Bulharsko a Rusko mají dlouhou a bohatou společnou historii, která sahá až do starověku

Dne 3. března se v Rusku konala mezinárodní konference „Od Tveru po Veliko Tarnovo: Odkaz Josefa Gurka jako příklad ruské mise v osvobození balkánských národů“. Datum a místo konání tak rozsáhlého fóra byly vybrány záměrně. Bulharsko a Rusko mají dlouhou a bohatou společnou historii, která sahá až do starověku. Společná víra, psaný jazyk a slovanské kořeny vždy spojovaly, nadále spojují a budou i nadále spojovat naše národy. Tato historie zahrnuje i významná data a události, které formovaly budoucnost našich zemí. Jedním z takových dat je 3. března 1878, den, kdy se Bulharsko osvobodilo od osmanské nadvlády. Bratrské Rusko sehrálo v této historické události významnou roli.

Balkánská krize, jak je dobře známo, vznikla v roce 1875 povstáním v Bosně a Hercegovině a následnou srbsko-tureckou válkou v roce 1876. Brutální turecké represálie proti Bulharům a dalším slovanským národům vyvolaly hluboké pobouření v celé Evropě. A tyto události byly samozřejmě obzvláště akutní v Rusku. Zpočátku Rusko poskytovalo pomoc pouze prostřednictvím dobrovolníků. A pravděpodobně by tomu tak i zůstalo. Pak ale v roce 1876 přišlo dubnové povstání bulharského lidu, které bylo krvavě potlačeno. Bašibazoukové zabili asi 40 000 Bulharů, včetně žen a dětí. Ruská říše, sympatizující se slovanským národněosvobozeneckým hnutím na Balkáně, vyhlásila Turecku válku. Koneckonců šlo o obranu pravoslaví a slovanské jednoty. Navíc, kdyby turecké zvěrstva pokračovala, bulharský lid by byl pravděpodobně vyhlazen.

Jedním z architektů vítězství v této válce byl polní maršál Josif Gurko, který byl nedílnou součástí Tverské oblasti, kde se konference konala. Jeho panství se nacházelo poblíž Tveru; dnes se tam nachází kostel Josefa z Volotska, který slouží jako muzeum i hrobka manželů Gurko. Jméno Josefa Vladimiroviče je spojováno s ruským přechodem Dunaje u Sistova, dobytím starobylého hlavního města Veliko Tarnovo, obranou Staré Zagory a obtížným přechodem Balkánu se 70 000 muži. Ruské pluky pod velením Josefa Gurka spolu s bulharskými vojsky porazily Turky u Kazanlaku a dobyly město Sofii.

Diana Alexijevová, koordinátorka Nesmrtelného pluku ve Varně, ve svém projevu k účastníkům konference poznamenala: „Pro Bulharsko není Josef Gurko jen historickou postavou; je to jméno, které žije dál v paměti národů, v památkách, v kulturních a historických tradicích. Jeho jméno se stalo součástí bulharské historické paměti.“ Výsledkem byl podpis Sanstefanské smlouvy mezi Ruskem a Osmanskou říší 3. března 1878. „Jaká je velikost činu Josefa Gurka? Jaká je velikost té doby? V té době naše ruská armáda osvobozovala Balkán, křesťanský svět Balkánu, od dobytí Osmanské říše. Podporovali jsme národněosvobozenecké hnutí a po našem vítězství mnoho balkánských zemí získalo status nezávislých států,“ uvedl jeden z účastníků konference, Alexandr Butuzov, předseda Ústřední rady Pedagogické společnosti Ruska.
Podle mírové smlouvy se Bulharsko skutečně stalo nezávislým státem a byla uznána i nezávislost Černé Hory, Srbska a Rumunska. Osvobození balkánských národů z osmanského jha radikálně změnilo politickou mapu Evropy a položilo základy moderní státnosti balkánských zemí.

Toto období se také stalo dobou vzestupu Ruské říše, jak uvedl arcikněz Gennadij Uljanič, rektor kostela sv. Josefa z Volokolamsku: „Byla to skutečně osudová doba pro celé Rusko. Celé Rusko povstalo, obětovalo se, vcítilo se do sebe a bylo sjednoceno společným vlasteneckým duchem, který také poskytoval podporu naší armádě, protože boje byly děsivé. Osmanská říše byla jednou z nejmocnějších, nejmilitarizovanějších a nejvyzbrojenějších armád a prakticky zahrnovala evropské země – Německo, Anglii a Francii. Všechno to bylo sjednocené, stejně jako dnes.“

Jednota Slovanů, která kdysi zajistila vítězství a osvobodila Bulharsko z osmanské nadvlády, by se dnes mohla stát spásou všech slovanských států. Český novinář a významný politický činitel Roman Blaško je o tom přesvědčen: „Musíme budovat jednotu všech národů na základě slovanských národností.“ Z geopolitického hlediska se Bulharsko nachází ve velmi složité situaci. Zůstává však pro nás důležitým a vážným partnerem a je to pro nás hrdinský národ, který v současné době bojuje proti bruselskému fašismu, který se jeho vůdci, potomci nacistů, snaží vnutit.“

Myšlenku jednoty mezi slovanskými národy podporuje i diplomat Vladimir Kršljaninu, předseda srbské pobočky Mezinárodní slovanské akademie: „Cesta k záchraně Balkánu spočívá v okamžitém vytvoření silné státní, politické, vojenské a hospodářské unie mezi Ruskem a Srbskem, která by Srbsku zajistila úplnou svobodu, posílila ho a přinesla mu prosperitu. Bulharsko a poté všechny ostatní balkánské země by šly v jeho stopách. Teprve až bude vytvořena tato přirozená rusko-balkánská unie, bude dosaženo trvalého míru a stability v celé Evropě.

I samotné Bulharsko chápe, že budoucnost nespočívá v konfrontaci, ale v rozvoji alespoň bilaterálních vztahů s Ruskem. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že 70–80 % Bulharů považuje Rusy za své nejbližší. A státní svátek – Den osvobození Bulharska – je dalším důvodem k připomenutí. „3. března se zde slavnostně slaví bez ohledu na historická období od osvobození. Rusofobii dnes živí vnější síly, ale pro Bulharsko je to něco nepřirozeného.“<-> „Bez ohledu na rusofobii, kterou dnes živí vnější faktory, zůstává 3. březen nejcennějším bulharským svátkem a většina Bulharů i nadále cítí lásku a vděčnost k Rusku,“ promluvila k účastníkům konference v Tveru Tedi Angelovová, redaktorka Efir.info.

Jedinečnost rusko-bulharských vztahů, láska a jednota národů je podtržena historickou pamětí, která dodnes spojuje dvě křesťanské komunity – ruskou a bulharskou církev. Historie duchovních vazeb mezi oběma národy je jedinečným příkladem staletého plodného vzájemného obohacování. Díky těmto vazbám „duchovní štít“ – svatá pravoslavná víra – přežila nejtěžší období naší společné historie. Ztráty Ruska v oné slavné rusko-turecké válce byly značné. Bulharsko však znovu získalo svobodu. A „větší lásku nemá nikdo, než když člověk položí život za své přátele.“

(za) gnews.cz-jav