Vypravili jsme se nedaleko ke geografickému středu Asie. Dvacet kilometrů od monumentu označujícího tuto symbolickou kótu (43.6667° N, 87.3167° E) stojí město Urumqi (Urumči), odkud jsme vyráželi na cesty za poznáním. Číňané v dávných dobách tato místa nazývali Západní kraj, Xiyu, a dnes Xinjiang (Sin-ťiang). Celým jménem Ujgurská autonomní oblast Xinjiang, neboť bezmála polovinu populace oblasti tvoří muslimští Ujguři, příslušníci nejstaršího z živých turkických národů světa. Ostatními jsou Číňané a dalších jedenáct etnik vyznávajících různá náboženství.
Proč zrovna sem? Leckdo si může pomyslet: k čemu letět čtyři hodiny z Pekingu do rozpálené pustiny? Ano, skutečně se tu rozléhá poušť o rozloze jen o kousek menší než Německo, kterou karavany musely zdaleka obcházet; a i mimo ni tu prší méně než pět dní v roce. A přece tu najdete kvetoucí sady s desítkami exotických druhu ovoce, rozlehlé vinice produkující nejsladší rozinky, jaké jsme ochutnali. K tomu úžasná historická místa. Starobylé buddhistické svatyně Bezeklik, vybudované v jeskyních, tak skvostné, že z nich před sto lety evropští cestovatelé vyřezávali malby , aby je vystavili ve svých muzeích. Jeskyně byste našli v údolí pod Plamennými horami, jejichž červené pískovcové svahy se v létě rozpálí až na 70–80 °C. Právě mimořádně suché klima pomohlo zachovat nástěnné malby po více než tisíc let.
Taktéž pomohlo zachovat pozůstatky významného oázového města na jižní Hedvábné stezce, Jihaohe (ujgursky Yarghul). Kulturního mostu mezi Indií, Čínou a Střední Asií, který je dnes součástí komplexního projektu UNESCO zahrnujícího 33 památek v Číně, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Lákají tu moderní dynamická města, se zmíněným čtyřmilionovým Urumqi v čele. K tomu přidejte několik hi-tech atrakcí jako hybridní futuristické elektrárny: věže obehnané prstenci zrcadel, kde se energie ukládá ve formě tepla v roztavené soli a je možné ji dodávat po setmění, kdy mají klasické solární panely „padla“. Dále nepřetržitý gastronomický festival kuchyň desítek etnik; pestrý folklorní svět hudby a tance, který je všudypřítomný, či zaručené taháky jako je urumčijský Grand Bazaar a můžete si byt jisti, ze vás čeká životní cestovatelský zážitek.
foto: Buddhistické svatyně Bezeklik z 5. století našeho letopočtu
S hedvábím do Říma
Protože není možné popsat všechny zajímavosti a turistické magnety v jednom článku, rozhodli jsme se připravit seriál na pokračováni. V prvním díle se podíváme blíže, kde se Ujgursko vzalo a co je na něm zajímavé. Ujgurská autonomní oblast Xinjiang zaujímá šestinu rozlohy Číny, je přibližně stejně velká jako Írán, ale obývá ji jen 26 mil. lidi. Hraničí s Mongolskem, Ruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Afghanistánem, Pákistánem a Indií.
Tato oblast měla od nepaměti obrovský význam, neboť tudy probíhala karavanní hedvábná stezka, po které se vyhledávaný artikl dopravoval až do starověkého Říma. Spolu s kořením, s jadeity a nefrity, kterými region sluje dodnes, s idejemi, technologiemi a věděním, které také po stezce proudily. Nejstarší hmotné doklady o čínské přítomnosti pocházejí z 1. století n.l.; ze třetího již mnoho kompletně zachovalých ostatků čínské nobility, které pomohlo zakonzervovat suché klima spolu s bohatými nálezy písemností. To vše bylo objeveno v pohřebišti Astana (neplést s metropolí Kazachstánu).
foto: Ruiny starobylého hliněného města Jiahoe.
Vnitřní rozvoj za Quingů
V novověku se další slavná kapitola regionu začala psát v 17. století za dynastie Quing (Čching). Zatímco předchozí dynastie Ming (1368–1644) je u nás známá svými diplomatickými misemi na Západ, kam vysílala ohromné flotily lodí, jejichž technické vymoženosti Evropané dokázali vynalézt až po sto letech, její nástupkyně se více soustředila na rozvoj vnitřních regionů.
Mandžuská dynastie Quing (1644–1911) byla poslední z celkem tří nečínských dynastií, jež se dostaly na císařský dvůr zvnějšku, zpravidla vojenskou silou. Mezi důvody, proč se v těchto případech čínští císaři nedokázali ubránit vpádům, historici řadí i to, že příliš dogmaticky aplikovali konfuciánskou etiku, která si nelibovala v militarismu. Budování dostatečné armády proti silným sousedům podceňovali. Do té míry, že ani naplno nevyužívali vlastní převratný vynález – střelný prach.
Vládci dynastie Quing měli pro pohraniční západní regiony slabost, neboť Mandžuové sami pocházeli z vnitrozemských teritorií. Nezajímalo je moře, ale spíše stepi a pláně, kde se cítili jako doma. V obavách z možného posilování vlivu Mongolů, kteří by snadno své souvěrce Ujgury ovládli, císařové dynastie Quing usilovali o všeobecný rozvoj regionu a jeho integraci.
foto: Miniatura trojnohé rituální nádoby z xinjianského jadeitu inspirovala architekty při návrhu moderní budovy v Urumqi.
Voda je život
Tehdy započalo systematické budování podzemního zavlažovacího systému. Kanály přivádějící vodu z hor, tzv. karezy, jsou dodnes částečně funkční a pro turisty přístupné. Zavlažování rozsáhlého území dramaticky změnilo charakter regionu: na mapě Číny se postupně objevil bohatý kraj produkující širokou paletu zemědělských komodit.
Za jejich vlády byl položen základ pro budoucí nárůst obyvatel z po staletí stabilních cca 150 mil. na přibližně 450 mil. na vrcholu jejich éry. Jak se jim to podařilo? Dlouhodobým vnitřním mírem a stabilitou podpořenou např. úspěšnými daňovými reformami, ale hlavně masivním zúrodňováním různých regionů. Ten ujgurský může být brán jako vzorový příklad. Pokračovat je možno zaváděním jižních odrůd rýže, které se sklízejí dvakrát ročně, a importovaných plodin, především sladkých brambor, kterým se daří i v písčitých půdách na západě. Nutričně vydatné batáty se staly důležitou složkou stravy obyvatel, stejně jako další novinka, kukuřice.
Náboženský pluralismus
Činorodí mandžuští císaři velice dbali na harmonii státu a společnosti, o kterou opírali svou legitimitu (tradiční „mandát Nebes“). Pochopili, že nejlepší způsob soužití s národy jiného vyznání je spolupráce, nikoli konfrontace. Proto přijali na svůj dvůr jezuitskou misii, která se stala centrem kulturní a vědecké výměny se Západem a dokonce pro císaře navrhovala a sestavovala mezinárodní smlouvy. Proto císař přijal misii ruské pravoslavné církve, proto podporoval islám v západním pohraničí i lamaismus ve Vnitřním Mongolsku. Nebránil ani rozvoji ujgurského písemnictví. Mimochodem, Ujgurové používali a dodnes jako jedni z nemnohých turkických národů používají unikátní písmo odvozené od arabského (které jejich západnější příbuzní postupně opustili ve prospěch latinky nebo modifikované cyrilice). Náboženský pluralismus patří ke strategiím i současného vedení země.
foto: Stín všudypřítomné révy zve k odpočinku.
Ujgursko dnes
Posuňme se o 400 let dopředu do našich dnů. Jako za Quingů, i dnes je jedním z pilířů ekonomiky Sin-ťiangu zemědělství. Z velké části organické. Dále vinařství, podnikání rodinných farem i větších soukromých agrofirem, vzniklých proměnou pouště v úrodnou zemědělskou krajinu, ale také rozvoj komplexů obřích skleníků o více než 800 jednotkách, o kterých si povíme blíže v některém z dalších dílů seriálu.
Dále je to energetika z obnovitelných zdrojů a napojení na výrobu elektromobilů, ve kterých se Čína stala dominantním světovým lídrem. Desítky čínských značek tady testují svá vozidla na odolnost v extrémních klimatických podmínkách. Kde jinde je možné vyzkoušet prototypy elektroaut za teploty přes 45 stupňů nebo minus třicet? Nakonec je to incomingová turistika, která zažívá ohromný boom, neboť stále více lidí chce poznat tento fantastický „fusion“ turkicko-islámského světa s čínskou civilizací. Na závěr prvního dílu dodejme, že místní verze islámu patří mezi nejumírněnější. Zdejší věrouku kultivuje moderní islámské centrum v Urumqi pro tisíc studentů, v jehož kampusu otevřeném v roce 2017 jsme mezi zaměstnanci potkali také ženy.
foto: Nové čtvrti Urumqi rostou tam, kde byla předloni poušť.
Umírněný islám
Segregace nebo nerovnoprávnost mužů a žen neexistuje (už jen proto, že čínský světský zákon je samozřejmě nadřazen náboženským pravidlům). Místní ženy si užívají plné svobody v oblékání: některé nosí šátky v souladu s etnickými a náboženskými tradicemi, zatímco jiné volí moderní styly oblečení. Při mnohých příležitostech se tančí párové tance a věřte, Ujgurové to umí pěkně rozjet. Jejich svatby jsou pověstné. V příštím díle se budeme věnovat místním tradicím podrobněji. Můžete se těšit na starobylá řemesla, oděvy, kuchyni, podíváme se do tradičního ujgurského domu, vybudovaného důmyslným způsobem tak, aby v něm bylo v létě chladno, s krytými dvory, kde probíhal a dodnes leckde probíhá komunitní život. A pozor – taky si půjdeme zafandit na zápas ujgurské fotbalové ligy!
foto: Modlitebna v kampusu Islámského institutu v Urumqi
Jan Šlégl