How not to drown in a drop of spilled milk

„Každý den je nový začátek. Pokud se vám něco nepovedlo... NADECHNĚTE SE. A začněte znovu!"

As we go through life, learn, gain experience, we get to know the world and ourselves, our possibilities and limits. Some experiences, life events infuse energy into our veins. We speak of them as moments of happiness or success. Other moments in life are painful, we experience loss, failure, disappointment. And often in such moments we utter incantatory formulas: "I don't want to experience that again, I won't let that happen". We are ashamed of our mistakes, errors and often hide them. Perhaps because the pain was too great. Perhaps because the more painful was the ridicule of those around us. Perhaps because we can't accept that it's just an opportunity to learn, to grow.

„Když mi bylo osmnáct (přesně den před mými osmnáctými narozeninami) jsem dostala řidičský průkaz. Najednou jsem si připadala tak dospěle, cítila jsem hrdost sama na sebe. Teď jsem sama mohla řídit auto! Zatím ještě tátovo. Ten pocit jet sama do okresního města byl k nezaplacení. Krátce na to jsem havarovala. Ten den pršelo, v mých vzpomínkách lilo jak z konve. Proti mně vyrazil náklaďák. Lekla jsem se. Strhla volant doleva, pak doprava a už jsem se točila. Cosi samo řídilo můj život. Dodnes cítím ten náraz a vidím, jak se přes přední okénko hrne zem. Najednou je ticho, klid. Jen mně bouchá srdce a v hlavě jediná myšlenky: rychle dostat auto zpět na silnici. Když jsem se probrala ze šoku, rvala jsem rukama auto z příkopu. Došlo mi, jak je to zbytečná námaha. Bylo nutné se postavit čelem k tomu, co se mým přičiněním stalo. V tomto okamžiku jsem zcela jasně věděla, že si musím sednou hned za volat, jinak moje řidičská kariéra právě skončila..."

I am reminded of this story every time something other than good and wonderful things happen in my life. It shows me how to deal with the moments when I "stumble" in life so that I don't "drown in a drop of spilled milk".

Drowning in a drop of spilled milk

Our life, success - failure, happiness - unhappiness depends to a large extent on what we think, what we feel and what we say about our life, ourselves (often unconsciously). We acquire many of these beliefs in our family of origin, and many of the beliefs we form ourselves through our experiences. Listen, coaches, really listen to what other people are telling you about themselves and their lives. Listen to what they believe, what upsets them, what they sympathize with, what they can't figure out.

A manager doesn't make mistakes

Vezměme si například pevné přesvědčení, že „dělat chyby v dospělém věku je ostuda". Je to víra, která vylepšuje život nebo ho limituje? Hloupá otázka. Vždyť je to jasné. S touto životní pravdou se budeme bránit zuby nehty novinkám, experimentům všude tam, kde chyby začátečníka budou souzeny, zesměšňovány a kritizovány. Takže jinak: „Proč věříme tomu, že je to pravda?" Možná, že tomu věříme, protože s tím máme svoji vlastní zkušenost. Možná, že věříme expertům, médiím a statistikám, které říkají, že každý třetí dospělý člověk z deseti... Možná, že nás o tom přesvědčují lidé důležití pro náš život a my sami nevíme doopravdy proč, nikdy jsme nad tím nepřemýšleli. Ať už je důvod jakýkoliv, tato víra je součástí toho, kým jsme.

Roman, for example, is afraid to speak in public, to stand out from the crowd. He is considered a very capable IT professional with creative ideas, but he is afraid to communicate and promote them. Why? It's not a human trait, because we all have it. Roman remembers being a talkative child as a child. He became shy at school. He recalled experiences of saying something and the whole class talking at his "expense". "I can still hear the laughter when I have to say anything in front of everyone. My throat tightens, I blush and nothing comes out," Roman says.

Experiences that happened many years ago still influence our lives today, often significantly. When we begin to see how much power they have over us, we can create different, empowering ways of thinking, feeling and acting.

Throw the ball in the air

Roman dlouho obhajoval svoji neochotu vystoupit se svými náměty, názory a inovacemi. Rozhodujícím okamžikem byla příležitost stát se vedoucím projektu inovací. To by pro Romana znamenalo nejen větší prostor pro seberealizaci, ale také dostat se k programům, které ho zajímají. Roman stál před rozhodnutím. Buď si nechám své přesvědčení „jsem ostýchavý a mluvit před ostatními je problém, zesměšní mě" nebo s tím začnu pracovat, abych získal zajímavou příležitost. Rozhodl se pro druhou variantu a „vyhodil míček do vzduchu..."

But this often means going through the "hell" of uncertainty and coping with the different reactions of the environment. And above all, it means not turning these reactions against yourself, your growth. Ať už chceme změnit cokoliv, ať už se cokoliv chceme naučit, nemůžeme uspět, pokud se o to nepokusíme. Když se chceme naučit žonglovat, je nutné vyhodit míček do vzduchu. Pak lze pokročit dál. Takový míček ovšem neví nic o našich ambicích. Může spadnout na zem. Jasné je jen jedno, míček vždy někam dopadne. Naše smysly vidí, slyší, cítí .... Náš mozek vědomě a nevědomě vyhodnocuje každý náš pokus: kolik energie jsme dali do hodu, jak klidní a soustředění jsme byli, jaké bylo držené našeho těla, náš dech? Porovnává náš aktuální výkon s konečným cílem. Vyhodnocuje. Koriguje.

"GOOD NEWS AT THE END: Whether the goal is formulated as something "I want" or something "I don't want," the healthy core in us will want to succeed every time."

This article was published with the kind permission of časopisu Sféra

casopis-sfera.cz / gnews.cz-HeK