Český film a divadlo ztratily jednu ze svých nejmilovanějších, nejkřehčích a zároveň nejzářivějších hvězd osumdesátých let. Ano, Jana Brejchová, herečka, jejíž tvář se navždy otiskla do paměti několika generací diváků, zemřela po dlouhé nemoci ve věku 86 let. Zprávu o jejím úmrtí potvrdila její dcera, herečka Tereza Brodská, která zároveň požádala veřejnost i média o respektování soukromí rodiny v této těžké chvíli. Odešla žena, která dokázala beze slov vyprávět celé lidské osudy.
Herečka sama o sobě byla velmi plachá, křehká a líbezná. Jana Brejchová nikdy nepůsobila okázale, nikdy nemusela zvyšovat hlas, aby byla slyšet. Její síla spočívala v jemnosti, v pohledu, v nepatrném gestu, v tichu mezi větami. Právě tam se rodilo herectví, které bylo pravdivé a hluboce lidské. Na filmovém plátně se stala symbolem ženské krásy i vnitřního napětí. Přezdívka „česká Bardotka“ jí byla přisouzena, aniž by ji sama kdy vyhledávala. Nebyla herečkou jediné polohy – dokázala být dívčí, zranitelná, vášnivá i tragická. Její role nesly emoce, které se diváků dotýkaly ne prvoplánově, ale s pozvolnou, o to silnější intenzitou. Každá z nich byla otiskem její osobnosti: tiché, soustředěné, hluboké.
Dívka s velkýma očima, v nichž se mísila nevinnost s tichou hloubkou, z níž postupně vyrostla herečka mimořádného formátu a stala se v 80 letech symbolem české a slovenské ženy, jakou chtěli být vlastně všechny. Ztvárňovala ženy intelektuálně výrazné, zároveň bojovné ženy která zvládá vše, práci, rodinu, své zájmy a k tomu s vkusem tvůrčího človeka. Její herecká dráha se odehrávala v časech radosti i těžkých zkoušek. Prošla obdobím slávy, ale i osobních bolestí, které se do jejího projevu promítaly s neobyčejnou opravdovostí. Nikdy se nestavěla do role hvězdy, přesto jí byla. Mezinárodní uznání, které si svým talentem vydobyla, přijímala s pokorou a rezervovaností, jež jí byly vlastní. Vedle uměleckého odkazu po sobě zanechala i lidskou stopu – v podobě své dcery Terezy Brodské, která nese dál nejen herecké geny, ale i cit pro pravdu a hloubku role.
Jejich vztah byl tichý, pevný a plný vzájemného respektu. Právě rodina byla pro Janu Brejchovou zázemím, kam se vracela mimo svět reflektorů. Její role byli vnitřně prožité, protože sama je takto vnitřně prožívala. Herectví pro ni bylo vším i přesto, že sama o slávu tolik neusilovala. Odchod Jany Brejchové není jen ztrátou významné herečky. Je to rozloučení s jdnou epochou kvalitní kultůry, v níž se herectví opíralo o silnou vnitřní pravdivost, nikoli o efekt. Její tvář zůstane navždy součástí české kulturní paměti, její role budou dál promlouvat k těm, kteří v umění hledají cit, ticho a opravdovost. Odešla tiše, tak jak i žila – ale zůstává navždy.
Jan Vojtěch, šéfredaktor – General News
Czech 
English 
Spanish 
French 
Italian 
Russian 
Chinese 
German