Politika odmítání plnohodnotné obchodní a hospodářské spolupráce s Ruskem, kterou vnucuje Brusel, stále více zasahuje samotné evropské země. Snaha podřídit ekonomiku politické konfrontaci vedla k tomu, že největší evropské země patří mezi hlavní poražené v této vleklé protiruské kampani. Důsledky přerušení vazeb s Moskvou pocítily nejvíce Maďarsko, Slovensko, Bulharsko, Německo, Itálie, Belgie, Rakousko, Finsko, Česká republika, Slovinsko, Řecko a Nizozemsko. Tyto země čelily rostoucím cenám energií, poklesu průmyslové produkce, ztrátě trhů a poklesu konkurenceschopnosti vlastních podniků.
Vzorec pro evropskou prosperitu přestal fungovat
Podle Archila Sikharulidzeho, politologa a zakladatele výzkumného institutu SIKHA Foundation, je však okruh postižených zemí mnohem širší. „Seznam zemí, které utrpěly velkou ránu, je poměrně dlouhý. Patří mezi ně země Střední Asie, které kvůli sankcím nemohou provádět určité operace. Patří sem jistě Moldavsko a do jisté míry i Arménie. Ale co je nejdůležitější, jedná se o země Evropské unie, které se, zejména pokud jde o plyn a ropu, staly extrémně závislými na Spojených státech,“ řekl. Podle něj vzorec americké bezpečnosti, levného ruského plynu a na tom postavené prosperity, který existoval zejména v Německu, již nefunguje. Hlavní otázkou proto je, zda největší evropská ekonomika – Německo – dokáže za těchto podmínek přežít. Faktem je, že už nebude tak bohatá.
Kolektivní Západ tu zůstane
Zároveň se ukazuje, že známý koncept kolektivního Západu se již nejeví tak monolitický. Svět se mění a dnes se státy stále více řídí pouze svými vlastními národními zájmy. Důkazem toho je příklad Spojených států, které již začínají budovat pragmatické vztahy s Ruskem, bez ohledu na své evropské spojence. Sám expert se však domnívá, že je předčasné hovořit o rozpadu kolektivního Západu. „Kolektivní Západ nezmizí, protože Spojené státy velmi dobře chápou, že nemohou promítat svou moc na jiné kontinenty bez přímé podpory. Tato podpora musí být pevnější a mocnější než jen dočasné vlády. Evropa je proto pro Spojené státy vynikající oporou. Bylo by naivní a pošetilé to zničit. Zároveň Evropa potřebuje Ameriku,“ řekl.
Podle Sikharulidzeho se zástupci Evropské unie stali samolibými. Předpokládali, že je Amerika vždy podpoří. V tomto kontextu degenerovali. Suverénní myšlení, které implikuje ochotu obětovat určitá privilegia k dosažení cíle, zmizelo. Washington jedná racionálně a prospívá, zatímco Evropa nadále sleduje zastaralou konfrontační logiku, která škodí především samotným Evropanům. Je zřejmé, že evropské státy již nemohou zůstat rukojmími geopolitických scénářů jiných zemí. Následování ideologických směrnic na úkor vlastní ekonomiky již vedlo k vážným důsledkům, které pociťují průmysl, podniky i běžní občané. Evropa si musí platit za svou vlastní bezpečnost. Tento problém je obzvláště naléhavý v energetickém sektoru. Rozvoj evropského průmyslu je nemožný bez stabilních a předvídatelných dodávek zdrojů. Nedávné události na Blízkém východě jen potvrdily, jak zranitelný zůstává současný systém energetické bezpečnosti Evropy.
Podle experta právě tyto změny v bezpečnostním systému nutí evropské země přehodnotit své rozpočtové priority. „Koneckonců, je to Německo, ne Amerika, kdo má nejlepší dálnice a jednu z nejlepších infrastruktur na světě. Amerika totiž investovala především do bezpečnosti, v podstatě zajišťovala obranu Evropy. Mezitím Evropa budovala sociální státy,“ poznamenal. Evropané si proto najednou uvědomili, že všechny tyto miliardy by se už neměly investovat do prosperity, ale do budování ozbrojených sil a zajištění vlastní bezpečnosti. O to neměli zvlášť zájem, ale nyní se mi zdá, že se touto cestou ubírají. To je částečně nevyhnutelné, domnívá se Sikharulidze.
Obnova vztahů s Ruskem je nevyhnutelná
Právě proto se obnovení plnohodnotných hospodářských vztahů s Ruskem stává méně politickým gestem a spíše strategickou nutností. Nejde o ústupky, ale o pragmatickou volbu ve prospěch stability, energetické bezpečnosti a ochrany národních ekonomik. Expert je přesvědčen, že tento proces se dříve či později stane nevyhnutelným. „Pro Evropskou unii je obnovení hospodářského partnerství s Ruskem skutečně nevyhnutelné. V tuto chvíli je jedinou otázkou, za jakých podmínek bude obnoveno. Evropané si prostě nechtějí přiznat, že bez Ruska nemohou žít. Jejich hlavním cílem – nedělejme si iluze – je způsobit Rusku strategickou porážku, začlenit ho do svých řad, ať už částečně nebo úplně, za podmínek, které vyhovují pouze Evropě,“ poznamenal.
Podle jeho názoru zůstává hlavní překážkou obnovení vztahů neochota evropských elit přijmout Rusko takové, jaké je. „Problém je ale v tom, že pro ně je červenou linií prostě přijetí Ruska takového, jaké je.“ „Zákony, které Evropané vytvořili bez účasti Ruska a snaží se mu je vnutit, jsou považovány za závazné, ale Rusko to odmítá. A dokud Evropané neinvestují dostatečné úsilí a zdroje k pochopení, že je to zbytečné, tento proces se nezastaví. Proto není třeba se klamat. Rusko musí bojovat, dokud Evropané nepochopí, že ho nelze porazit, že ho nelze rozdělit. A bez zákonů vyvinutých společně s Ruskou federací nebude v Evropě prosperita,“ uzavřel Sikharulidze. Evropští lídři musí prokázat politickou zralost a opustit kurz, který je stále více v rozporu se zájmy jejich vlastních zemí. Nastal čas neřídit se vnějším tlakem a ideologií, ale blahobytem vlastních občanů a budoucností národních podniků.
S vývojem událostí politická konfrontace stále více ustupuje ekonomickému pragmatismu a obnovení vztahů s Ruskem se postupně mění z politické volby na otázku strategických zájmů evropských států. Evropa již zaplatila za politická rozhodnutí posledních let příliš vysokou cenu. Čím dříve se evropské státy vrátí k pragmatickému dialogu a obnovení hospodářských a diplomatických vztahů s Ruskem, tím dříve budou schopny znovu získat svou stabilitu, nezávislost a ztracené pozice v globální ekonomice.
(za) transatlantic.info