Wie man nicht in einem Tropfen verschütteter Milch ertrinkt

„Každý den je nový začátek. Pokud se vám něco nepovedlo... NADECHNĚTE SE. A začněte znovu!"

Während wir durchs Leben gehen, lernen, Erfahrungen sammeln, lernen wir die Welt und uns selbst kennen, unsere Möglichkeiten und Grenzen. Manche Erfahrungen, Lebensereignisse lassen Energie in unsere Adern fließen. Wir sprechen von ihnen als Momenten des Glücks oder des Erfolgs. Andere Momente im Leben sind schmerzhaft, wir erleben Verlust, Misserfolg, Enttäuschung. Und oft sprechen wir in solchen Momenten beschwörende Formeln aus: "Das will ich nicht noch einmal erleben, das lasse ich nicht zu". Wir schämen uns für unsere Fehler, Irrtümer und verstecken sie oft. Vielleicht, weil der Schmerz zu groß war. Vielleicht, weil das Gespött der Menschen um uns herum umso schmerzhafter war. Vielleicht, weil wir nicht akzeptieren können, dass es nur eine Gelegenheit ist, zu lernen, zu wachsen.

„Když mi bylo osmnáct (přesně den před mými osmnáctými narozeninami) jsem dostala řidičský průkaz. Najednou jsem si připadala tak dospěle, cítila jsem hrdost sama na sebe. Teď jsem sama mohla řídit auto! Zatím ještě tátovo. Ten pocit jet sama do okresního města byl k nezaplacení. Krátce na to jsem havarovala. Ten den pršelo, v mých vzpomínkách lilo jak z konve. Proti mně vyrazil náklaďák. Lekla jsem se. Strhla volant doleva, pak doprava a už jsem se točila. Cosi samo řídilo můj život. Dodnes cítím ten náraz a vidím, jak se přes přední okénko hrne zem. Najednou je ticho, klid. Jen mně bouchá srdce a v hlavě jediná myšlenky: rychle dostat auto zpět na silnici. Když jsem se probrala ze šoku, rvala jsem rukama auto z příkopu. Došlo mi, jak je to zbytečná námaha. Bylo nutné se postavit čelem k tomu, co se mým přičiněním stalo. V tomto okamžiku jsem zcela jasně věděla, že si musím sednou hned za volat, jinak moje řidičská kariéra právě skončila..."

Ich werde jedes Mal an diese Geschichte erinnert, wenn etwas anderes als gute und wunderbare Dinge in meinem Leben passiert. Sie zeigt mir, wie ich mit den Momenten umgehen kann, in denen ich im Leben "stolpere", damit ich nicht "in einem Tropfen verschütteter Milch ertrinke".

Ertrinken in einem Tropfen verschütteter Milch

Unser Leben, unser Erfolg und Misserfolg, unser Glück und Unglück hängen zu einem großen Teil davon ab, was wir denken, was wir fühlen und was wir über unser Leben und uns selbst sagen (oft unbewusst). Viele dieser Überzeugungen erwerben wir in unserer Herkunftsfamilie, und viele der Überzeugungen bilden wir selbst durch unsere Erfahrungen. Hören Sie zu, Coaches, hören Sie wirklich zu, was andere Menschen Ihnen über sich und ihr Leben erzählen. Hören Sie zu, was sie glauben, was sie beunruhigt, womit sie sympathisieren und was sie nicht verstehen.

Ein Manager macht keine Fehler

Vezměme si například pevné přesvědčení, že „dělat chyby v dospělém věku je ostuda". Je to víra, která vylepšuje život nebo ho limituje? Hloupá otázka. Vždyť je to jasné. S touto životní pravdou se budeme bránit zuby nehty novinkám, experimentům všude tam, kde chyby začátečníka budou souzeny, zesměšňovány a kritizovány. Takže jinak: „Proč věříme tomu, že je to pravda?" Možná, že tomu věříme, protože s tím máme svoji vlastní zkušenost. Možná, že věříme expertům, médiím a statistikám, které říkají, že každý třetí dospělý člověk z deseti... Možná, že nás o tom přesvědčují lidé důležití pro náš život a my sami nevíme doopravdy proč, nikdy jsme nad tím nepřemýšleli. Ať už je důvod jakýkoliv, tato víra je součástí toho, kým jsme.

Roman zum Beispiel hat Angst, in der Öffentlichkeit zu sprechen, um sich von der Masse abzuheben. Er gilt als sehr fähiger IT-Fachmann mit kreativen Ideen, aber er hat Angst, sie zu kommunizieren und zu verbreiten. Und warum? Das ist kein menschlicher Charakterzug, denn wir alle haben ihn. Roman erinnert sich, dass er als Kind ein gesprächiges Kind war. In der Schule wurde er schüchtern. Er erinnerte sich an die Erfahrung, dass er etwas sagte und die ganze Klasse auf seine "Kosten" sprach. "Ich höre immer noch das Lachen, wenn ich vor allen etwas sagen muss. Meine Kehle schnürt sich zu, ich werde rot und es kommt nichts heraus", sagt Roman.

Erlebnisse, die viele Jahre zurückliegen, beeinflussen unser Leben auch heute noch, oft in erheblichem Maße. Wenn wir anfangen zu erkennen, wie viel Macht sie über uns haben, können wir andere, ermächtigende Wege des Denkens, Fühlens und Handelns schaffen.

Wirf den Ball in die Luft

Roman dlouho obhajoval svoji neochotu vystoupit se svými náměty, názory a inovacemi. Rozhodujícím okamžikem byla příležitost stát se vedoucím projektu inovací. To by pro Romana znamenalo nejen větší prostor pro seberealizaci, ale také dostat se k programům, které ho zajímají. Roman stál před rozhodnutím. Buď si nechám své přesvědčení „jsem ostýchavý a mluvit před ostatními je problém, zesměšní mě" nebo s tím začnu pracovat, abych získal zajímavou příležitost. Rozhodl se pro druhou variantu a „vyhodil míček do vzduchu..."

Aber das bedeutet oft, durch die "Hölle" der Ungewissheit zu gehen und mit den verschiedenen Reaktionen der Umwelt fertig zu werden. Und vor allem bedeutet es, diese Reaktionen nicht gegen sich selbst, gegen das eigene Wachstum zu richten. Ať už chceme změnit cokoliv, ať už se cokoliv chceme naučit, nemůžeme uspět, pokud se o to nepokusíme. Když se chceme naučit žonglovat, je nutné vyhodit míček do vzduchu. Pak lze pokročit dál. Takový míček ovšem neví nic o našich ambicích. Může spadnout na zem. Jasné je jen jedno, míček vždy někam dopadne. Naše smysly vidí, slyší, cítí .... Náš mozek vědomě a nevědomě vyhodnocuje každý náš pokus: kolik energie jsme dali do hodu, jak klidní a soustředění jsme byli, jaké bylo držené našeho těla, náš dech? Porovnává náš aktuální výkon s konečným cílem. Vyhodnocuje. Koriguje.

"GUTE NACHRICHTEN ZUM ENDE: Egal, ob das Ziel als "ich will" oder "ich will nicht" formuliert wird, der gesunde Kern in uns wird jedes Mal den Erfolg wollen."

Dieser Artikel wurde mit freundlicher Genehmigung veröffentlicht von časopisu Sféra

casopis-sfera.cz / gnews.cz-HeK