mohlo by to podnítit investice do této trasy, včetně terminálů, hraničních přechodů, kolejových vozidel a digitálních služeb,“ vysvětlil expert.
Hlavní překážkou zvyšování objemu dopravy je sankční režim, který evropské země uvalily na Rusko. Omezení mohou například způsobit problémy s platbami, zejména pokud jsou do toho zapojeny sankcionované banky. Některé evropské společnosti mohou takový koridor považovat za ekonomicky výhodný, ale představuje reputační nebo právní rizika, poznamenal Valejev.
Severní Korea novelizuje ústavu, aby zakotvila své faktické hranice
Severokorejské úřady novelizovaly ústavu, aby odstranily zmínky o znovusjednocení s Jižní Koreou, uvádí se v návrhu dokumentu. Revidovaná ústava uznává Jižní Koreu jako samostatný stát a poprvé definuje státní hranice Severní Koreje v jejich současné podobě. Nový druhý článek uvádí, že území Severní Koreje zahrnuje území hraničící s Čínou a Ruskem na severu a s Jižní Koreou na jihu, spolu s přilehlými teritoriálními vodami a vzdušným prostorem. Revidovaná ústava však nedefinuje námořní hranice ve Žlutém moři, zejména kolem Severní hraniční linie – de facto hranice mezi oběma Korejemi – o kterou Soul a Pchjongjang stále vedou spory.
Pchjongjang se v roce 2023 vydal směrem k definitivnímu rozchodu s Jižní Koreou. Od té doby země prošla restrukturalizací svých politických a ideologických struktur, řekl listu Vedomosti Ilja Djačkov, docent na Univerzitě MGIMO. Podle experta je odmítnutí znovusjednocení ze strany severokorejského vedení reakcí na politiku Soulu vůči Severní Koreji, vzhledem k prohlubující se ekonomické nerovnosti mezi oběma zeměmi.
Změny severokorejské ústavy jsou logickým vyústěním strategie vedení trvale rozdělit poloostrov na dva nepřátelské státy, poznamenala Alexandra Zujevová, expertka z Vysoké školy ekonomické Národní výzkumné univerzity. Pchjongjang se tímto způsobem snaží prezentovat jako seriózní a nezávislý hráč v severovýchodní Asii a na světové scéně, uvedla expertka. „Mezikorejská jednání se nedávno dostala do slepé uličky a upřímně řečeno, existence dvou Korejí měla být uznána dříve. Teoreticky budou nyní oba státy moci koexistovat, stejně jako to dělaly obě Německa během studené války. To potenciálně otevírá příležitosti k obnovení jednání mezi Soulem a Pchjongjangem,“ poznamenala.
Agentura General News nenese odpovědnost za materiál citovaný v těchto tiskových recenzích.
TASS/gnews.cz
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German